V roce 1921 vlastní mlýn vdova Rosa Frank nar. 1862, synové Josef a Wilhelm.
Současná budova byla vystavěna ve 30. letech 20. stol po ničivém požáru starého mlýna čp. 155, v té době mlýn získal čp. 110, jako objekt přináležející ke staré kosárně. Frankovi sjednotili náhon, dříve tam byly vedle sebe dva náhony, (pro pilu a pro mlýn) a v roce 1935 využili nejmodernější technologii a postavili nový stroní mlýn, který stojí dosud. Turbína, která tam byla a poháněla strojní mlýn, poháněla zároveň i výrobu kolejnic a později pilu, která stála za mlýnem, vedle kosárny. Objekt kosárny byl postaven v roce 1600, jak dokládá nápis na střešním kabřinci. Do dnešní podoby byl objekt kosárny přestavěn v roce 1759. V období 1645–1725 patřil do majetku knížecí Horní komory hamerní hutě. Protože výroba železa v hamrech zaostávala hamry byly zrušeny a objekt koupil Jan Michal Hartel. Tento kosař objekt zvětšil a vyráběl kosy, srpy, zemědělské nářadí a drát. V roce 1812 byla prodána Janu Heinrichovi a v roce 1845 převedena do vlastnictví mlynářky sousedního mlýna Josefě Langrové. Od roku 1898 vlastnil kosárnu mlynář Anton Frank, který objekt pronajímal, poté jeho syn Vilém Frank. V majetku mlynářů zůstala až do roku 1945, kdy byla kosárna přidělena Josefu a Jarmile Pelánovým. V roce 1974 byla kosárna pro rekreační účely zakoupena bruntálským Okresním vlastivědným muzeem. Od roku 1992 slouží jako muzeum.
V roce 1929 získal Vilém Frank, coby majitel domu čp. 110 (kosárna) koncesi na výrobu a distribuci el. energie, proudu stejnosměrného až do výkonu 17 kW.
V roce 1930 vlastní mlýn a pilu Vilém Frank.
