Školní mlýn

Meziválečná architektura ve stylu moderny, z let 1927-30, podle návrhu arch. Karla Řepy. Doklad vývoje obchodu v Pardubicích - byly zde výstavní prostory živnostenské komory. Budova sloužila jako hlavní pavilon celonárodní Výstavy tělesné výchovy a sportu.
Vysoce kvalitní meziválečná architektura. Doklad vývoje obchodu v Pardubicích - byly zde výstavní prostory živnostenské komory. Architektonickou soutěž vyhrál funkcionalistický návrh Františka Kerharta, ale nebyl realizován, patrně vzhledem ke své přílišné inovativnosti. Budova sloužila jako hlavní pavilon celonárodní Výstavy tělesné výchovy a sportu.
Budova je zasazena v západní části nově vytvořeného náměstí, naproti kostelu sv. Bartoloměje, na který svým kaskádovitě traktovaným průčelím reaguje. Téměř čtvercový půdorys je rozčleněn výstupky – na východ vystupuje hmota vchodu, na jih a západ zadní převýšená a zároveň širší část budovy, za kterou bylo nově dostavěno zadní křídlo. Hlavní průčelí je omítnuto a děleno do Náměstí Republiky pilastry, které se nad atikou rozšiřují. Mezi symetrickými kubusy je umístěn vchod nadkrytý masivní markýzou a kontrastující s okolím režným obkladem. Nad vchodem je v proskleném pásu umístěna mozaika. Za vstupním kubusem je fasáda rozčleněna vertikálními pásy osvětlujícími interiér. Boční fasády východní nižní třípatrové části budovy jsou prolomeny dvanácti osami s původními okenními výplněmi. Mezi okny jsou vystouplé úseky pilastrů. Na nižší část navazuje západní čtyřpatrový kubus prolomený širokými vertikálními prosklenými pásy, které osvětlují schodiště. Kolem pásů je použit režný obklad. K zadnímu čelu pak pokračuje stejný systém členění jako na bočních fasádách přední budovy, jen ve čtyřech patrech a v šesti okenních osách. Zadní průčelí je překryto novodobou dostavbou. Nad vyšší částí budovy je situována valbová střecha s vaznicovou krovní konstrukcí, nad vstupní částí pak nízká valbová střecha krytá měděným plechem. INT: Vnitřní dispozice budovy se podřídila osvětovým aspektům obchodní a živnostenské komory s přednáškovým sálem, knihovnou a provozními místnostmi. Ve vestibulu přízemí nalezneme rozměrné art déco vitrážové panó, jehož civilistní náměty, oslavující průmysl a obchod, vyrobila dle návrhu malíře Josefa Salavce místní sklenářská firma Františka Waltera (popis viz evidenční list nemovité kulturní památky zpracovaný Vl. Hrubým). Vestibul slouží dnes jako prodejna a jsou zde zachovány také další původní detaily – osvětlovací tělesa na pilířích, sochy Merkura a Afrodité ve výklencích za vchodem a dveřní výplně vstupních dveří. Dnes je interiér přizpůsoben školnímu provozu – v přední části jsou situovány dílny, pekárna a další provozy, v zadní učebny. Komunikační chodby mají na stropech systém nosných prvků kombinovaný do „kazetového“ stropu. Dvouramenné schodiště nesou hranolové pilíře, zachováno je původní zábradlí se dřevěným madlem a dvěma vertikálními profily, které oddělují pásy černého opaxitového skla.