Velkomlýn v Benátkách

1471 Jan a Bohuslav z Kunvaldu, držitelé dražického panství, prodali Ježkovi ze Zdetína louku Přetrž pod benáteckým mlýnem za 10 kop a 1 kopu ročního úroku

1512 Bedřich purkrabí z Donína kupuje dražické panství, zmíněny mlýny pod Dražicí, Kbelský a pod Benátky

Ze mlýna se ročně platilo 20 kop gr. míš.

Koncem 15. a počátkem 16. století byl na Benátecku hejtmanem Matyáš Libovický. Roku 1605, sotva z Jizery odešly ledy, ho navštívíl mlynář z Podbenáteckého mlýna a oznámil mu, že „na mlýně zeď jedna odvrchu až do vody se hrubě trhla, že jest se obávati, aby i s krovem na bok nepadla a velikou škodu neučinila“. Když hejtmanovi i z puchhalterie české komory (účtárna nejvyššího finančního úřadu Českého království) vytýkali, že nedbá na opravy majetku a pak že se musí stavět nově, napsal komoře:

„Na Benátkách v den sv. Fabiána a Šebestiána léta Páně 1605.
Před Jejich Milostmi netajím, že mlýn Podbenátecký takměř na rozboření jest. I jest se obávati, zvláště když větrové a vody velké přicházejí, aby čeládce nebo lidem poddaným v něm nějaká škoda tudy se nestala, bez čehož by bez zvláštní ochrany Pána Boha všemohoucího se to obejíti nemohlo. Mlýn se již opravovati nedá ani nadlouho se v něm mlíti moci nebude. Zgruntu nově stavěti se musí, jakž to předešłe JM pan vrchní hejtman s panem puchhalterem před svátky vánočními očitě spatřili ... "
Souhlas z Prahy se stavbou po čase přišel, a tak benátecký hejtman dal připravit stavební dříví. V roce 1606 přijeli přípravy obhlédnout sám pan puchhalter, písař a pražský mlynář a sekerník Syxt Wejrovský.

„Dlouhou dobu prodleli na starém mlýně, a zvláště Syxt Wejrovský všechno důkladně prohlédl od podstřeší až do verk (mlýnské soukolí), kde ozubená kola sténavě naříkala. I mlynář podbenátecký přitom pány ještě na ledaco upozornil.“
Dne 15. května 1607 dopis z české komory oznámil, že na stavbu Podbenáteckého mlýna bylo uvolněno 1 000 zlatých míšeňských.
A v létě téhož roku se za přítomnosti mlynáře Wejrovského začalo stavět. Počátkem následujícího roku mlýn stál a voda Jizery opět roztočila jeho kola.

1679 Desky zemské, zápis IV. dílu benáteckého panství Zuzaně Marii Kábové: "Moučný mlýn pod Starými Benátkami, z kterého mlynář odvádí roční úrok 20 str. pšenice, 120 str. žita a 20 str. ječmena. Na penězích 220 zl. Pátý díl úroku patří ke každému podílu. U tohoto mlýna stojí také pila, která je pro všechny podíly společná. Při mlýně je také valcha, z které se odvádí  úrok 5 zl. ročně. Valcha je také společná."

1761 hrabě Ignác Zikmund z Klenového svobodný pán z Janovic prodal velký mlýn pod Benátkami se sedmero složením a stoupou na jáhly a kroupy mlynářskému mistru Václavu Loudilovi (+1767). Ke mlýnu patřila ještě pila a valcha, k malému hospodářství maštal, chlév pro hovězí dobytek, prasečí chlívky a kolna, malá zahrádka pod mlýnem a  větší ovocná zahrada naproti pile. Cena stanovena na 4.000 zl., vzhledem ke stavu mlýna a vodních žlabů ale mlynář požadoval snížení o 500 zl. Došlo k dohodě, že panství dodá ze svých lesů veškeré dříví a mlynář pak provede opravy na svůj náklad. Úrok z mlýna 450 zl., z  valchy 50 zl. a z pily 10 zl., náhrada za výkrm prasat 27 zl., naturální úrok 30 str. pšenice, 165 str. žita a 40 str. ječmena. Mlynář mele, šrotuje a vyrábí kroupy pro vrchnost a "sebranku" benáteckého velkostku zdarma. Pro pivovar mele zdarma slady vždy po 3 várky za sebou, na 4. várku mele slad Malomlýn. Za kazdou várku dostane vědro dobrého pila.

V případě potřeby mele 3/4 kontribučenského obilí, za semletí 1 str. dostává od kontribučenského úřadu 7 kr., při mletí se počítá se ztrátou rozprášením 10 liber ze 120 lb. obilí.

Mlynář povinen udržovat mlýn a vodní žlaby, jez udržuje vrchnost, mlynáž povinen hlásit závady na jezu.

1767 mlýn "od kamene vystavěný" podle závěti převzal syn Ignác Loudil za 7.700 kop gr. míš. pro matku a 5 sester. Nově stanovena povinnost nařezat pro vrchnost gratis všechny dovezené klády na fošny, prkna a latě. K tahání klád na pilu dá vrchnost k dispozici robotníky.  Za náležitě pořezané dřevo dostane mlynář 1 vědro dobrého piva z panského pivovaru. Jelikož rovněž přibylo mletí sladů, dostává mllynář z každé várky navíc 1 vědro řediny a ročně 20 sáhů borového dříví a 2 mladé habry na zhotovení palců do palečních kol z panských lesů, které si má mlynář sám přivézt. Mlecí kameny  si mlynář zajistí a zaplatí sám, o dovoz se postará vrchnost prostřednictvím povozní roboty.

Do smlouvy zařazeno: "Když ale milostivá vrchnost pro svou potřebu do kuchyně jedno prasátko vykrmiti nechati chtěla, tak od každého kusu 1 zl. peněz za to krmení z panskýho důchodu na jeho činži poraženo též následovně býti má." Mlynář rovněž povinen odevzdávat vrchnosti chycené lososy a úhoře za náhradu, jejíž výše ale nebyla stanovena.

Povinně do obou benáteckých mlýnů přimlýněni všichni mleči z celého benáteckého panství kromě Lipníka, Kbele a Zdětína, kteří dle starého privilegia melou v dražickém mlýně, který náleží panství brodeckému.

Ignác Loudil přikoupil k mlýnu pole u pražské silnice velikosti 8 jiter a 461 čtver. sáhů. 

1773 vyměnil Velkomlýn s Janem Novákem za Malomlýn na pravém břehu, za což od něho dostal hotově doplatek ceny 4.300 zl., jehož pomocí splatil všechny dědické závazky.

1786 Jan Novák prodal mlýn mlynářskému mistru Janu Marschanovi z Hradce Králové za 8.200 zl.

1788 mlýn prodal za 9.000 zl. Josefu Dostálovi, ten hotově složil 6.000 zl. a 3.000 si vypůjčil, do konce roku 1789 cenu vyrovnal. Mlýn však postupně zadlužoval.

1.1.1803 Velkomlýn v ceně 16.000 zl. vyměnil  s mlynářským mistrem Augustinem Bajerem za jeho Dvořákův mlýn na Pšovce včetně vinice Podhora oceněný na 7.500 zl. Na rozdíl ceny dostal závdavek 3.950 zl., jehož pomocí splatil podstatnou část dluhů.

duben 1803 A. Bajer Velkomlýn vyměnil s Josefem Kallašem za mlýn v Liblicích na Košáteckém potoce zvaný Lejkov v hodnotě 10.000 zl., závdavek  rozdílu 1.850 zl., zbytek ve splátkách.

1813 mlýn se dostal do konkurzu, v něm ho koupili Alois a Anna Šulcovi, obratem ho ale prodali Vojtěchivi a Alžbětě Kulichovým za 35.000 zl. včetně zanechaného nářadí. Kupující ale zaplatili jen 300 zl. klíčného, 1. splátka ke splacení po půl roce ve výši 8.000 zl., další platby po 2.000 zl. ročně.

1830 mlýn předali synovi Vojtěchu Kulichovi, dostal čp. 9

1845 mlýn prodal Ludmile Čermákové, ovdovělé Knoblochové a jejímu synovi Ignáci Knoblochovi za 34.000 zl. vč. dluhu 8.700 zl. 

1868 od Knoblochových koupil hrabě Leopold Bohumil Thun z Hohensteinu, mlýn měl 8 složení a krupník, u mkýna samostatně stojící pila.

1869 hrabě Thun postavil v Benátkách cukrovar, postupně se však neúnosně zadlužil

1886 cukrovar a mlýn převzala Hospodářská úvěrní banka v Praze

1887 Benátecké panství koupila vídeňská Länderbanka

1889 velká voda strhla jez, postaven nový jez vyšší (údajně v té době nejvyšší pevný jez v Čechách).

Chátrat mlýn začal ve druhé polovině 19. století po velkých vodách na Jizeře. A dopadl tak, že roku 1892 se po další povodni  zhroutily jeho chatrné zdi a část mlýna se i se zařízením propadla do Jizery. Tehdy o jeho obnovu již nikdo nestál a mlýn zanikl.

Na místě mlýna postavena vodní elektrárna na stejnosměrný proud, který dodávala do cukrovaru, pivovaru, dalších menších podniků a na osvětlení.

U mlýna byla vybudována na konci 19. století továrna na karborundum

Přeložení sídla společnosti z Vídně do Nových Benátek 1897 - Vyrobení prvního umělého korundu – ELECTRITE 1893 - založení firmy CARBORUNDUM-WERKE v Benátkách nad Jizerou 1891 - Koupě patentu pro Evropu Vilémem KAUFFMANEM z Prahy 1891 - Američan Acheson patentuje vynález výroby KARBORUNDUM (karbid křemíku)

Karborundum se vyrábí tavením křemičitého písku a mletého petrolejového oksu v odporových pecích, k čemuž je třeba velkého množství elektrické energie, 

Na pozemku mlýna proto postavena nová výkonná elektrárna s 2 Girardovými turbínami společnosti Carborundum Electrite.

1911 Girardovy turbíny nahrazeny Francisovými.

Elektrárnu koupily Družstevní závody Dražice

1922 - Přeložení sídla společnosti z Vídně do Nových Benátek

1926 - Zahájení výroby v Drážďanech a v Düsseldorfu v Německu

1929 - Modernizuje se výpal brusných nástrojů od vytápění uhlím na vytápění generátorovým plynem

1930  majitel elektrárny Spojené závody pro výrobu Carborunda, elektritu, a.s.

1936 - Registrace ochranné známky

Po válce elektrárna znárodněna a převedena do n.p. Spojené závody pro výrobu karborundu a elektritu

1952 - Uvedení do provozu nového závodu v Kunštátě na Moravě s vlastní výrobou karbidu křemíku

1953 generální oprava jezu

odstavena menší turbína

1958 - Včlenění společnosti Rekord Kolín a závodu na výrobu brusiva v Kunštátě na Moravě pod závod Benátky nad Jizerou

1989 odstavena velká turbína

1990 - Delimitace společnosti Rekord Kolín a Carbo Kunštát na Moravě

Elektrárna privatizována

1992 - Vznik akciové společnosti CARBORUNDUM ELECTRITE

1996 - Dokončení certifikace systému jakosti podle ISO 9002

2000-2002 rekonstrukce elektrárny a jezu

2002 - Rozšíření certifikátu na ISO 14001 2000 - Rozšíření certifikátu na ISO 9001

2006 - Založení TYROLIT CEE – výhradní prodejní organizace pro značku CARBORUNDUM a zastoupení TYROLIT skupiny ve střední a východní Evropě 2005 - Společnost patří do skupiny TYROLIT (Swarovski Group)