Zápis o narození Jana Prinze *1795, budoucího mlynáře v Hlubokých Mašůvkách 43. Otec Kašpar Prinz, mlynář na Stropešínském mlýně č. 27 (dnes pod vodou
Dalešické přehrady), v budoucnu mlynář v Hl. Mašůvkách 43. Kmotrem byl Kašpar Spružina, mlynář z Čermákova mlýna (Stampf Muehle) v Číměři - asi předchůdce Čermáků. Spolukmotrou byla jeho dcera Františka Spružinová. (Jaroslav Povolný)
Ministerstvo kultury České republiky
4.8.1998
Věc: Hluboké Mašůvky, mlýn čp. 43, okr. Znojmo, ukončení řízení o zrušení prohlášení za kulturní památku
Ministerstvo kultury ČR zahájilo, na základě žádosti vlastníka, řízení o zrušení prohlášení vodního mlýna čp. 43 v Hlubokých Mašůvkách, okr. Znojmo za kulturní památku.
V řízení si vyžádalo stanoviska všech příslušných orgánů a organizací státní památkové péče. Po zvážení důvodů, uváděných vlastníkem památky a zhodnocení vyžádaných stanovisek, neruší Ministerstvo kultury ČR podle ustanovení § 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, prohlášení vodního mlýna čp. 43 v Hlubokých Mašůvkách, okr. Znojmo za kulturní památku.
Mlýn v Hlubokých Mašůvkách je dobře zachovaný typ rybničního mlýna s cenným technologickým vybavením z 30. a 40. let tohoto století. Stavební stav objektu i technický stav zařízení se postupně zhoršuje, neboť není prováděna základní údržba. Ministerstvo kultury v průběhu řízení neshledalo mimořádně závažné důvody, které by opravňovaly zrušení prohlášení mlýna za kulturní památku.
Ing. Jaroslava Stocklová, vedoucí oddělení ochrany kulturních památek
Ministerstvo kultury
V Praze dne: 06.08.2013
Č.j.: MK 37072/2013 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní památkové péče rozhodlo ve věci žádosti o zrušení prohlášení vodního mlýna č. p. 43 na pozemku pare. č. st. 78, se všemi svými součástmi a s pozemkem pare. č. st. 78, k. ú. Hluboké Mašůvky, obec Hluboké Mašůvky, okres Znojmo, Jihomoravský kraj, r.č. v ÚSKP 10932/7-8651, za kulturní památku takto:
Ministerstvo kultury v tomto řízení, jehož účastníkem podle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, je pan Ing. Bc. Josef Štola, bytem Hluboké Mašůvky 210, 671 52 Hluboké Mašůvky, datum narození 9.4.1966, vyhovuje žádosti, kterou podal pan Ing. Bc. Josef Štola, bytem Hluboké Mašůvky 210, 671 52 Hluboké Mašůvky, datum narození 9.4.1966, a podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, r u š í prohlášení vodního mlýna č. p. 43 na pozemku pare. č. st. 78, se všemi svými součástmi a s pozemkem pare. č. st. 78, k. ú. Hluboké Mašůvky, obec Hluboké Mašůvky, okres Znojmo, Jihomoravský kraj, r.č. v ÚSKP 10932/7-8651, za kulturní památku.
O d ů v o d n ě n í
Ministerstvo kultury obdrželo dne 7.12.2012 žádost o zrušení prohlášení vodního mlýna č. p. 43 na pozemku pare. č. st. 78, se všemi svými součástmi a s pozemkem pare. č. st. 78, k. ú. Hluboké Mašůvky, obec Hluboké Mašůvky, okres Znojmo, Jihomoravský kraj, r.č. v ÚSKP 10932/7-8651, za kulturní památku. Tuto žádost podal vlastník věci. Dnem podání žádosti bylo dle ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, zahájeno správní řízení v uvedené věci.
Účastník řízení ve své žádosti uvádí: „ Rodinný dům č.p. 43 jsem koupil v havarijním stavu, hospodářská část byla zcela odstraněna. Zdivo vykazovalo praskliny a dřevěné části byly masivně napadeny houbami a hmyzem. Zejména konstrukce krovu vzhledem k poškození a ploše střechy a hrozila zřícením. Ze strojního vybavení zbyla jen malá část a toto je velmi špatném technickém stavu. V nemovitosti nebyla ani Francisova turbína, ani celá spodní část transmise a ani ovládání průtoku vody. Stavba byla od výstavby v roce 1941 užívána jako rodinný dům, jako mlýn nebyla povolena ani využívána. V průběhu doby došlo k odstranění větší části strojního vybavení a díky podprůměrné údržbě k devastaci stavební části. V roce 2002 byl vypuštěn rybník, z kterého byla možná dodávka vody potřebné k případnému pohonu zařízení. Stavebními úpravami vozovky procházející mezi stavbou č.p. 43 a rybníkem byla tato vozovka zvýšena cca o 1,5 metrů, čímž zcela zanikla hráz rybníka, dno rybníka se zaneslo naplaveninami a v současnosti již není obnovení rybníka možné a není tudíž možnost znovuobnovení pohonu. ... Vzhledem k tomu, že v současné době budova č.p. 43 nemá střechu, hospodářské stavby byly zcela odstraněny, dřevěné konstrukce jsou masivně napadeny houbami a hmyzem, strojní vybavení je přemístěno do jiného vhodného objektu a technicky není možné na původním místě obnovit provoz mlýna, není důvod k památkové ochraně. . . . “
Na základě ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 si Ministerstvo kultury dopisem č.j. MK 29236/2013 OPP ze dne 19.6.2013 vyžádalo vyjádření příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a krajského úřadu.
Městský úřad Znojmo, odbor školství, kultury a památkové péče, ve svém vyjádření č.j. MUZN 40343/2013 ze dne 24.7.2013, nedoporučuje zrušení prohlášení předmětné věci za kulturní památku a uvádí: „ Vlastník svévolně snesl střešní krytinu mlýna a nepostaral se o zajištění (zakrytí) technologie umístěné v podkroví, čímž ohrozil existenci technologie i stavby. Technologii se podařilo zachránit a převézt do jiného mlýna. Jedná se o mlýnské vybavení z první poloviny 20. století, se kterým souvisí dochované stavební úpravy budovy i dochované prostředí mlýna. Vzhledem k všeobecné likvidaci tohoto typu mlýna na území Moravy zůstává technologie z tohoto mlýna jedním z mála dokladů je jí existence. Mlýn je v obci Hluboké Mašůvky občany pozitivně vnímán a sledován, o čemž svědčí i zájem občanů o nešetrné zacházení s jeho stavební podstatou. Z hlediska zachování kulturně historických hodnot považujeme za důležité a možné zachovat ja k technologii, tak také budovu, ve které se nacházela. Stavba je v současné době bez krovu. Návrat k původnímu objemu stavby je možný dle dochované dokumentace.“
Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor kultury a památkové péče, ve svém vyjádření č.j. JMK 72109/2013 ze dne 16.7.2013 souhlasí se zrušením prohlášení vodního mlýna se všemi svými součástmi za kulturní památku a uvádí: „ Vodní mlýn v Hlubokých Mašůvkách byl prohlášen za kulturní památku především pro mlecí zařízení, které se nacházelo uvnitř budovy a bylo dokladem mlynářské technologie třicátých let dvacátého století. Současný majitel začal v roce 2012 odstraňovat střešní krytinu a krov objektu bez závazného stanoviska příslušného úřadu obce s rozšířenou působností, kterým je Městský úřad Znojmo (dále jen „ MěÚ Znojmo“). Tyto práce byly zastaveny právě na popud MěÚ Znojmo. Následně podal vlastník objektu žádost o trvalé přemístění technického zařízení do mlýna ve Velké Bíteši. Žádosti bylo Krajským úřadem Jihomoravského kraje vyhověno.
Vlastník v žádosti tvrdil že do upozornění ze strany MěÚ Znojmo neměl tušení, že vodní mlýn je prohlášen za kulturní památku. Je pravdou, že pokud by mlecí zařízení zůstalo ve vodním mlýně v Hlubokých Mašůvkách, již by zřejmě nikdy nebylo uvedeno do provozu, neboť byl zrušen rybník, který zajišťoval dodávku vody do mlýna. Naopak ve Velké Bíteši se majitelé tamního mlýna snaží o obnovení provozu a mlecí zařízení by tak mohlo být opět funkční. Na druhé straně si vlastník souhlas Krajského úřadu Jihomoravského kraje s trvalým přemístěním technického zařízení v podstatě vynutil výše zmíněným odstraněním střechy, neboť v době rozhodování ve věci bylo hlavním záměrem památkové péče urychleně zachránit mlecí zařízení před vlivy počasí. . . . Nemovitost je momentálně bez střešní krytiny i krovu a interiér prvního patra tak není nijak chráněn před povětrnostními vlivy. Kromě spodního patra směřujícího do dvora zbývají z vodního mlýna v podstatě jenom obvodové zdi. Jak bylo uvedeno výše, technické zařízení vodního mlýna se v nemovitosti nenachází. ... Objekt již z větší části ztratil na své autenticitě vzhledem k odstraněnému krovu a druhotným zásahům do fasády dvorního průčelí. Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Jihomoravského kraje si je vědom, že zrušení prohlášení vodního mlýna za kulturní památku může vést k naprosté destrukci objektu, neboť vlastník již nebude žádným způsobem nucen vodní mlýn zachovat. Přesto lze se zrušením prohlášení za kulturní památku vodního mlýna v Hlubokých Mašůvkách č.p. 43 vyjádřit souhlas, neboť vodní mlýn byl prohlášen za kulturní památku zejména pro technické zařízení, které se v objektu již nenachází a které se do něj s největší pravděpodobností ani nikdy nevrátí.
Své odborné stanovisko k předložené žádosti zaslal i Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, č.j. NPU-371/47379/2013/OEDIS ze dne 22.7.2013, který nedoporučuje zrušení prohlášení předmětné věci za kulturní památku a uvádí: „ Bývalý vodní mlýn č.p. 43 v Hlubokých Mašůvkách je situován v severní části obce u hráze vypuštěného rybníka. Jedná se o patrovou, na jihozápadní straně do úrovně stropu přízemní zapuštěnou stavbu obdélného půdorysu se sedlovou střechou. Mlýn se na tomto místě nacházel patrně už od středověku a je zachycen na mapě 1. vojenského mapování z roku 1768. Podle mapy stabilního katastru z roku 1824 byla mlýnice situována v budově na severní straně areálu (dnes již neexistující), současná budova mlýna byla tehdy patrně pouze obytným stavením. Ve 30. letech 20. století byla do ní vestavěna nová mlýnice vybavená čtyřválcovou a dvěma dvouválcovými stolicemi od firmy Union České Budějovice. Pohon mlýna zajišťovala Francisova horizontální turbína (dnes již zlikvidovaná). V souvislosti s touto vestavbou byl mlýn celkově stavebně upraven a získal stávající jednoduchou geometrickou fasádu. Mlýn byl v provozu do počátku 2. světové války. Později byl už využíván jen jako obytný dům, s tím, že mlecí zařízení, situované převážně v podkroví a části patra, zůstalo zachováno.
V roce 2012 vlastník svévolně rozebral střechu mlýna, čímž zapříčinil vážné poškození výše popsaného mlecího zařízení. Z důvodu záchrany předmětného technického vybavení byl Krajským úřadem Jihomoravského kraje vydán souhlas s přemístěním tohoto zařízení do budovy Dolního mlýna č.p. 55 ve Velké Bíteši-Janovicích na pozemku parc.č. 2498, k.ú. Velká Bíteš. Následně podal vlastník návrh na zrušení památkové ochrany výše uvedené nemovitosti. Současně s tím projednal správně příslušný Městský úřad Znojmo s vlastníkem rozsah zabezpečovacích prací na objektu, které je nezbytné provést do doby rozhodnutí MK ČR ve věci zrušení památkové ochrany. Tyto práce byly sice zahájeny, avšak ke dni 12.7.2013 nebyly dokončeny; vlastník naproti tomu stihl odstranit strop patra a dřevěnou pavláčku pro přístup ze dvora do patra.
V předmětné věci se uskutečnila řada jednání a místních šetření (naposledy dne 12.7.2013). Na jejich základě konstatujeme, že vlastník při nakládání s objektem hrubě nerespektoval ustanovení zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů s odůvodněním, že objekt není kulturní památkou, neboť v katastru nemovitostí není vyznačen jako památka.
Přes negativní změny jeho stavebně technického stavu v posledním období není možné argumentovat úplnou ztrátou památkových hodnot. Obvodové zdivo mlýna totiž minimálně do úrovně stropu přízemí pochází ze staršího období (není vyloučen ani renesanční základ).“
Dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, nebyl účastník řízení seznámen s podklady rozhodnutí, neboť se mu v plném rozsahu vyhovuje a ruší se prohlášení vodního mlýna č. p. 43 na pozemku pare. č. st. 78, se všemi svými součástmi a s pozemkem pare. č. st. 78, k. ú. Hluboké Mašůvky, obec Hluboké Mašůvky, okres Znojmo, Jihomoravský kraj, r. č. v ÚSKP 10932/7-8651, za kulturní památku.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny podklady jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o zrušení prohlášení vodního mlýna č. p. 43 na pozemku pare. č. st. 78, se všemi svými součástmi a s pozemkem pare. č. st. 78, k. ú. Hluboké Mašůvky, obec Hluboké Mašůvky, okres Znojmo, Jihomoravský kraj, r.č. v ÚSKP 10932/7-8651, za kulturní památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Po prostudování výše uvedeného dospělo Ministerstvo kultury k závěru, že tento mlýn se svými součástmi (technologické vybavení, náhon, hospodářská část) jistě představoval velice hodnotný příklad funkčního celku dokládající historii mlynářství. Z tohoto souboru se ovšem do dnešní doby dochovala pouze jedna budova, původně pravděpodobně obytné stavení, do kterého byla mlýnice s technologickým zařízením umístěna zřejmě ve 30. letech 20. století. Ta část technologického zařízení, která se dochovala, je dnes přemístěna do jiného mlýna, kde může najít i funkční uplatnění. Předmětný mlýn nebyl a ani nemohl být před tímto přemístěním v provozu, protože v r. 2002 byl vypuštěn rybník zajišťující vodu pro pohon mlecího zařízení mlýna. Jediná dochovaná budova byla dle vyjádření vlastníka v roce 2012, kdy ji nabyl do svého vlastnictví, v havarijním stavu, proto se rozhodl stavbu odstranit, aniž by věděl, že se jedná o kulturní památku. Prozatím došlo k odstranění její střechy a pavláčky. Vzhledem k současné situaci, kdy na místě zůstal pouze jeden objekt bez střechy a ve špatném technickém stavu, Ministerstvo kultury neshledává možným obnovit původní hodnotný celek v dostatečné míře autenticity. Památkové hodnoty, pro které byl mlýn za kulturní památku prohlášen, tedy jako cenný příklad dobře dochovaného mlýnského výrobního zařízení ze 30.-40. let 20. století s hospodářskou částí a náhonem, byly z výše uvedených důvodů minimalizovány. Stávající památkové hodnoty zachovalého objektu shledává Ministerstvo kultury především v tom, že připomíná místo s historickou mlynářskou tradicí. Tyto hodnoty ovšem správní orgán nepovažuje v tomto případě za dostatečné pro zachování památkové ochrany. Z výše uvedených důvodů věc nesplňuje kritéria kulturní památky dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění.
Ministerstvo kultury závěrem připomíná, že informovat nového nabyvatele věci o tom, že se jedná o kulturní památku, je povinností předchozího vlastníka. Vymáhání splnění této povinnosti je občanskoprávního charakteru mezi původním a novým vlastníkem. Ministerstvo kultury nemůže odpovídat za to, zda tak bylo učiněno, ani za obsah nabývacích listin. Ministerstvo kultury rovněž v tomto případě neodpovídá za to, že rozhodnutí o prohlášení věci za kulturní památku nebylo oznámeno příslušnému katastrálnímu úřadu, protože v roce 1995, kdy k tomuto prohlášení došlo, nemělo dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona ě. 242/1992 Sb., tuto oznamovací povinnost.
Mgr. Petra Ulbrichová, vedoucí odboru ochrany kulturních památek
