Horní mlýn

Starší mlýn, zmiňovaný poprvé roku 1577, koupil v roce 1861 Josef Abraham Winternitz a v letech 1862–1863 jej přestavěl na papírnu. Skládala se ze dvou velkých budov, k vybavení patřily dva papírenské stroje a devatenáct holandrů, pohon zajišťovaly tři parní stroje o celkovém výkonu 120 HP a také vodní síla řeky Branná. Pracovaly zde tři stovky osob včetně dětí a produkce se pohybovala mezi 20–25 q papíru denně, včetně papíru dopisového a cigaretového. Podnik se během sedmdesátých let 19. století ocitl v krizi a v roce 1875 jej získala nově utvořená společnost v čele se známým vídeňským stavitelem Martinem von Kinkem (1800–1877), kterou pak vedli jeho synové Julius a Arthur. Noví majitelé utlumili výrobu hadrového papíru ve prospěch celulózového a v letech 1885–1890 postavili moderní sulfitovou celulózku, která využívala Ritter­ ­Kellnerova způsobu přímého vaření štěpků, v roce 1891 byla dostavěna 33 metrů vysoká absorpční věž kyselárny a v letech 1894–1899 skladiště. Produkce se soustředila na tiskový a psací papír, barevný papír a výrobu lepenky. Vzrůstu exportu pomohlo v roce 1888 zřízení železniční zastávky poblíž továrny na trati Hanušovice–Glucholazy a napojení úzkokolejné vlečky. Další stavební fáze byla zahájena v roce 1907 skladem hotových výrobků a budovou pro centrální zpracování dřeva, proběhla rekonstrukce varny a bělírny celulózy. V roce 1908 podnik získal vídeňský bankovní spolek a akcionoval jej, Heinrichsthaler Papierfabrik AG tak vlastnila největší papírenský podnik na Moravě: papírnu a celulózku v Jindřichově, továrnu na výrobu lepenky ve Vikanticích, čtyři brusírny dřeva (Vikantice, Hanušovice, Habartice, Potůčník) a velkou pilu v Jindřichově 50°06'01.01"N, 16°59'31.72"E, ale také obytné domy, dělnickou kolonii a špitál. Podnik exportoval mj. do Japonska, Indie, Číny a Jižní Ameriky, zaměstnával až 600 osob. V listopadu 1919 vyhořela celulózka, o dva roky později byla továrna zasažena velkou povodní, po níž se přikročilo k rekonstrukci podniku a jeho dalšímu rozšíření a modernizaci. V roce 1921 bylo sídlo společnosti přesunuto z Vídně do Jindřichova, největším akcionářem se na konci dvacátých let stala pražská banka Union. Hospodářskou krizi závod přečkal bez větších ztrát, v letech 1928–1929 byla postavena nová elektrocentrála s kotlem typu Babcock­ ­Wilcox, dvoustupňovou parní turbínou o výkonu 1 200 HP. V novostavbě na místě několika starších objektů uprostřed areálu byl instalován pátý papírenský stroj, dodaný firmou Voith (1937–1938). Za okupace byl v roce 1941 u celulózky postaven lihovar, který vyráběl líh ze sulfitových výluhů, funkcionalistická budova při silnici dodnes dominuje celému areálu. Po znárodnění a reorganizacích se papírna stala roku 1958 součástí n. p. Olšanské papírny. V sedmdesátých letech prošel závod rozsáhlou rekonstrukcí a dostavbou, v roce 1975 byla zrušena celulózka i lihovar. Provoz závodu skončil v roce 2009, nový vlastník se od roku 2011 pokouší výrobu znovu obnovit.