Během třicetileté války se ovdovělá Kateřina Kocourová provdala za Jana Kolíka, který se vzhledem k těžkým válečným letům vyučil mlynářem během tří měsíců, již za dva roky ale zemřel. Stárnoucí Kateřina se brzy potom provdala za svého osmnáctiletého tovaryše Matěje Fialu. Jak bylo tehdy běžné, novému mlynáři se začalo „po mlýně“ říkat Kocour.
Matěj Fiala jinak Kocour se stal roku 1641 mistrem. S Kateřinou, vdovou po majiteli mlýna Jeronýmovi Kocourovi, se mu podařilo zplodit syna Jana. Krátce před Kateřininou smrtí se Matěj Fiala jinak Kocour stal díky svolení příbramské městské rady právoplatným majitelem Kocourova mlýna. Když Kateřina zemřela (asi 1647 nebo 1648), v mlýně mu pomáhal bratr Kryštof Fiala, kterému se ale pro odlišení říkalo Uher. Matěj Fiala jinak Kocour se brzy oženil s mladičkou Evou, zvanou pak Kocourka i Fialová. Narodily se jim přinejmenším děti Martin (narozen před rokem 1651), Blažej, Mikuláš (narozen 1660) a Anna.
Dne 12. května 1653 Příbram vysadila svůj dosud poddanský Kocourovský mlýn s pilou jako svobodný mlýn Matěji Fialovi za jeho poslušnost a opravdovou dobročinnost, kterou obci prokázal „v důležitých a platných potřebách“ během třicetileté války, kdy obci poskytl značný obnos na zaplacení jejích dluhů.
Svého syna Jana z prvního manželství dal učit mlynářem u svého bratra Kryštofa Fialy Uhra. Když se Martin v roce 1664 vyučil, jeho otec Martin Fiala jinak Kocour už byl mrtev. Jan Fiala (Kocour) svému otci ležícímu na smrtelné posteli slíbil, že zůstanev Kocourovském mlýně a bude pomáhat své maceše Evě, dokud jeho nevlastní bratr Martin nedospěje. V listopadu 1668 se z tohoto Kocourovského mlýna Jan Kocour ženil.
Jak vyplývá z dalších zápisů, Eva Fialová čili Kocourka byla nejen svárlivé povahy, ale také špatná hospodyně. Kocourovský mlýn upadl do dluhů a v listopadu 1679 ho Eva Kocourka prodala svému vlastnímu synovi Martinovi za 300 zlatých rýnských. Jan Fiala (Kocour) mu právo na svobodný Kocourovský mlýn přenechal a za peníze, které mu Martin dal, si někdy před rokem 1685 koupil nebo postavil příbramský poddanský mlýn pod Brodem, v němž před rokem 1690 zemřel. Zůstali po něm přinejmenším dcera Alžběta a zřejmě i syn Václav Kocour, jejichž matka se brzy znovu provdala a roku 1694 mlýn prodala.
Martin Kocour se v roce 1685 dostal do sporu se svou matkou Evou, která svého vlastního syna obvinila, že špatně hospodaří. Chtěla totiž, aby se stal majitelem mlýna její mladší syn Mikuláš. Tehdy se nejstarší syn Matěje Fialy Kocoura Jan Kocour svého nevlastního mladšího bratra Martina zastal a vylíčil celou záležitost před úřady. Královská česká komora v roce 1690 nařídila Evě, která se podle jedné zprávy snad dokonce vdala za svého švagra Uhra, aby už konečně dala pokoj.
Mikuláš Kocour se v roce 1693 stal nájemcem tehdy obecního mlýna pod Novým rybníkem na Příbramském potoce. V pramenech se uvádí, že roku 1735 si Mikuláš zvaný už jen Fiala koupil velký statek na Březových Horách a někdy potom zemřel. Osudy jeho syna Josefa zatím nejsou známy.
Teprve po skončení vleklého rodinného sporu se v září 1691 projednávalo přijetí Martina Kocoura za mistra mlynářského cechu. V roce 1693 se objevuje Martin Kocour jako vyjednavač ve sporu mlynářů s městem o placení kontribuce, která byla dle jejich názoru nepřiměřeně vysoká. Byl výborný hospodář, například v červenci 1699 koupil od poddaných obecních vesnice z Kozičína pole, které měl dlouhá léta v zástavě.
x x x
V roce 1690 se stal příbramským hormistrem Jakub Bittner z Kašperských Hor. Hospodářská situace města včetně stříbrných dolů byla velmi špatná, a tak již na přelomu 17. a 18. století navrhoval tento vynikající odborník zřízení městské železárny, ve které by se zpracovávala železná ruda z okolních dolů. Pro stavbu vysoké pece a hamru bylo nakonec vybráno místo na Litavce pod Bohutínem a pod Kocourovým mlýnem – u obecního Vokačovského mlýna, jehož nádržka a náhon se měly využívat. Druhý hamr (zvaný později dolejší) měl být mnohem níž, až na soutoku Litavky a Obecnického potoka. V lednu 1702 stavba železářského závodu začala. Vysoká pec byla hotova počátkem roku 1704. Současně s ní byl uveden do provozu přilehlý hamr (zvaný později prostřední) a začala tu fungovat také papírna zpracovávající hadry.
x x x
Dva stávající hamry brzy nestačily železo zpracovávat, a tak Jakub Bittner hledal místo, kde by se mohl vybudovat hamr třetí. Nejvíce se příbramským úředníkům zamlouval mlýn Martina Kocoura nad vysokou pecí. Zřízení třetího hamru na jeho místě by totiž mělo i tu výhodu, že by si město mohlo snáz pouštět vodu na své provozy. K dohodě s Martinem Kocourem však nedošlo.
Po Bittnerově smrti byl v březnu 1705 novým hormistrem jmenován Jiří Tomáš Pusch, dosavadní správce rožmitálského arcibiskupského statku, jeho železáren a vysokých pecí. Byl zvyklý prosazovat svou vůli, a tak donutil městskou radu, že již 4. dubna 1705 vyměnila s Martinem Kocourem jeho mlýn nad vysokou pecí za obecní Kolenáčovský mlýn ležící pod vysokou pecí. V dosavadním Kocourově mlýně vybudovala obec hamr (hořejší), kolem kterého brzy vznikla z chalup hamerníků ves Hamr.
Roku 1777 byl prodán také opuštěný hořejší hamr, vybudovaný na místě původního Kocourovského mlýna. Mlynář Ignác Fousek si jej mohl opět přestavět na mlýn s pilou, ale jméno Kocourovský už se mlýnu nevrátilo. Rodina Fialů zájem o jeho koupi neprojevila. Lokalitě dodnes zůstalo jméno U Hamru a kromě nádržky zde z mlýna zbylo jen mlýniště.
1839 Martin Achač
