Historie
Obecná historie:
Barokní budova Mlýnských lázní byla postavena v roce 1711 v místech dnešní Mlýnské kolonády na levém břehu říčky Teplá uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad). Jednalo se tehdy o první veřejný lázeňský dům v Karlových Varech. V útrobách lázní byl jímán pro léčebné účely Mlýnský pramen. V roce 1762 byly Mlýnské lázně přestavěny a modernizovány stavitelem Panzenbergerem. V roce 1827 byla budova Mlýnských lázní na žádost města během radikální úpravy Mlýnského nábřeží a prodloužení kolonády Nového pramene stržena a na jejím místě postaven pavilon Mlýnského pramene podle návrhu Josefa Esche.
První dřevěná promenádní hala byla nad tzv. Novým pramenem u bývalých Mlýnských lázní vystavěna již v letech 1792–1793. Jednalo se o první stavbou svého druhu v Karlových Varech, která lázeňským hostům poskytovala možnost pobývat u pramenů i za nepříznivého počasí. Na počátku 19. století se proto stal Nový pramen oblíbenějším a vyhledávanějším než ostatní prameny. V roce 1811 byla poté na jejím místě postavena drážďanským stavitelem Johannem Augustem Giesselem nová dřevěná empírová kolonáda Nového pramene.
Dnešní pseudorenesanční kamenná kolonáda byla postavena v letech 1871-1881 podle projektu vynikajícího českého architekta Josefa Zítka. Slavnostní otevření Mlýnské kolonády proběhlo v rámci zahájení lázeňské sezony dne 5. června 1881. V letech 1891–1892 bylo poté po odtěžení části Bernardovy skály vybudováno prodloužení partie kolonády o nový severní pavilon nad vývěrem Skalního pramene. Největší karlovarská kolonáda kryje celkem pět minerálních pramenů. Atika kolonády je doplněna dvanácti pískovcovými alegorickými sochami od sochařů Alfreda Schreibera a Karla Wilferta, představujícími jednotlivé měsíce roku. Kolonádní orchestřiště zdobí alegorické reliéfy karlovarského sochaře Václava Lokvence.
V interiéru největší karlovarské kolonády vyvěrá celkem pět minerálních pramenů: Mlýnský pramen, pramen Rusalka, Pramen knížete Václava, pramen Libuše a Skalní pramen.
Městský dům z let 1892–1893 byl postaven podle projektu Alfreda Bayera (1859–1916). Objekt nové radnice vznikl na místě starého mlýna. Dům je od roku 1993 památkově chráněn.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Zobrazit více
Již od čtyřicátých let 19. století se začalo uvažovat v rámci úpravy hlavních kolonádních prostorů v lázeňském městě o výstavbě nové reprezentativní kolonádní stavby v místech tehdy již nevyhovující dřevěné empírové Giesselovy kolonády Nového pramene a pavilonu Mlýnského pramene na levém břehu říčky Teplá uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad). Následně bylo proto vypsáno několik architektonických soutěží o návrh nové důstojné kolonády. Ve všech případech se ovšem autoři návrhů drželi staré lokalizace přímo nad řekou a přes změnu architektonické formy a moderní využití litiny zůstali u půdorysného rozvrhu odvozeného od staré Giesselovy kolonády. Žádný z návrhů tehdy nakonec nebyl vybrán k realizaci. Koncem šedesátých let 19. století byl proto karlovarskou městskou radou k vypracování plánů nové kolonády přizván vynikající český architekt Josef Zítek z Prahy, proslavený tehdy svou realizací Muzea ve Výmaru. V roce 1869 předložil Josef Zítek první projekt, který navrhoval pseudorenesanční dvoupodlažní stavbu se střední nižší částí sevřenou dvěma nárožními rizality, zastřešenými palladiovskými kupolemi. Arkádový systém byl v přízemí otevřený, v patře pak prosklený. Přístup do patra byl řešen širokým schodištěm, které včetně půdorysného a hmoto¬vého řešení kopírovalo situaci staré empírové kolonády. Pro nákladnost této monumentální stavby a nedostatek finančních prostředků však karlovarská městská rada tento návrh nakonec nepřijala. Roku 1870 musel proto architekt Josef Zítek změnit celkovou koncepci stavby po vzoru empírové Vřídelní kolonády Josefa Esche ve formě sloupové haly a vypracoval jednodušší zredukovaný projekt nové kolonády v podobě přízemní sloupové haly s architrávovým systémem v podobě antické stoy, který zaručoval nadčasovost stavby. Ještě téhož roku 1870 byla stará Giesselova kolonáda Nového pramene zbořena. Výstavba Zítkovy pseudorenesanční kamenné Mlýnské kolonády v místech stržené kolonády Nového pramene započala na jaře roku 1871. Kamenické práce realizovala dráždanská firma F. M. Hübner, na sochařské výzdobě tympanonů a festonů se podílel Bohuslav Schnirch a alegorické plastiky zhotovili sochaři Alfred Schreiber a Karl Wilfert. Stavební práce trvaly celkem deset let a neúnosně se prodražovaly. Slavnostní otevření Mlýnské kolonády proběhlo v rámci zahájení lázeňské sezony roku 1881. Karlovarští občané však pro největší karlovarskou kolonádu neměly slova chvály, podle jejich mínění se do města nehodila. V říjnu až listopadu roku 1891 byla v souvislosti s rozšířením Mlýnské kolonády odstraněna část skalního masivu Bernardovy skály včetně původního zastřešení vývěru Skalního pramene. V roce 1892 bylo poté vybudováno prodloužení partie kolonády o nový severní pavilon nad vývěrem Skalního pramene podle původního Zítkova projektu ve směru od portiku na severní straně kolonády ke schodům na Zámecký vrch u špitálu sv. Bernarda. V roce 1949 byl volný předkolonádní prostor rozšířen překlenutím říčky Teplé podle návrhu architekta ing. arch. Jiřího Krohy. Čtyři z atikových soch byly roku 1958 během nákladné opravy kolonády nahrazeny pro značnou porušenost materiálu novými kopiemi. Před rokem 1989 byl objekt nazýván Kolonáda československo-sovětského přátelství.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
