Historie
Obecná historie:
Počátky textilní výroby v Náměšti nad Oslavou sahají do roku 1795, kdy tehdejší majitel panství Jindřich Vilém hrabě Haugvic (1770–1842) spolu s Baptistem Puthonem, Bernardem Tschoffenem a Martinem Staehlinem zřídil ve zrušeném kapucínském klášteře (Zámek čp. 17) manufakturu na výrobu jemných vlněných suken. Místní tkalce zaučovali nizozemští odborníci, v roce 1804 zde a v domácích dílnách pracovalo kolem 1 200 lidí. Roku 1807 Haugvic koupil tzv. Zámecký mlýn u řeky Oslavy, ke kterému dal přistavět další budovy s barvírnou a poté sem přenesl těžiště výroby, klášter pak sloužil hlavně jako sklady a dílny. Areál u mlýna se stále rozšiřoval, od roku 1835 mechanické stavy poháněl parní stroj. Značnou zásluhu na rozvoji továrny měl ředitel Heinrich Zurhelle. Vyráběly se tu na řadě mezinárodních výstav oceněné pánské a dámské látky pro obleky, kostýmy a pláště, kulečníková sukna, jemné mušelíny a zefíry, které se vyvážely do celé Evropy a Ameriky. V březnu 1866 zde výroba skončila, především kvůli chybějícímu železničnímu spojení. V bývalém mlýně se poté v malé míře stále spřádalo, roku 1898 však areál vyhořel a zůstal nevyužitý až do roku 1907, kdy jej koupila brněnská firma Akciové továrny látek kobercových a nábytkových, dř. Anton Klazar. Noví majitelé dali budovy zrekonstruovat a nainstalovat moderní stavy na kokosové rohože a jemné koberce, později také jutové a ručně vázané koberce a flanelové přikrývky. Do roku 1909 byla přistavěna sušárna, skladiště, stolařská a zámečnická dílna, pracovaly zde přes dvě stovky lidí. Podnik překonal první světovou válku, hospodářskou krizi a v omezené výrobě pokračoval i během druhé světové války, na jejímž konci byl spojeneckým náletem těžce poškozen. Po znárodnění budovy převzal n. p. Toko Vratislavice nad Nisou, jenž sem z Aše přenesl v roce 1947 výrobu dvouplyšových koberců. Pro jejich výrobu byla postavena při silnici do Jedova přízemní šedová hala (parcela 150/2) s unikátní dřevěnou konstrukcí navrženou Ferdinandem Ledererem, další dostavby a rekonstrukce probíhaly až do roku 1957. V letech 1950–1965 byl závod o 500 zaměstnancích součástí n. p. Moravan Brno, poté n. p. Bytex Vratislavice nad Nisou. Ten zde v letech 1974–1977 dal postavit novou tkalcovnu dvojplyšů s úpravnou (parcela 1080 49°12'35.28"N, 16°09'31.96"E) podle projektu Ludvíka Jungwirtha ze zlínského Centroprojektu. Šlo o experimentální vícepodlažní univerzální buňku pro lehký průmysl na půdorysné síti 18 × 18 metrů s ocelovou konstrukcí a progresivním technologickým řešením. Výroba koberců zde skončila roku 2004, areál se poté stal sídlem několika firem a prodejny koberců a bytového textilu. V letech 2011–2012 byla většina budov zrekonstruována a upravena pro Centrum environmentálních technik a technologií.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Vznikl patrně zároveň s hradem
1436 Lacek z Kravař, majitel náměšťského panství nechal opravit dva stavy Micka a Stacha pod hradem Náměščem a v Závratí
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
1581 v sobotu po sv. Nikodemu byla urovnána nevole mezi mlynáři Janem Svachem a Melkusem
1586 sirotčí registra: vzato z truhlice sirotčí od sirotků nebožtíka Melkuse 30 zl. a je za ně koupeno od Bartoška Bělíka 80 zl., ty budou kladeny po ročních lhůtách.
1596-1616 za Jana Diviše Černína mlýn "vzat k ruce panské"
nájemce mlynář Martinec platí ze stavu 1 zl., z podstaví 15 gr.
1747 od vrchnosti koupil za 450 zl. František Hadraba, mlynář z Nového mlýna pod Jedovem, platí činže 110 zl., místo vykrmeného vepře dává 12 zl., činže z řeky a stavu- K mlýnu přikázány vsi Ocmanice, Okarec a Heřmanov.
1761 Jan Stejskal, původem z Vladislavi
1763 prodal mlýn Leopoldu Tkanému, koupil mlýn Velkopolský
1798 Tkaný zemřel, vdova se provdala za Matěje Votmada (Waldmanna?)
1807 převzala dcera Marie Tkaná a prodala jej za 12 800 zl. vrchnosti na rozšíření továrny na jemná sukna, zřízené 1795 ze zrušeného kapucínského kláštera
pracovalo zde až 1400 zaměstanců, pohon i nadále vodní silou a parními stroji
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
1930 Akc. továrna na koberce
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Micek
- Melkus
- Hadraba
- Stejskal
- Tkaný
- Votmad
- Waldmann
- Martinec
Historie mlýna také obsahuje:
1436 Micek
1581-1586 Melkus
1596-1616 Jana Diviš Černín
Martinec (nájemce)
1747 František Hadraba,
1761-1763 Jan Stejskal
1763-1798 Leopold Tkaný
1798-1807 Matěj Votmad (Waldmann?)
1807 Marie Tkaná
1807- vrchnostenská továrna
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: