Historie
Obecná historie:
Historie mlýna v Kounicích je velmi stará. O mlýně se již zmiňoval ve svém privilegiu tehdejší moravský markrabě Karel Lucemburský. Původně se jednalo o panský mlýn, který byl v nájmu. Kdy přechází mlýn přímo do soukromých rukou, se neví. Jisté je, že v druhé polovině 19. století má mlýn tři kola na spodní vodu. Jsou známá i jména mlynářů. V roce 1862 během ničivé povodně to byl Jan Müller. Počátkem 20. století vlastní mlýn rodina Moučků. Ti jej po požáru v roce 1914 rekonstruují, instalují Francisovu turbínu a rozjíždí provoz malé vodní elektrárny. V roce 1932 podlehne mlýn dalšímu požáru a mlýn již s novým majitel Matýškem se opět renovuje a dostává v podstatě současnou podobu. Po znárodnění v roce 1948 přechází mlýn do rukou státu. Výroba postupně upadá a provoz elektrárny je rovněž ukončen. Situace se nezmění ani po restituci v roce 1989.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Klášterní mlýn v tomto místě zmiňován již ve 14. stol.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
1862 - povoděň po jarním tání - mlýn poškozen a opraven, vzhledově přízemí budova
1862 Jan Müller
Události
Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
První světová válka (1914–1918)
1914 po požáru přestavěn Františkem Moučkou na moderní válcový strojní mlýn; třípatrová budova s mansardovou střechou (TK)
Události
Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
První republika (1919–1938)
1932 mlýn opět vyhořel, zrekonstruován, ale již nebyla obnovena původní střecha (TK)
Krátce po tomto požáru mlynář Moučka prodává mlýn Josefu Matyškovi
Události
Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
1948 mlýn znárodněn a odebrán Josefu Matyškovi, budova spadá pod Státní statek (TK)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Mlýn spadá pod Státní statek a obilí se mele pouze malým pětitelům nikoliv pro obcodní účely. Byla zde nainstalována čistička obilí-obilí se přiváželo přímo od kombajnů. Mlecí stolice byly poháněny pomocí transmise, která vedla podél celé budovy mlýna. Tu poháněl výkonný elektromotor. Turbína využívána na výrobu elektrického proudu-pro vlastní spotřebu i dodávání do veřejné sítě. (TK)
Po odchodu mlynáře Škrdly do důchodu dosazeno nový správce-za něj poškození zařízení na výrobu el. energie a již nebylo obnoveno. (TK)
V 80. letech přechází mlýn do majetku firmy Klenoty s.p., která zde zřizuje své sklady a odstaňuje veškeré mlýnské strojní vybavení. Jez posunut o 50m po proudu a postaven betnový jez. Dochází k pronikání vody do sklepení mlýna a zanášení jezu, náhonu i odvodňovacího kanálu. (TK)
Vývoj po roce 1989
Koncem 80. let zahájena přestavba objektu. Po1989 práce zastaveny a objekt uzavřen, v restitucích budova navrácena a pouze chátrá. (TK)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Moučka Matyšek Škrdla Müller Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1862 Jan Müller
1907 - František Moučka (RŠ)
1932 - František Moučka (TK)
1930, 1939 - Josef Matyšek (RR)
od 70. let do 80. let p. Škrdla coby mlynář pro STS (TK)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
Hlavičkový (firemní) papír
