Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Vodní provoz sloužil původně jako papírna, následně byl přeměněn na leštírnu. Na mapách stabilního katastru a na II. vojenském mapování je vodní provoz zakreslen jako brusírna zrcadel. V matričních zápisech obce Střeble z té doby je u obyvatel čp. 11 uváděna živnost brusič skla.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
Podle sčítání obyvatel v roce 1869 vodní provoz nepracoval a sloužil jako nájemní byty. V objektu žilo 5 rodin, jejichž živitelé pracovali jako nádeníci na střebelském statku. V roce 1880 byl objekt opuštěný.
V roce 1902 získala střebelský statek s vodními provozy realitní firma Goldstein a Rosenfeld a rozprodávala ho po částech zájemcům. Vodní provoz čp. 11 koupil Anton Bierrmaier (narozen 1847) a zřídil zde mlýn.
První světová válka (1914–1918)
Při sčítání obyvatel v roce 1921 zde byl jako mlynář uveden Franz Biermaier (narozen 1888) s manželkou Annou (1893) a dcerou. Na výměnku žil starý mlynář Anton Biermaier, Franzův děd, a Franzova matka Theresie (1869). Franz Biermaier je uváděn také na Seznamu vodních děl v roce 1930.
Biermaierovi drželi mlýn až do odsunu německého obyvatelstva v roce 1945. Mlýn nebyl po roce 1945 osídlen, od začátku se počítalo s jeho likvidací. V letech 1946 – 1947 ho opakovaně navštívili úředníci likvidační správy ze Stříbra za účelem sepsání vybavení. V té době opakovaně došlo k odvozům zařízení z mlýna, mlýnská stolice byla přemístěna do mlýna ve Svaté Kateřině, část vybavení byla z opuštěného mlýna ukradena. Revizní tajemník Leoš Kubík zde zastihl při jedné své návštěvě několik Němců, kteří na vůz nakládali mlecí kameny a několik dalších drobnosti. Vše měli údajně odvézt do Pastvinářského družstva v Rozvadově. V roce 1949 se případ vyšetřoval, ale nebylo již koho vyslechnout, aktéři uprchli za hranice.
Konečná likvidace vykradeného a polorozbořeného mlýna se uskutečnila v roce 1950. Zbývající zařízení bylo odhadnuto na 1207,- Kč a pravděpodobně odvezeno do šrotu. Budovy byly rozebrány na stavební materiál.
Pozůstatky mlýna se nacházejí nedaleko rozvadovské dálnice D5 na dohled od dálničního mostu nad česko-bavorskou hranicí. Na místě je čitelný půdorys mlýna s propadlým sklepem a s lednicí.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Biermaier
Historie mlýna také obsahuje:
1902 Anton Biermaier
1921 – 1945 Franz Biermaier
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: