V roce 1860 získal majitel olejny Schafhaupt, po dlouhých tahanicích, koncesi na provoz moučného mlýna, ale již v roce 1872 se dostal do finančních potíží a musel mlýn prodat. Novými majiteli se stali manželé Eduard a Cecilie Löhnertovi. Eduard Löhnert koncem 70. let pořídil novou válcovou stolici pro mletí žita i pšenice. V roce 1882 bylo přidáno druhé vodní kolo a pořízen stroj na výrobu krup od Vídeňské firmi bratrů Pichlerových, který však nepracoval příliš dobře a proto ho nejstarší syn Eduarda Löhnerta Franz Löhnert upravil a na tuto úpravu získal i patent. Po roční praxi u Vídeňské firmi bratrů Pilhnerovích se vrátil domů a v roce 1884 zžídil strojní výrobu na výrobu strojů k výrobě krup podle svého patentu. Franz Löhnert však nestihl včechny své plány uskutečnit, neboť v roce 1885 zemřel na tuberkulozu a strojní výroba byla zastavena. Na post mlynáře nastoupil mladší bratr Franze, vyučený mlynář Alois, který po čase obnovil i strojní výrobu, kde zavedl výrobu strojů a zařízení pro sladovny, čištění obilí a později i zemědělských strojů. Pro velké pracovní nasazení u něho došlo, však k pomatení mysli a následné smrti. V roce 1892 se po studiích a vojenské službě vrátil do firmi nejmladší syn Eduarda Löhnerta (nar. 1829), Eduard Löhnert (nar. 1872) a zapojil se do fungování firmi, později firmu zdědil.
Pro strojní výrobu a mlýn obstarávala pohon dvě vodní kola až do roku 1905, kdy byla instalována turbína Girard, která sloužila 17 let, než byla nahrazena Francisovou turbínou.
