Historie
Obecná historie:
Mistr soukenického cechu Franz Kallab st. (1781–1864) založil rodinný podnik roku 1833 se syny Franzem, Viktorinem, Antonem, Johannem a Benediktem. V roce 1851 zažádali o zemské tovární oprávnění a vojenské sukno dodávali c. k. eráru již při francouzsko-sardinsko-rakouské válce v roce 1859. Nejprve firma sídlila v Kallabově domě čp. 363 na Hornoměstské ulici a ve dvorním traktu budovy čp. 84 na náměstí. V údolí Oslavy Kallabové roku 1838 zakoupili část valchy a roku 1852 mlýn, jehož vodní sílu použili k pohonu šesti spřádacích strojů, postřihovacího stroje a valchy, do roku 1869 zprovoznili 145 stavů a dva parní stroje, v roce 1871 přikoupili stroj třetí a v roce 1888 postavili barevnu. Po otcově smrti vedl firmu nejstarší syn Franz s bratrem Ferdinandem (1825–1901), který ji roku 1883, po vyrovnávacím řízení, obnovil se svým synovcem Emilem Kallabem (1848–?). Podíl po Ferdinandovi převzal syn Alfréd, podnik však skončil v dalším konkurzu a roku 1915 továrnu zakoupila vídeňská společnost W. Beck & Söhne. Stavební vývoj areálu zatím není možné podrobněji popsat, jeho dnešní podoba víceméně odpovídá dostavbě po požáru v dubnu roku 1920, kdy starší východní křídlo etážové budovy na parcele 1110/5, postavené již před rokem 1880, doplnilo stejně vysoké křídlo jižní, řešené jako železobetonový skelet, jehož kultivované architektonické ztvárnění nejspíše pochází z Vídně, sídla nových majitelů. Wilhelm Beck (1818–1909) tam roku 1849 založil obchod se šatstvem. Roku 1862 byly všem civilním státním zaměstnancům předepsány k nošení nové uniformy, Beck je začal ve velkém vyrábět a vytvořil největší podnik toho druhu v monarchii. Předal ho svému synu Hermannovi (1845–1913), který v roce 1901 vystavěl velké konfekční dílny v Hirschengasse 25 (dnes je v nich ubytovna) a roku 1907 zakoupil soukenickou továrnu v Humpolci, kterou řídil Edmund Beck (1878–1942). Meziříčskou výrobní pobočku s pěti sty zaměstnanci dostal na starost mladší syn Otto Beck, který se sem později přestěhoval. Odbytové potíže v nové republice jej během dvacátých let několikrát přinutily zastavit výrobu, definitivně roku 1931. Budovy pak sloužily československé a po okupaci německé armádě. Tkalcovnu roku 1946 obnovil Rudolf Bartůněk z Třešti, ale roku 1956 byla továrna přidělena n. p. Motorpal, pracoval zde jeho závod 08, vyrábějící vstřikovací trysky a později také převodovky. Samostatná strojírenská a kovoobráběcí společnost v opravených budovách sídlí dodnes, část jich pronajímá.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
1.1.1760 od vrchnosti zakoupil mlynář Jakub Mann za 1000 zl., bude platit 130 zl. roční činže, bezplatně mlít panským zaměstnancům deputátní obilí a 15 měřic na chléb pro žence, při prodeji zaplatí 5 nebo 10 zl. laudemia, namísto držení panského psa bude platit 1 zl. 10 kr. ročně.
Velkostatek bude udržovat a čistit soukenický náhon, v případě požáru nebo povodně dodá zdarma dřevo na opravy i s dovozem.
Poslední držitel Jan Vydra však z mlýna zběhl, mlýn byl znovu prodán.
1.4.1777 od Eleonory z Lichtenštejnu zakoupil mlýn Jan Schelle ze Svatošského mlýna za 400 zl. rýn. hotově.
30.6. a 30.7.1794 byl mlýn dán do dražby, zakoupil jej purkmistr Josef Delinč pro syna Josefa Schelleho za 2.265 zl. (při vyvolávací ceně 2000 zl.¨.
6.2.1817 Josef a Viktorie Schellovi prodávají mlýn s 8 měřicemi polí Viktoriánovi Bridovi z Frankovýho Zhorce za 11.900 zl.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
1852 mlýn koupila firma František Kallab a synové, továrna na sukna a začlenila ho do svého podniku
Mlynář Brida zakoupil níže položený mlýn čp. 176 (Svatošský).
První světová válka (1914–1918)
1930 elektrárna a továrna na vlněné látky Vilém Beck
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
před 1760 vrchnostenský
1760 Jakub Mann
-1777 Jan Vydra
1777-1794 Jan Schelle
1794-1817 Josef Schelle
1817-1852 Viktorián Brida
1852- František Kalláb
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
6.2.1817 při prodeji Josef Schell neodevzdal Viktoriánu Bredovi následující materiál:
4 mlýnské kameny běhouny
5 mlýnských kamenů dolních
5 lubů se železnými obručemi
20 kruhových ždíří
4 voškrdy
2 pemrlice
5 štucharů (?)
1 háček na led
3 háky k pytlíkům
6 násypek se železnými obručemi
2 nebozezy
2 forotní ždíře na kámen
1 velkou spižírnu se zámlem
10 obručí forotních na násypky
1 míru na měření obilí
1 čtvrtmíru na měření obilí
8 pytlíků
16 žejbrování
16 sítek na vysévání
2 forotní cívky konopní
10 paliček pytlovacích
30 forotních odrážek
10 šlaholců (?)
2 pružníky konopné
3 forotní válce
12 forotních kuželic kamenných
30 almárek
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: