Uživatel

Hledat

| Sign up

Není lepšího drába, než je mlynářova košile,
která celé dni visí na zlodějovi.
(německé přísloví)

Home»
Soupis mlýnů»
Databáze vodních mlýnů»
Červený, Bučkowský, Pohankův, Dolejší mlýn

Červený, Bučkowský, Pohankův, Dolejší mlýn

tisk doplnit kartu

Identifikační údaje

Kompletní ikonografie

Název mlýna

Čp.

Bývalé čp.

184

Ulice

Nepomucká

Lokalita (vesnice, město)

Plánice

PSČ

340 34

Okres

Klatovy

Katastrální území

Plánice

GPS

49° 23' 41.1'', 13° 28' 40.8''

Mapová značka

Mlýniště bez mlýna

Stručný popis

Mlýn stál u silnice z Plánice do Kvasetic v místě dnešních sádek. Ze mlýna zbyl jen náhon využívaný rybáři k napájení sádek.
Ve starších dokumentech je mlýn nazýván mlýnem Dolejším.

Poloha vůči obci

Samota

Vodní tok

Úslava

Číslo kulturní památky

Webové stránky

Přístupnost

volně přístupný

Historie

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)

1578 -první zmínka o mlýnu s popisem jeho vybavení.

Události

První písemná zmínka o existenci vodního díla
Vznik mlynářské živnosti

Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)

1652 - Matěj Voz/ska, mlynář z panského Červeného mlýna, si bere vdovu (Kateřinu) po nebožtíku Martinovi Křižíkovi, mlynáři z Valšovského mlýna. Martin Křižík byl předek vynálezce Františka Křižíka.

Mlýn je zakreslen na mapě I. vojenského mapování pod názvem Rothe M.

1837 František Kořenský

Hospodářský typ mlýna

Vrchnostenský

Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)

1859 - Jan a Anna Pohankovi, mlýn měl 3 česká složení

1877 a 1885 - kladen cejch u mlýna a u splavu

1885 - soud s Antonií Breitenfeldovou a Stanislavem Barbůrkem kvůli velké vodě na louce z náhonu

1888 - Soud o tomtéž s Josefem Baštářem

1913 - dražba poloviny mlýna v odhadní ceně 17.127 K. (RR)

První republika (1919–1938)

1930 - majitelem mlýna Karel Pohanka, mlýn měl 2 kola na vrchní vodu. Po regulaci Úslavy se zkrátil náhon a zmenšil se spád a tím i výkon mlýna. Úslava se nazývala Bradavka.

Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)

1940 - Jan Pohanka vlastnil ideální čtvrtinu mlýna. Stav vody po regulaci Úslavy byl i přes mlynářovy úpravy náhonu a jezu byl stav vody nedostačující.

Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)

1953 - Jan Pohanka, ve mlýně Bánkiho turbína o výkonu 12 HP.

Po další regulaci byl do mlýna znemožněn přítok vody.

Události

Zánik mlynářské živnosti
Zánik budovy mlýna

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Pohanka
Vozka
Voska
Kořenský

Historie mlýna také obsahuje:

Držitelé mlýna v chronologickém sledu

1837 František Kořenský

1859 - Jan a Anna Pohankovi

1930, 1939 - Karel Pohanka

1940, 1953 - Jan Pohanka

Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

I. vojenské mapování – josefské (1764–68)

II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)

III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)

Císařský povinný otisk (1824–43)

Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)

Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

Architektura

Stav nemovitosti

neexistuje

Stav nemovitosti k datu

08 2017

Dochováno

Typologie podle urbanistického prostředí

venkovský

Charakter mlýna podle síly vodního toku

mlýn na nestálé vodě (10 - 50 l/s)

Dispoziční typ mlýna

Stavební etapy

Dominantní stavební konstrukce

Podlažnost

Dispozice, slohové zařazení – popis

Nedaleko mlýna stojí sloupková boží muka z r. 1643.

Historické stavební prvky – exteriér

drobné sakrální památky

Historické stavební prvky – interiér

Technologické vybavení

Stav mlýnské technologie

zcela bez technologie aj.

Stav mlýnské technologie – popis

Technologické vybavení

Žádná položka není vyplněna

Stopy po neexistující mlýnské technologii

Doplňkové a další provozy

Doplňkové a další provozy – popis

Cesta vody ke mlýnu

náhon
odtokový kanál

Popis cesty vody ke mlýnu

Původně dlouhý náhon byl při regulacích zkracován.
1877, 1885 položeny cejchy u mlýna a u splavu
660 m nad mlýnem býval dřevěný splav opatřený stavidlem u vtoku do mlýnského náhonu. Výška vydržované vody vody byla omezena výškou břehu mlýnské stoky a ta byla 80 cm.
Z náhonu vtékala voda do 5,7 dlouhých, 1,896 m širokých a 0,64 m vysokých vantroků, z nichž se pak třemi stavítky pouštěla do žlabů na kola.
Čištění mlýnské dtoky v délce cca 1,5 km před mlýnem a necelý km za mlýnem náleželo majiteli mlýna, vyházený materiál se ponechával na březích.
1900: Po regulaci byl náhon dlouhý již jen 700 m a odpad 160 m, stále sem vša byla přiváděna všechna voda od Wollerova mlýna.
1940: Po další regulaci sem přicházela od Wollera již jen jalová voda, nový náhon byl jen 50 - 140 cm široký, břehy nebyly dlážděné. Pohanka oznámil Vodnímu družstvu, že byl nucen břehy rozšířiti na min. 3 m a na jez přidat nástavky do výše min. 50 cm (i tak však příkon zůstal nedostatečný) a že požaduje náhradu za vyhražení vody.
Družstvo však trvalo na tom, že i přes narovnání toku zůstal spád náhonu zachován a že úbytek vody je způsoben neodostatečnou údržbou náhonu, mlynář Pohanka přiznal, že ho nečištil už více než 5 let.