Horní lodní mlýn

20. února 1797 obdržel měšťan Johann Hofmann od krajského úřadu povolení ke stavbě druhého lodního mlýna, avšak pouze s jedním složením. Úřad zamítl námitku Gerstenkorna a jiných zemských mlynářů. Úrok pro oba mlýny byl stanoven na 50 fl.

Horní mlýn často měnil majitele. V roce 1813 zde najdeme Franze Schöbela, v roce 1822 měšťana Antonína Holeyho.

30. listopadu 1827  mlýn vyhořel. Tehdejšímu majiteli Antonu Müllerovi, který jej nechal o dva roky dříve postavit, vznikla škoda 2000 fl.

1842 je ve staré pamětní knize uveden jako horní mlynář Franz Laube.

V suchých letech roku 1842, kdy se zastavila veškerá lodní doprava a voroplavba, museli místní mlynáři veškerou vodu odvádět pomocí brnění pod kola.
Lodní mlýny, které stále běžely, měly moc práce, protože většina mlýnů na vodních tocích zůstala nečinná kvůli nedostatku vody. Přijížděli sem i mleči z daleka a často museli čekat několik dní, než na ně přišla řada.

r. 1842 - Pro velké sucho vyschly všechny okolní potoky, sedláci proto využívali ke mletí obilí oba lodní mlýny.(HŠ)

r. 1842 - 1843 - Při mírné zimě byly v provozu mlýny celou zimu.(HŠ)

V roce 1852 koupil mlýn s domem Josef Horák z Roudnice.

Oba se později staly majetkem Josefa Klimpla.

V roce 1856 bylo na úseku mezi Mělníkem a státní hranicí (Hřensko) osm lodních mlýnů, počínaje Štětím. Nakonec ale padly za oběť změněným poměrům po schválení labského plavebního zákona v roce 1821 a s tím spojené regulaci Labe. Prodloužení licencí již nebylo povoleno, koncese, které stále platily, vláda odkoupila.
Když byly v roce 1909 dokončeny regulační ráce a 8. září bylo Labe poprvé přehrazeno, kotviště lodních mlýnů zmizela
řed 1. světovou válkou mlýny v důsledku reguace Labe a pravidelné lodní dopravy oba mlýny zanikly. Uvádí se datum 1908.(HŠ)

Historikům jako Karl Pankratz ze Štětí vděčíme za to, že tyto znalosti byly zachovány.