Sudkovský mlýn

Na vodní strouze, která odbočuje na dolním konci vesnice z řeky Desné a táhla se přes Lesnici, Leštinu, Vitrošov a Hrabovou a vlévala se do řeky Moravy, byl mlýn se čtyřmi vodními koly. Sudkovský mlýn měl číslo popisné 49.

Mlýn a rybník v Sudkově roku 1863 zakoupil v dražbě Ignaz Seidl (1824–1898), podílník přádelny v Loučné a cukrovaru v Bedihošti, jehož otec patřil mezi zakladatele mechanické přádelny v Šumperku. V letech 1864–1866 vystavěl na západním břehu rybníka první mechanickou přádelnu na Zábřežsku, o celkovém počtu 6 000 vřeten pro lněnou a koudelovou přízi, na parní i vodní pohon. Objekty přádelny byly budovány postupně jako zděné, čtyřpodlažní, na sebe navazující stavby s nízkými sedlovými střechami. K nejstarší přádelně lnu patřila dále mykárna, čistírna, přádelna koudelové příze, sušárna a předpřádelna. Na podélné straně k nim přiléhala strojovna s kotelnou, na straně štítové strojovna turbíny (k ní byla později přistavěna přádelna bavlny), rovnoběžně s nimi dvoupodlažní sklady a pomocné provozy, u silnice na západní straně stály správní budova a obytné domy. V roce 1867 se firma transformovala na veřejnou obchodní společnost Mechanische Flachsspinnerei I. Seidl und Comp. in Zautke, v továrně pracovalo na 600 osob. Vzrůstající obliba levných bavlněných látek přispěla k vybudování přádelny bavlny v letech 1882–1884, roku 1887 byl instalován druhý parní stroj. V období největšího rozkvětu firmy po roce 1890 měla přádelna lnu na 12 000 vřeten, přádelna bavlny pak na 20 000. Seidlův syn Ignaz Seidl ml. (1851–1929) pokračoval v dalším rozšiřování a modernizaci podniku, od roku 1895 spojeného úzkokolejnou vlečkou s nádražím v Postřelmově. V roce 1912 se novými podílníky firmy stali další spříznění severomoravští podnikatelé jako např. Oberleithnerové, Müllerové, Emmerové nebo Chiari, čímž podnik získal dostatek kapitálu na další rozšíření a modernizaci. Roku 1915 byla zrušena plynárna a na dvoře vystavěna elektrárna. Z té doby pochází zřejmě komín 49°54'46.87"N, 16°56'11.04"E, 45 metrů vysoký, s oktogonálním podstavcem, kruhovým dříkem a ozdobnou hlavicí, ve spodní části má válcový vodní rezervoár sprinklerového zařízení. Během první světové války se podnik kvůli nedostatku surovin postupně přeorientoval na výrobu papírové příze, poválečná výroba se naplno rozjela až od května 1919. V letech 1923–1924 byl elektrifikován pohon přádelny bavlny, značně rozvinout výrobu na export, především do Rumunska, lněná příze pak nacházela odbytiště zejména u německých výrobců textilií. Počátkem roku 1929 se podnik přeměnil na akciovou společnost, během krize v letech 1931–1933 byla výroba zcela zastavena. Roku 1939 společnost I. Seidl & Comp. získala jako pobočný závod přádelnu a tkalcovnu bavlny F. Sobotka a syn v Kerharticích u Ústí nad Orlicí. Výroba se soustředila hlavně na armádní zakázky, pro nedostatek surovin však roku 1943 skončila. V přádelně bavlny byla zavedena zbrojní výroba, přádelnu lnu využíval jako svůj zkušební provoz Výzkumný ústav lýkových vláken, který se do Šumperka přestěhoval roku 1942 ze Żaru ve Slezsku. Textilní výroba byla obnovena pod národní správou již v červenci 1945 s 286 dělníky. Od roku 1958 patřila textilka n. p. Moravolen, v části areálu se lněné, pololněné a bavlněné tkaniny, stolní a ložní soupravy, osušky a utěrky vyrábějí dodnes.