Bruno Kaukal Devět mlýnů:
Po toku řeky dříve stávaly ještě tři mlýny, které ale již dávno byly rozbořeny. Ještě někteří bývalí obyvatelé vyprávějí, že zde jako děti nalézali při školních výletech zbytky zdí. Už si ale nepamatují, co o tom vyprávěli učitelé. Mezitím, co někteří se domnívají, že tyto mlýny byly zničeny loupežníky, míní druzí, že tyto tři mlýny byly před mnoha staletími zničeny proto, že ležely nevýhodně a nebyly tak masivně stavěny jako ostatních šest. Povodně na Dyji je odplavily a člověk již neměl odvahu vystavět je znovu. Jisté je jen to, že tyto tři mlýny byly zničeny nejpozději koncem 18.století. Dva letopočty dají předpokládat, kdy se jejich osud naplnil. V 1784 a opět 1799 jsou zaznamenány obzvlášť těžké povodně na Dyji a po těchto létech již není žádný historický záznam o těchto mlýnech.
Samo prohlédnutí starých archivních záznamů nepřineslo plné objasnění. Wolného topografie znojemského kraje z 1837 uvádí, že se nad Trausnickým mlýnem nacházely ještě dva mlýny, patřící pod popické panství Hradištských křížovníků, které však předčasně zpustly. Tato zpráva souhlasí s kartografickými záznamy, přičemž jeden z těchto tří mlýnů patřil k Havraníkům, další dva pak k Popicím. Jeden z nich vyměnil Hradištský probošt "na sv.Václava r.1551" s abatyší znojemského kláštera klarisek za mlýn v Hodonicích. Jména mlynářů zůstala zachována, z nichž poslední měl býti jakýsi Jakob Steinmetz, dle kterého se mlýn také jmenoval.
Domněnku, že poslední z Devíti mlýnů byl "Kamenný mlýn" , lze doložit dle archivních indicií: roku 1673 započaly spory mezi hradištským proboštem a znojemskou radou o rybářských právech, které skončily až r. 1713 dohodou, že od jezu Kamenného mlýna až po Trausnický mlýn mají Hradištští výlučné právo na rybolov, od Trausnického jezu začíná pak právo znojemských. Ostatně byly asi poslední dva mlýny z Devíti mlýnů vždy menší a méně významné, než Trausnický mlýn. To vyplývá z účtování probošta Gerharda von Schlesin z r. 1629, kdy roční úroky z Trausnického mlýna obnášely 3,24 zlatých, za další dva mlýny dohromady jen 4,40 zlatých. Navíc musely oba mlýny vykrmovat pro proboštství ročně vždy po jednom vepři, zatímco Trausnický mlynář dva kusy.
Mezi dvěma mlýny, náležející k Popicím a Papírnou, se nacházel ještě pod severním koncem Sonnleiten, tedy na Havranickém obecním území, třetí zaniklý mlýn. Jeho jméno mi nemohl nikdo sdělit. Jen v mapě z r. 1765 je uvedeno nevýrazným písmem "Laspulbergermuhl" (nebo také Lospulburgermuhl?). Je udivující, že o zániku těchto tří mlýnů neexistují žádné dobové záznamy.
Tak zůstává opět jen legenda:
„Kdysi tu žil peněz chtivý mlynář, který poskytoval kolemjedoucím kupcům a cestujícím nocleh, ve spánku je však často olupoval. Jeden z těchto okradených kupců zlého mlynáře proklel a v zápětí na to se strhla veliká bouře. Řeka vystoupila ze svých břehů a zaplavila mlýn. Když mlynář ze strachu vyšplhal na střechu, zasáhl ho blesk, který zároveň zapálil mlýn a mlýn který do základů vyhořel".
Na který z těchto mlýnů se legenda vztahuje, není do dnešních dnů známo.
Může se v ní nalézt zrnko pravdy, anebo může jíž o dodatečný výmysl, kterým si chtěli lidé zánik mlýna vysvětlit. To je zřejmě u všech ság podobné.