Tento mlýn situovaný cca 800 metrů východně od Ledec jako samota, byl pravděpodobně založen nejpozději na začátku 15. století plaským klášterem v lokalitě zvané „v Dubí“. Po této lokalitě dostává bez ohledu na jména majitelů svůj název – Dubský mlýn.
V roce 1421, připisuje císař Zikmund mimo jiné tento mlýn Rackovi a Janovi do Žilova. Kolem roku 1600 byl zde mlynář Jan Dubský. Mlýn patřil pod Nekmířské panství a toto měl v držení Diviš Markvart. Když v roce 1602 zemřel uvedený mlynář, zakázal majitel panství Markvart, vdově prodej tohoto statku a chtěl, aby se ze mlýna vystěhovala. Vdova, Anna Dubská se hodlala dovolávat práva a tak si stěžovala až u císaře Rudolfa II., který Markvartovi 30. ledna 1603 nařídil, aby vdovu neutiskoval a nezabraňoval jí ve svobodném prodeji jejího majetku. Diviš Markvart však císaře neuposlechl a Dubskou z mlýna vyhnal a osadil jej novým mlynářem.
V průběhu let se zde vystřídalo množství mlynářů a mlýn také přecházel v jednotlivá panství (plaské, nekmířské), nicméně v průběhu třicetileté války mlýn zpustl a byl ještě dlouho po válce neobydlen. Teprve po roce 1666 existují zápisy o dalším, v řadě mlynářů, Laurenci. I nadále je však obtížné sledovat změny až od poloviny devatenáctého století jsou tyto spolehlivě doloženy.
V roce 1841 zde působil mlynář Vavřinec Říha i s rodinou. V roce 1854 převzal mlýn jeho syn, Tomáš Říha, který zde byl rovněž se svou rodinou. Před rokem 1866 je mlýn v nájmu Josefa Dyka, potomka slavného mlynářského rodu ze Žichlic. Od roku 1886 je uváděn na dubském mlýně mlynář Josef Vrchlavský, v roce 1890 Ludvík Oberreiter.
Od 23. 4. 1910 je mlýn již ve vlastnictví, rovněž mlynářské rodiny rodiny Keslů.
Po znárodnění v něm již probíhalo jen šrotování. Poté jej místní JZD využívalo pro své potřeby (šrotování, čištění a skladování obilí). Kromě mlýna zahrnoval obytné stavení a hospodářské budovy. V šedesátých letech jej JZD od státu odkoupilo a po roce 1989 vrátilo spolu s polnostmi potomkům majitelů, kteří jej po několika letech prodali do soukromých rukou.
V současné době jsou zde zachovalé objekty bez vnitřního zařízení.