Dne 16.10. 1733 bylo podepsáno v horažďovickém zámku kněžnou Marií Eleonorou z Mansfeldu několik kupních smluv vztahujících se mj i na oblast Schlößelwaldu v revíru Kaltenbrunn (název dle tzv. "Schlößel"/Schlöß = hrad/ - malebných rozeklaných skal, strmě klesajících k Vydře). Tímto bylo zahájeno osídlení asi deseti nových lokalit, mj i Hrádků. Osadníci sem přišli většinou ze stodůlecké rychty. Jednimi z nich byli bratři Johann a Mathias Harant, kteří získali pozemky kolem Hrádeckého potoka (pův.Stillseifenbach) o obvodu 1500 sáhů (1 sáh = 1,8 m.) za 150 rýnských zlatých a dalších 11 zlatých 15 krejcarů každoročního pozemkového úroku. Tak vzniklo osídlení v místě později pojmenovaném Unterschlößelwald/Dolní Hrádky (též nazývané Müllner Häuser). Mladší Mathias komě toho obdržel povolení ke stavbě mlýna za další roční úrok 6 zlatých. Kněžna zanedlouho z milosrdečnosti tyto jejich úroky snížila o 3 zlaté za podmínky, že se budou oba bratři každý den modlit za její blaho. Když však vrchnost v roce 1770 zjistila, že je bez jejího svolení provozován druhý mlýn a pila, zvyšila úrok o dva zlaté. Na pozemku Mathiasova podílu vznikla při Hammermühle ještě kovárna, opodál proti proudu "Manimühle" čp. 145 a ještě blíže k cestě do Modravy usedlost "Beer" čp. 123. Na Johannově pozemku pak usedlost "Ludwig-Weber" čp. 125 a dvůr "Andres-Franzen".
Zpět k nejstaršímu Hammermühle. Byl vystavěn v nadmořské výšce 798 metrů při pravém břehu potoka. V jakém roce byl zahájen mlýnský provoz mi není známo, ale jisté je, že Mathias Harant jako královácký svobodník v roce 1737 již v Hrádkách bydlel. Mlýnský náhon po přibližně 30 metrech pozvolna přecházel v menší akumulační nádrž. Od nádrže náhon v pravém úhlu měnil směr ke zhruba 20 m. vzdálenému vodnímu kolu Hammermühle, chráněnému v lednici (kamenný přístavek, který je vidět na fotech) při jz štítu mlýna. Před lednicí jsou též vidět vantroky s přepadem. Ve svahu na protějším břehu, vlevo u cesty od Srní, asi 40 metrů sz od mlýnské budovy, byl sklep - vchod do něj je stále zachován. Z cesty vedoucí od Srní odbočovala pěšina k malé lávce přes potok přímo před mlýnem. Cesta od Srní dále pokračovala svahem dolů k Vydře (mj. z této cesty se odbočovalo také k lesnímu koupališti vzdálenému 100 m. severovýchodním směrem od Hammerschmiede) a po jejím levém břehu vedla k Brückmühle (viz lokalita "Kramlův mlýn"). V minulosti ke mlýnu vedla cesta pouze po druhém břehu, která odbočovala z hlavní cesty Srní-Modrava doleva hned za mostem (v místě nynějšího silničního mostu) kolem Manimühle. Kovárna při mlýně (pravděpodobně budova níže po po proudu - ale není to zcela jisté - různé údaje se totiž rozchází) fungovala prokazatelně již v roce 1851. Měla svůj vlastní náhon, který začínal před budovou mlýna. První zdejší mně známý hamerník byl Johann Hofmann. Vodní kolo bylo umístěné v lednici při severní straně kovárny směrem k potoku. Jak je zachyceno v orig.mapě stab. kat. (viz obrázek č. 1 v sekci "Ostatní"), v čase došlo ke zvětšení mlýnské budovy jv směrem od potoka, zániku objektů na st.p. 187 a 189 a vzniku nových staveb, čímž byla st.parcela 188 postupně rozdělena až na pět dílů - viz příspěvek p. Vlčka v komentářích. Obytný objekt s kovárnou měl čp. 66 (pův. mlýnské čp. 144) a vedlejší budova zahrnovala obytnou část čp. 167 a mlýnici.
Současný stav místa někdejších vodních provozů: V ruině budovy hamru zůstalo do současnosti v poměrně dobře zachované lednici torzo hřídele vodního kola a poblíž sklep. Po objektu mlýna zbyly jen rozvalené kameny. V roce 1949 objekty mlýna i kovárny ještě stály celé. Za deset let poté již neexistovaly. Místo kde stál mlýn je stále vedené jako stavební parcela a její majitel je soukromá osoba.
Výše zmíněný zakladatel mlýna Mathias Harant, narozený v roce 1707 ve wunderbašském mlýně - zemřelý roku 1776 v Hor. Hrádkách čp. 132 (syn Johanna Haranta, mlynáře v Klášterském mlýně, poté ve Wunderbachu - viz lokalita "Bystrá"), se jako schlößselwaldský královský svobodník (není známo, zda již jako mlynář) oženil v roce 1737 v Rejštejně s Katharinou roz.Müller 1719 v Horské Kvildě - zemřelou roku 1772 (dcerou Johanna Georga Müllera a Marie roz.Sterz z Horské Kvildy). Narodilo se jim minimálně 12 potomků (5 synů). Poté, když mlynářka Katharina v roce 1772 zemřela, se Mathias oženil ještě téhož roku v Dobré Vodě s Annou Marií Winkelbauer roz. Treml 1729 ve Kvildě, bydlící v Prostř.Hrádkách čp. 141 (vdovou po Adamu Winkelbauerovi z Hrádků a dcerou Ferdinanda Tremla, bavorského rodáka a Ursuly roz.Müller ze Ždánova, bydlících v Hrádkách). Toto druhé Mathiasovo manželství již patrně děti nepřineslo. Mathiasův v pořadí čtvrtý potomek a první syn z předchozího manželství Josef, rovněž mlynařil v Hammermühle. Jako osmý se narodil Martin Günther, který si vzal v roce 1775 v Rejštejně Magdalenu roz.Schuster ze Starého Srní a za dva roky poté byl již znám jako svobodný královácký sedlák v Horních Hrádkách čp. 132, později v Dol. Hrádkách čp. 123.
V roce 1874 se stali majiteli Hammerschmiede Peter Häusler (toto příjmení bylo zapisováno také v podobě Heisler) s manželkou Marií, roz. Beer (dcerou svobod. králov. sedláka ze Srní/Kirchenhäuser čp. 155 "Wenzeifranzlbeer"/později nové čp. 52). Tito manželé předtím hospodařili v Srní/Kirchenhäuser čp. 151 "Peteisepp"/později nové čp. 56), kde přišli na svět jejich synové Franz a Karl. Starší Franz, který byl mistrem kovářským v Hammermühle, jej převzal v roce 1885 se svou ženou Franziskou roz. Winkelbauer (dcerou Franze Winkelbauera, sedláka v Horních Hrádkách čp. 133 /později nové čp. 85 "Simandlbauer"/ nyní č.ev. 36 a Anny roz. Beer, dcery srnského učitele). Jejich syn Leo, po otci kovář v Hammermühle, s manželkou Marií roz. Harant (dcerou Wenzela Haranta, zedníka a sedláka v Dolních Hrádkách čp. 72 "Ludwig-Weber" /pův. čp. 125/nyní čp. 31 a Barbary roz. Weishäupl, selské dcery z Horních Hrádků čp. 81 "Wastal" nebo také "Hausbauer"/ pův. čp. 136/ nyní č.ev. 39) v roce 1927 převzali kovárnu a byli tak jejími posledními původními majiteli. O dva roky mladší Franzův bratr Karl byl mlynářem v Hammermühle. Oddán byl s Annou roz.Lettl (dcerou Franze Lettla, sedláka z Předních Paští čp. 20 "Lettlhof" a Walburgy roz. Haas z Velkého Babylonu).
V roce 1882 v Hammermühle působil mlynářský tovaryš Stefan Häusler (syn Gunthera Häuslera, mistra truhlářského z Tischlermühle (možná dle jeho řemesla dostal mlýn pojmenování)) a Johanny roz. Gnad, dcery svobod. králov. sedláka ze Srní/Kirchenhäuser čp. 149)). Stefanův starší bratr Franz Xaver s manželkou Reginou roz. Winkelbauer z Horních Hrádků (starší sestrou výše uvedené Franzisky) zakoupili Hammermühle v roce 1886. Franz Xaver zde koncem 19. a počátkem 20. století mlynařil. Jejich syn Johann, po otci mlynář v Hammermühle, se oženil s Marií roz. Häusler (dcerou Johanna Häuslera, sedláka v Srní/Thalhäuser čp. 7 "Talbauer"/ pův. čp. 158 (viz lokalita "Srní"/dobové foto č. 7) a Marie roz. Gruber, selské dcery ze Starého Srní čp. 102 "Andresloisl"). Tito manželé byli od roku 1927 posledními původními majiteli mlýna.
Výše uvedení Peter Häusler a Gunther Häusler byli bratři - synové Jakoba Häuslera, svobod.králov.sedláka v Srní/Kirchenhäuser čp. 151 a Anny Marie roz. Hofmann, dcery svobod.králov sedláka ve Starém Srní). Další syn Gunthera Häuslera, Wenzel, byl mistrem mlynářským v opodál stojícím Tischlermühle. Měl manželku Cäcilii roz. Klostermann, jež byla sestřenicí pedagoga a známého "spisovatele Šumavy" Karla Faustina Klostermanna.
V letech 1851-72 je znám jako kovář-zbrojíř v Hammerschmiede Johann Hofmann (syn Josefa Hofmanna, usedlíka ze Starého Srní čp. 107).
(vyhledal a sepsal "pašerák", zdroje: web portafontium.eu + kniha "Im Lande der künischen Freibauern" + web cuzk.cz + J.Vlček)
