Lukavický mlýn

Mlýn je zachycen již na mapě I. voj. mapování.

V roce 1834 mlýn vlastní Franz Werner.

V roce 1907 mlýn do základů vyhořel. O rok později nový majitel, Petr Adámek, dal z mlýna vybudovat továrnu na výrobu krycí lepenky s jedním papírenským strojem. Od roku 1911 patřila továrna bratrům Aronovým.  Továrna prošla nákladnou rekonstrukcí a tím se rozšířil sortiment o balicí papíry. 

 Ve 20. letech 20. stol. se přidala výroba kupeckých sáčku, která se ukázala jako vysoce rentabilní. Sáčky se začaly vyvážet i do zahraničí, a to zejména do Maďarska, Itálie a na Střední Východ. Ve 30. letech v areálu továrny vyrostla i celulózka, která produkovala až 5 tisíc tun sulfitové buničiny ročně.

1930 Lukavická továrna na papír, papírna, pila a elektrárna

Během druhé světové války byli Aronové zajati a odvlečeni do koncentračního tábora, kde oba zahynuli. Do továrny byl dosazen kníže Alois von Liechtenstein, majitel zámku ve Velkých Losinách. V květnu roku 1945 byla továrna těžce poškozena. Dne 8. května 1945 papírna utrpěla 260 dělostřeleckých zásahů. Dělníci začali s nejnutnějšími opravami. V krátké době byly dány do pořádku zborcené střechy, zasklena okna a postaven komín. Díky tomu se již na podzim roku 1945 začalo s výrobou, kdy se rozjel třetí papírenský stroj.

Významným krokem se stala montáž papírenského stroje typu Yankee. Stroj zůstal v Lukavici během nevydařeného transportu z papírny u Leningradu do Německa. Mnohé součásti stroje byly poztráceny. Stroj se podařilo sestavit díky pomoci dělníků ze Škodových závodů. Den spuštění čtvrtého papírenského stroje v roce 1950 se stal slavnostním okamžikem a proběhl za účasti zástupce ministra průmyslu Augustina Klimenta. Během padesátých let byla továrna znárodněna a stala se součástí národního podniku Olšanské papírny zahrnující všechny papírenské továrny od Písečné až po Olomouc. V této době začal v Lukavici vyrábět i pátý papírenský stroj - tím se továrna stala plnohodnotnou papírnou, která tak vyrábí zejména obalový papír již přes 100 let prakticky bez přerušení. Od počátku výroby byla do papírny zavedena železniční vlečka a továrna využívala energii vodního náhonu, který je jedním z původních přirozených ramen Moravy, jež se zde často rozděluje a opět spojuje. V průběhu 20. století až do 90. let se papírna v Lukavici stala jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v regionu.

Po pádu komunismu v roce 1989 prošly Olšanské papírny privatizací a přechodem do soukromého vlastnictví.