Bubeníčkova, Čeňkova pila

Mlýn u soutoku Vydry a Křemelné je doložen mezi lety 1717 - 1723. Na mapě z roku 1780, ani 1837 již zakreslen není.

V polovině 19. stol. pozemek bývalého mlýna zakoupil pražský podnikatel Čeněk Bubeníček, který zde vybudoval závod na spracovéní dřeva. Zpracovávalo se zde především dřevo z lesních kalamit v letech 1863 a 1870, které sem bylo dopravováno Vchynicko-tetovským plavebním kanálem (vybudovaným v letech 1799-1801). Kromě pily a skladu dřeva zde postavil i své letní sídlo, na které v létě roku 1867 zavítal na návštěvu k majiteli pily Bedřich Smetana, doprovázen dirigentem Národního divadla M. Angerem a vychovatelkou Bubeníčkových dětí L. Procházkovou. Každý z návštěvníků zde zasadil smrk. Dnes proto můžete poblíž douglasky spatřit mohutný Smetanův smrk. A dle pověsti právě tady vznikl námět ke Smetanově symfonické básni Vltava.

V roce 1908 Prošla pila přestavbou, byla instalována tři vodní kola , dvě pro pohon dvou katrů a třetí pro pohon strojů k úpravě řeziva.

15.2. 1910 pilu významně poškodil požár a město Kašperské Hory rozhodlo, že vodní právo bude využito k vybudování elektrárny. V roce 1912 bylo uděleno povolení přestavby pily na vodní elektrárnu, bylo také vybudováno 3 kV vedení na dřevěných sloupech v délce 8,3 km, které napájelo z elektrárny celé město Kašperské Hory. Původní náhon, z části vyzděný kamennými kvádry, v délce 105 m byl doplněn dřevěnými vantroky dlouhými 136 m a podepřenými masivními pilíři. Odpadní kanál k soutoku Vydry a Křemelné má délku 14 m.

V roce 1930 je objekt registrován jako pila, majitel - město Kašperské Hor, v té době však již byla provozovína elektrárna zbudované po požáru pily.

 Časem se stará elektrárna stala nevyhovující a v roce 1937 se začalo se stavbou nové vodní elektrárny Vydra postavené cca 100 metrů po proudu od bývalé pily. Projekt a dodávka elektrické části strojů byly objednány u firmy Brown-Boweri Wien. Vybavení elektrické části soustrojí, např. generátor o výkonu 96 kW, samočinný regulátor napětí, ochrana proti přepětí apod., bylo na tehdejší dobu velmi moderní. Strojní část je vybavena horizontální Francisovou turbínou o výkonu 125 koní od firmy J. M. Voith AG. Celá vodní elektrárna, pro kterou je voda přiváděna otevřeným derivačním kanálem, který se cca 50 m před budovou mění na dřevěný aquadukt, je vedena Ministerstvem kultury ČR v evidenci památkově chráněných objektů.