Zdeněk Buchtele, kompletní text:
Součástí katastru obce Smrkovce býval mlýn, který se jmenoval Údolní mlýn (Grundmühle). Nacházel se jižně od obce na Podleském potoku (Kneisselbach). Na nejstarších záznamech z poloviny 17. století je zapisován jako „Mlýn u Dvora“. Také se často zapisoval jako Dolní Mühlpeint. V období I. poloviny 18. století byl často označován názvem Grundthmihll. Na nejstarším I. vojenském mapování, je popsán jako Grundmühle. V roce 1731 je uveden jako krundmühle Následně se objevuje na všech mapách regionu již jako Grundmühle. Po roce 1945 nesl mlýn nové české jméno, říkalo se mu Dolský mlýn.
Můžeme proto předpokládat, že vznik mlýnu, který ve svých počátcích fungoval zřejmě jako mlecí a drtící zařízení pro vytěženou horninu, je možno posunout nejméně do 15., možná až do 14. století. Je velice pravděpodobné, že zde byl založen společně s prvními šachtami v této oblasti, které jsou známy již ze 13. století. Mlýn se pravidelně objevuje na všech mapách zdejšího regionu až do roku 1945 a je také uváděn ve všech známých záznamech historiků o obci. Jednalo se o pilu s dvěma koly na svrchní vodu s průměrem 4,2 a 3,8 metru.
Při průzkumu zbytků po tomto mlýnu byl o několik desítek metrů níže po proudu potoku objeven další mlýn, který byl podstatně menší a který mohl sloužit s největší pravděpodobností jako propírací a čistící zařízení pro horníky vykutanou a rozemletou horninu. Když posléze byla těžba surovin v okolních lesích zastavena, byl mlýn přestavěn na pilu a sloužil k rozřezávání kmenů na prkna.
Mlýn vždy spadal do katastru obce Smrkovce a nesl číslo popisné 55. Jeho majitelem se stal kníže Metternich, který jej získal koupí celého Kynžvartského panství. (Metternichové získali kynžvartské panství již v roce 1623.) V pile se zpracovávalo dříví z metternichovských lesů v okolí a fungovala až do roku 1930, kdy zde došlo k velkému požáru a pila kompletně vyhořela. Nebyla již více obnovena, takže se kamenné zbytky dál rozpadávaly.
Hned vedle mlýna stávala malá skupinka domů - jednoho statku a několika stavení, kterým se říkalo Grundhäuser (Údolní domky). Dnes se nedá zjistit, zda zde stály dříve než mlýny nebo naopak byly k mlýnům domky přistavěny. Obě usedlosti měly během dlouhých staletí společné osudy. Zřejmě se jednalo o původní obydlí horníků, která později, když bylo těžařství v oblasti ukončeno a lidé byli donuceni změnit práci, využívali dřevorubci. Tyto domy sice přežily požár vedle stojícího mlýna, ale již nepřežily politický režim nastolený po druhé světové válce.
Nedaleko mlýna stávala také hájenka, kterou obýval hajný, starající se o okolní metternichovské panství. Zdejší zajímavostí je, že stejné jméno mlýnu a nedaleko něj stojící samoty najdeme také u Krásné Lípy.
Také tento mlýn plnil v obci sociální služby. Do jeho prostor byli často stěhování jak velmi staří lidé, kteří zde v malých světničkách dožívali své roky a mlýn se o ně staral, ale také mladé ženy, svobodné matky, které neměly kam se svými malými ratolestmi kam jít. Ač to dnes není příliš známé, v uvedeném 19. století bylo ve zdejších vesnicích nečekaně veliký počet mladých svobodných matek. Bylo až příliš časté, že dívky měly dvě až tři děti, které neměly uvedeného žádného otce. Část z nich měla později štěstí, kdy se muž vzchopil a k otcovství se přihlásil. Dítěti pak byl dodatečně otec uvedený. Dá se odhadnout, že v těch časech byla až celá 1/3 žen pouze svobodnými matkami, živící se, jak se dalo. Mezi ubytovanými ve mlýně byli také občas i mladí novomanželé, kteří neměli vlastní bydlení a zde byli do doby, nežli získali svůj domov.
Tito všichni využívali mlýna k dočasnému pobytu. Kdo mohl, vypomáhal s pracemi ve mlýně a okolnímu hospodářství, kdo nemohl, ležel ve své posteli a ostatní se o něj starali.
V zápisech o mlýnu je proto uvedeno mnoho nově zde narozených dětí různých mladých rodičů, kteří zde dočasně pobývali, ale zde zemřelo hodně starých lidí, kteří sem byli dáni na dožití.
Nejstarším známým mlynářem na zdejším Grundmühle je v zápisech uváděný Krištof Haubner a jeho manželka byla Alžběta. Z jejich manželství se zachovala jména některých dětí.
• Josef *14. ledna 1667 - †17. ledna 1667
• Eliáš *13. června 1686
• Michael *1. listopadu 1688
V následujícím období kolem roku 1695 převzal mlýn nový mlynář a jméno Haubner z historie mlýna zmizelo. Důvod není jasný. Novým mlynářem se tak stal Jiří Benedikt Lugert a manželka byla Anna Barbara. Ti se ve mlýně objevili těsně před koncem století. Jsou známá jména jen dvou jejich dětí, která přišla ve mlýně na svět.
• Marie Regina *18. ledna 1699
• Jan Kašpar *10. března 1701
Prostředí, v poměrně odloučeném mlýně, bývalo velice tvrdé. To je zřejmé z následujících let, kdy se ve velmi krátkém období vystřídalo ve mlýně více mlynářů.
Vlastně celé období 18. století bylo pro obyvatele mlýna velice těžké a prakticky nikomu štěstí nepřineslo a zdejším mlynářům se nedařilo. Všem zdejší podmínky přinesly jen problémy a špatné životní podmínky, nemoci či nešťastné události, a proto zde pobyli jen krátce. Taková byla i rodina mlynáře Jiřího Hubla, který sem přišel na uvolněné místo v roce 1702. Jenže krátce poté manželka Barbara zcela n[čekaně umírá dne 22. ledna 1704 ve věku 24 let. Což vedlo mlynáře k rozhodnutí, ukončit práci ve mlýně a společně s dětmi objekt opouští.
Vyřazeno:
[Filip Gräff a manželka Anna Barbora - zemřela 28. března 1737 ve věku 37 let
měli děti
• Krištof *10. října 1746 - †16. dubna 1749]
Ještě v tomto roce 1704 se ve mlýně objevuje nový mlynář, kterým byl Ondřej Knobl a jeho manželkou byla Zuzana. Jejich působení se téměř do písmene shodovala s jejich předchůdcem. Ve mlýně se jim narodily jen dvě děti, které však rychle zemřely.
• Marie *31. ledna 1705 - †3. dubna 1705
• Kašpar *7. února 1706 - †10. dubna 1706
Manželé, není známo, zda měli další děti z předchozího působení, vydrželi ve mlýně ještě deset let. Poté se i oni rozhodli ukončit odloučený život v lesích a z mlýna odcházejí. Stalo se tak v období kolem roku 1718.
Krátkou dobu byl objekt mlýna prázdný, ale poté se objevili noví zájemci, kteří si jej převzali. Novým mlynářem se zde stal Jan Michael Urban s manželkou Barbarou. Měli několik dětí již před příchodem do mlýna, ale jejich jména nejsou známá. I u nich jsou známy pouze dvě děti, narozené ve mlýně.
• Jan Jiří Ignác *8. listopadu 1719 - †12. listopadu 1719
• Martin *7. listopadu 1721 - †16. prosinec 1721
I v tomto případě se historie téměř do písmene opakovala. Oba rodiče zplodili ve mlýně jen dvě děti, které prakticky ihned zemřely. Nebylo se co divit, že se nakonec rozhodli i oni ze mlýna odejít a hledat si štěstí jinde.
Ve mlýně tak došlo k nové výměně. Kolem roku 1725 se stal místním mlynářem Jan Narhasth. Ten žil předtím několik let společně s rodinou Jana Michaela pohromadě, až se dne 17. října 1728 s jeho dcerou oženil. Jeho manželkou a novou mlynářkou se tak stala Eva Kateřina Urbanová. Také u nich jsou známé pouze dvě děti, které ve mlýně zplodili.
• Jan Jiří *1. června 1729
• Marie Lucie *16. ledna 1731
Ovšem i v jejich případě se smutná historie opakovala. Eva nečekaně dne 17. listopadu 1734 zemřela. Její manžel a mlynář Jan Narhast vydržel ve mlýně ještě téměř deset let, ale pak další život ve mlýně, daleko od lidí, dál odmítl, a společně s dětmi se ze mlýna v období roku 1740 odstěhoval.
Do mlýna nyní zamířil další zájemce o zdejší život mlynáře. Jím se stal Kašpar Volfgang Oswald s manželkou Margaretou. Těm se již ve mlýně dařilo podstatně lépe, i když ani samotnému osud nedopřál ve mlýně dlouho pobýt. Ve mlýně se jim narodilo celkem sedm dětí.
• Veronika *21. ledna 1740
• Jiří Josef *22. dubna 1744
• Jan Matěj *18. května 1746 - †18. května 1746
• Marie Magdalena *9. května 1747
• Marie Eva *30. října 1748
• Jan Adam *28. června 1750 - †29. června 1750
• Jan Tomáš *21. března 1752 - †24. dubna 1755
Ale i zde se brzy ozval smutný osud provázející tento mlýn. Manželka Margareta však onemocněla a 4. března 1755 umírá ve věku svých 55 let. Jen měsíc po ní zemřelo i její poslední dítě, není však doloženo, na jakou nemoc. Opuštěný a zcela sám na práci ve mlýně a starost o zbytek rodiny ji mlynář Kašpar Oswald přežil jen o jediný rok. Umírá následkem úrazu práce ve mlýně dne 2. dubna 1756 ve věku 37. let. Mlýn tak zůstal bez mlynáře a byl prodán dalšímu zájemci.
Novým mlynářem byl Simon Bartoloměj Gräff, jehož manželkou byla Marie Anna Heinlová. Oběma se zřejmě ve mlýně už dařilo. Vydrželi zde neobvykle velmi dlouho a za tu dobu oba stihli ve mlýně přivést na svět deset dětí.
• Marie Eleonora Klara *19. prosince 1760 - †19. prosince 1760
• Kryštof Bartoloměj Antonín *10. května 1764
• Jan Filip *12. listopadu 1767 - †14. března 1770
• Jiří Adam Michael *8. května 1769
• Jan Vavřinec František *2. březen 1770 - †27. ledna 1846
• Josef *14. dubna 1771 - †14. února 1801 ve věku 30 let na břišní tyfus
• Adam Antonín *22. května 1775 - †9. března 1776
• Marie Eleonora Klára *13. srpna 1772 - †6. února 1778
• Anna Margareta *17. července 1777
• Jan *16. března 1778 - †17. května 1779
Manželka mlynáře Marie Anna zemřela ve mlýně dne 11. února 1809 na celkový otok organismu a vodnatelnost. Mlynář Simon Gräff zůstal ve mlýně coby mlynář do roku 1800, kdy jej předává synovi. Dožil zde až do 15. března 1809, kdy krátce po své manželce umírá ve věku 76 let na celkovou vodnatelnost a velké otoky. Jeho následníkem se stal jeho syn, jehož narození zachyceno není, zřejmě se narodil již dříve, nežli se manželé rozhodli do mlýna přesídlit.
Byl jím Matěj Gräf a jeho manželkou se stala dne 22. června 1822 Marie Anna Tauberová. Jejím otcem byl Kryštof Tauber, který působil jako mlynář na dnes již neznámém místě. Její matka však byla zdejší a pocházela ze Smrkovce čp. 58. Ve mlýně se jim narodilo celkem šest dětí.
• Anna Marie *25. března 1804, ta měla první dítě ve svých 18 letech (Klára
*16. března 1822), později se jí narodily tři další děti, s nimiž žila nadále zde ve mlýně jako svobodná matka
• Jan Josef *25. ledna 1807 - †12. března 1808
• Jan Josef *17. února 1810, stal se následníkem otce ve mlýně
• Antonín *11. června 1812 - †17. června 1812 na psotník
• Antonín *10. října 1813
• Anna Kateřina *14. října 1816
Mlynář Matěj Gräf působil ve mlýně velmi dlouho. Teprve kolem roku 1830 přenechává Matěj vedení mlýna svému synovi. Sám pak ve mlýně žil až do 9. června 1846, kdy ve svých 84 letech umírá.
Jako hlavní mlynář se tak v té době začal působit Josef Gräff a manželka Kateřina Garreisová. Jejím otcem byl mlynář Josef Garreis z libavského mlýna, které je zde v tomto díle o mlýnech také popsán. Její matkou byla Marie Eva Mayerová z obce Studánka čp. 4. I jim se podařilo dostat na svět vysoký počet dětí. Celkem jich bylo deset.
• Ondřej *9. června 1832 - †17. června 1832
• Ondřej *27. června 1833 - †23. července 1833
• Magdalena *10. února 1835
• Ondřej *12. prosince 1836
• Josef *5. února 1839
• Antonín *17. února 1840 - †29. července 1863 na celkový kolaps organismu
• Kateřina *2 března 1842 - †10. března 1842 na nevyvinuté orgány
• Jan Antonín *30. dubna 1843 - †31. prosince 1847 na spálu
• František Antonín *19. dubna 1846 stal se nástupcem ve mlýně
• Jan Ondřej *28. dubna 1849 - †25. listopadu 1856
Mlynář Josef Gräff působil jako mlynář až do 2. září 1865, kdy ve věku 59 let na zápal plic umírá. Byl v té době ještě pánem mlýna, ale jeho úmrtím se do hlavní role dostává jeho syn. Mlynářem se stal jeho nejmladší žijící syn František Antonín Gräf. Ten byl již psaný s pouze jedním „f“. Jeho manželka Margareta Krausová, jejímž otcem byl Kašpar Kraus, hospodář ze Smrkovce p. 38. Její matkou byla Klarnerová z Horní Žitné čp. 8. Ti měli ve mlýně jen dvě děti.
• Marie Margareta *17. června 1867
• Josef *30. října 1869
Nakonec se František Gräf rozhodl přestat využívat mlýn. Zastavil mlýnské kolo, přestal používat katr a celé zařízení nechat bez údržby. Zřejmě těžká práce ovlivnila jeho rozhodnutí. Jako většina mlynářů, i on byl zdatný truhlář, takže od roku 1880 je uváděný již jen jako truhlář. Ale ani toto rozhodnutí mlýn nezachránilo před celkovým zánikem.
Jakmile František zestárl, nenašel se již nikdo, koho by lákalo žít osamoceně daleko od společnosti, daleko od ostatního světa. Ještě před koncem století, někdy v období let 1898 je již mlýn uváděný jako pustý. Nikdo neprojevil zájem se do zdejších míst přestěhovat.
František Gräf, stejně jako jeho rodina, se odstěhovali do obce Smrkovce a mlýn tak ztratil posledního majitele.
Mlýn bez údržby pustnul a pomalu se rozpadal. Nebyl již nikdy více k ničemu používán. Poslední ránu mu udělila československá armáda, která v regionu měla svůj cvičný prostor a tato místo opouštěla. Z ještě stojících částí domu měla československý stát strach, že by jej mohli využívat nepřátelé, a proto před odchodem vojska byl rozježděn buldozery a srovnán se zemí.
Dnes na místě mlýna a lesních domků najdeme v hlubokých lesích poměrně rozsáhlé kamenné zbytky stavení. Je zde velmi dobře zachovaný jak malá mlýnice níže po toku Podleského potoku, tak velký samotný mlýn s hlubokými sklepy kousek nad ním.
Výše nad ním se ještě dnes nachází velký vyrovnávací rybník s metrovou hrází. Ještě výše nad základy mlýna najdeme rozvalené zbytky domků Grundhäuser. Několiknposledních sklepů ukazuje na poměrně velké objekty, jaké v té době byly celkem výjimečné.