O MLYNÁŘOVI JÍROVI
U Dolní brány, tam, kde dnes je pěkný parčík, stával od nepaměti mlýn, kterému se říkalo Liškův a později Jarolímův. Při úpravě města byl 1955 zbořen.
V šestnáctém století vládla meziříčským panstvím paní Alina Berková z Lomnice Meziříčí. Ta měla čtyři děti, tři syny a dceru. Mladší ze synů se jmenoval Vladislav. Byl to mladík divoký, který rád pil a hrál v karty a hlavně měl rád hezká děvčata. Žádná před ním nebyla jista.
Mlýn u brány tehdy držel mlynář Jira a ten měl jedinou dcerušku, krásnou jako květ. Choval ji jako oko v hlavě a aby ji nikdo nezkazil, zavíral ji doma na klíč. Jen do zahrádky směla, nikam jinam.
Mlady Vladislav jel jednou kolem a přes zeď uviděl spanilou dívčinu. Zastavil se, promluvil s ní a že se mu zalíbila, tajně za ní jezdil. Mlynář neměl ani tušení, že se dcera schází se zámeckým pánem. Ale Vladislav byl přelétavý ptáček a brzy se jí nabažil. Opustil ji a oženil se s hraběnkou z Hardeku.
Když se to dívka dozvěděla, přestalo se jí na světě líbit. Napsala tatínkovi list, v němž se vyzpovídala ze své lásky a pak šla k mlýnskému kolu a skočila pod ně. Utopila se. Mlynář div nezešílel žalem. Ale když se trochu vzpamatoval, začal přemýšlet o tom, jak by se Vladislavovi pomstil. Vyčíhal si mladého pána a střelil po něm. Ale nezasáhl ho.
Lidé o mlynářově útoku mnoho mluvili a řeči se donesly i paní Alině. Hned si dala zavolat syna a vyptávala se ho, jak k útoku došlo. Vladislav zalhal pravou příčinu a svedl všechno na mlynáře. Pani Alina vypověděla Jíru ze mlýna i z města.
Mlynář se chtěl u paní ospravedlnit, ale Vladislavův komorník ho k ní nepustil. Jíra rozlícený nespravedlností, se postavil na nádvoří pod panina okna a křičel mocým hlasem: „Z panské zvůle a lehkomyslnosti jsem ztratil svoje jediné dítě. Teď mi bereš i domov a děláš ze mne psance. Půjdu, ale pamatuj si, že tak, jako já ztratil dcerušku, ztratíš ty všechny své děti a na stará kolena zůstaneš opuštěna. I tvůj majetek přejde do cizích rukou."
Pak odešel, zapřáhl koně do vozu, naložil to nejnutnější a odejel, aniž kdo věděl kam. Paní Alina se později dozvěděla pravdu a litovala svého přenáhlení. Ale bylo pozdě. Jírova kletba se začala brzy plnit: Do roka zemřel nejstarší syn, učený Zikmund, po něm Vladislav i dcera. Poslední dítě, syn Lev Burian, se matce odrodil a nikdy se k ní nehlásil.
Paní Alina přežila všechny své děti a zemřela osamocena. Panství přešlo do cizích rukou a dílo paní Aliny, spravedlivé ženy, bylo zničeno za pobělohorských válek.
