Z vyprávění Anny Pokorové, dcery posledního mlynáře na Kozineckém mlýně, se zachovala pytlácká historka:
„Stalo se to ještě za doby Valdštejnů, kteří kolem mlýna a v celém kraji vlastnili lesy plné zvěře. Což, to víte, lákalo lidi, aby si tu a tam nějakého zajíce či bažanta odnesli. Pochopitelně, muselo se tak stát nepozorovaně, aby se to nedoneslo k vrchnosti. Tehdy tu hlídal lesy obrfořt čili nadlesní Frengl.
Stárek Kozineckého mlýna měl ve mlýně velkého kocoura. Byl to pěkný macek a chytrý byl, až k podivení. Proto si ho stárek začas tak vycvičil, že mu nosil do mlýna králíky, menší zajíce, bažanty a jinou drobnější zvěř. Samozřejmě, s jídlem rostla chuť, a tak brzy nadlesní Frengl na lesní správě Klokočky poznal, že se mu začíná tu a tam ztrácet králík či zajíc. Zlobilo ho to a nedalo mu to spát. Líčil pasti i různé návnady, ale kocour byl chytrý jako lišák. Teprve za dlouhou dobu, když ,pytlák' byl stále drzejší, chodil Frengl do lesa v noci. A jednou o půlnoci se dočkal. A nechtěl věřit vlastním očím, když spatřil velkého kocoura ze mlýna, jak nese králíka. Namířil na něho flintou a vystřelil ...
Od té doby měl v revíru klid. Zato stárek z Kozineckého mlýna chodil smutně ve dne a přemýšlel dlouho do noci, jak by se nadlesnímu Frenglovi pomstil. Až přišel na docela prostý nápad.
Vedle mlýna měl kolnu a do ní přes léto navozil plno sena, že až čouhalo do všech stran. Nu, a zvěř v zimě, kdy byla nouze o potravu, se naučila putovat k mlýnské kolně. A pak stačilo nechat otevřené dveře a uvázat k jejich klice provázek. Stárek čekal ukrytý za kolnou s druhým koncem provázku v ruce. A jakmile prošla za senem srna, zatáhl, dveře se zavřely a srna byla jeho. Tehdy se měl dobře nejen stárek z Kozineckého mlýna, ale i mlynářští Malobělského mlýna, neboť stárek měl dobré srdce a dokázal se s kamarády rozdělit.
Nadlesní Frengl brzy zjistil, že se mu zase ztrácí zvěř. Na stárka v Kozineckém mlýně se však přece jen neodvážil uhodit, neboť při činu ho nikdy nedokázal chytit. Proto to nastražil tak, že poslal jednu babku do mlýna na zvědy. Když stárek viděl, jak babka jde do kolny, zavřel ji tam a nechal tak dlouho, až slíbila, že nic nepoví. Dostala od stárka odměnu a nepověděla.
A stárek pytlačil dál ... “
