mlýn v Rozkoši, Krejčího, Nový mlýn

Podle B. Tuzara (Truhlice pověstí a starých příběhů okresu Nymburk) zde stál panský vodní mlýn odedávna.
Mlýn údajně postavil pan Kašpar z Granova v 15. stol.

Dle relace císaři Maxmiliánovi II. zde však žádný mlýn nestál ("ze Stratova  jezdí mlít do Litole a ze Šibic a Hronětic na Baštu")

1675 dle matrik v Lysé "umřel novomlejnskej minář Jiří Perný", není však jisté, z kterého Nového mlýna

1689 zemřel ve špitále v Lysé "starej minář"

1700 ve farní relaci zmíněn mlýn a ještě nějaká chaloupka vedle něho

V roce 1705 se na Novém mlýně na Rozkoši uvádí mlynář Jan Ryker (psáno též Rygr nebo Rieger). Rod mlynářů Rykrů pocházel z nedalekého mlýna v Hroněticích. V roce 1705 se k mlýnu váže tragédie. Dne 7. dubna 1705 tam měl zemřít „mlynářský Václav Kratochvíl“ a za dva dny po něm zemřela dcera mlynáře Rykra Rozina. Souvislost obou úmrtí nelze ani potvrdit ani vyvrátit. (MH)

1712 zakreslen na plánku panství Lysá a Kostomlaty

V roce 1714 se na mlýně slavila svatba Jana Jelínka z Freierberku na Lysé nad Labem s dcerou rozkošského mlynáře Kateřinou. (MH)

Dalším majitelem se stal Jiří Hůlka, avšak dlouho zde nehospodařil, neboť v roce 1724 zemřel. Jeho dcera Eliška se provdala za Jana Jiráka, který pak na mlýně hospodařil. Jan Jirák vybudoval u mlýna stoupu na kroupy a jáhly. Po smrti své první ženy se Jan Jirák znovu oženil, a to v roce 1741. Za druhou manželku si vybral Elišku Novákovou, dceru sládka v Lysé, která byla vnučkou bývalého rozkošského mlynáře Hůlky. Ženich byl v poddanství, avšak nevěsta svobodná (bez poddanství). Dle rozhodnutí Františka Karla hraběte Sweert-Šporka zůstane svobodnou i nadále, případní potomci budou rovněž svobodní, vyjma jedíného syna, který převezme mlýn. Jan Jirák zemřel 27. prosince 1768. Po něm převzal mlýn jeho syn Václav Jirák. Ten však byl v době otcovi smrti velmi mladý, proto mlýn nějakou dobu vedl Antonín Jeřábek. Po Václavu Jirákovi následoval jeho syn Josef Jirák. (MH)

Z mlýna se platilo do panského důchodu 150 zl. ročně, jelikož však byl Šibický rybník, z něhož mlýn bral vodu, roku 1760 zrušen, žádal mlynář 14.10.1760 o snížení dávky, vrchnost snížila povinnost o 20 zl. s tím, "že se žádost vedoucímu a všem jeho potomkům tak dlouho, dokud Šibický rybník vodou naplněn nebude, 20 zlatých rýnských ročně odpouští." (Nadále tedy platí jen 130 zl.)

1734 zemřel mlynářský Jan Třešňák, podruhem zde byl Keřtof, potomek kdysi královského hejtmana na Lysé pana Ondřeje Gerstdorfa.

28. května 1821 přešel mlýn z rodu Jiráků na Ignáce Tůmu. Podle kupní smlouvy měl mlýn tehdy trojí složení, dvě ovocné zahrádky před a za mlejnem, dva kousky polí hned přes silnici pod 5 strychů vejsevku a louku na Votoku (ostrově) asi na fůru sena s celým osetím neb sklizuňkem, nářadí a dobytek. Cena mlýna byla 8000 zlatých konvenční měny, 2.800 zl. složeno hotově. V letech 1845-1848 je Ignác Tůma uváděn jako poslední cechmistr v Lysé. (MH)

1906 Jan Koubek

Dalším mlynářem na zdejším mlýně je uváděn Koubek ze Mcel, který měl dát postavit kapličku proti mlýnu přes cestu. V roce 1907 je zde jmenován Koubkův zeť Mácal ze Mcel. (MH)

1916 - František Mácal dostal pokutu 500 K za přijímání obilí ke mletí bez mlecích výkazů, nebo 3 týdny vězení. (RR)

V roce 1927 koupil mlýn Ladislav Krejčí z Cetna. (MH)

V r. 1930 je psán provozovatel Ladislav Krejčí, Rozkoš 9 (RR).

Podle informací posledních majitelů byl mlýn po 2. světové válce vybaven novým zařízením a Francisovou turbínou, která vyráběla elektřinu.

V 50. letech 20. století byl násilně uzavřen a náhon ke mlýnu zasypán.