Budova, z níž později Theodor Bahner zřídil parní mlýn, byla postavena jako kontribučenská sýpka, kam rolníci z klobouckého panství odváděli obilí, aby jim sloužilo jako rezerva pro případ neúrody. Kdy přesně byla postavena, není známo, ale pravděpodobně kolem roku 1800, kdy se začaly tyto sýpky stavět za vlády Josefa II. (od roku 1786 sloužila jako kontribučenská sýpka kaple sv. Barbory). Systém těchto sýpek byl zrušen roku 1864 a nahradily jej kontribučenské záložny. Budova bývalé sýpky byla prodána v dražbě za 2 000 zlatých a byl z ní zřízen hostinec nazvaný U koruny, v němž se scházely významné kulturní osobnosti z Klobouk i okolí. Od Josefa Wurma koupili budovu kloboučtí židé za 900 zlatých a zřídili si zde dočasnou modlitebnu. Roku 1912 si postavili synagogu a budovu bývalé kontribučenské sýpky koupil mlynář Theodor Bahner. Přestavěl ji na moderní mlýn na parní pohon. Po jeho smrti roku 1938 zdědil mlýn jeho jediný syn Jaroslav, který mlýn zmodernizoval a roku 1942 jej pronajal Františku Budíkovi.
Rodina Bahnerova pocházela ze Slezska, z obce Radnice, kde se v rodině statkáře a půlláníka Františka Bannera narodil kolem roku 1833 nemanželský chlapec Karel (matkou byla svobodná Johana Bannerová). Jejich příjmení se psalo Banner, později i Bahner. Rodina se později přestěhovala do Heršpic u Slavkova, kde se
dospělý Karel Banner stal mlynářem. Roku 1866 se oženil s Antonií Formánkovou, nejmladší dcerou tesaře, truhláře a majitele větrného mlýna v Tvarožné Františka Formánka. V matrice oddaných obce Tvarožná je Karel Banner zapsán jako mlynář v Heršpicích.
Manželé Bannerovi krátce po svatbě bydleli v Heršpicích, kde Karel pracoval jako mlynář na větrném mlýnu. V jejich manželství se narodily čtyři děti. Nejstarší Theodor, narozený roku 1867 – pozdější majitel mlýna v Kloboukách, Julius, narozený roku 1870, Karel, narozený 1875, a poslední dcera Emílie, narozená roku 1878. Roku 1880 mlýn v Heršpicích prodali, koupili mlýn v Tvarožné od bratra Antonie Františka Formánka a nastěhovali se do jejího rodného domu v Tvarožné.
Zajímavostí je, že Karel Banner je uváděn jako majitel borkovanského větrného mlýna v roce 1881, tedy v době, kdy již nevlastnil mlýn v Heršpicích a pravděpodobně ještě neměl koupený mlýn v Tvarožné. Borkovanský mlýn měl velmi krátkou dobu své existence. Karel Banner zemřel roku 1912, příčinou úmrtí byla mrtvice. V úmrtním listu je příjmení psáno jako Bahner. Jeho manželka Antonie zemřela o rok dříve na zánět plic. Oba jsou pochováni na hřbitově v Tvarožné.
Jeho syn Julius Banner (nar. roku 1870) se oženil s Františkou Šafaříkovou z Hostěnic. Před rokem 1904 koupil Julius za nízkou cenu větrný mlýn v Sivicích, který prohrál v kartách jeho původní majitel. Jedna verze dokonce hovoří o tom, že mlýn vyhrál v kartách sám Julius Banner. Roku 1904 jej zboural a na jeho místě vystavěl zděnou budovu, do níž nainstaloval Halladayovu turbínu. U mlýna si postavil vlastníma rukama rodinný dům, dokonce i betonovou střešní krytinu si vyrobil sám. V manželství se jim narodily tři děti: Julius, Karel a Emílie. Syn Karel Bahner zdědil mlýn v Sivicích, synu Juliovi rodiče koupili mlýn v Podivíně na řece Dyji, kam se Julius se svou manželkou nastěhoval a přistěhovala se k nim i jeho sestra, aby ve mlýně u bratra pracovala (v Podivíně se posléze také provdala za Jana Valíčka). Po skončení 2. světové války, v květnu 1945, přespal v jejich mlýně několik nocí generál Svoboda a po dlouhém odloučení se právě zde sešel se svojí manželkou a dcerou. Julius Banner starší zemřel roku 1938 v předvečer 2. světové války, ve stejném roce jako jeho bratři Theodor a KarelKarel Banner, narozený roku 1875. Roku 1900 se oženil s Hátou Matyášovou z Kobeřic a v matrice oddaných byl zapsán jako mlynář v Tvarožné. Karel Banner byl v kronice líčen jako podnikavý a inteligentní člověk, a byl to on, kdo nainstaloval na tvaroženský mlýn Halladayovu turbínu. Měl tři děti. Slávek (všude je uváděn pouze ve zdrobnělině) se utopil v nádrži s vodou k ochlazování a Julius (Julínek) spadl z blízké skály. Pouze Božena Bannerová (narozena 1903) se dožila dospělosti a roku 1932 si vzala Rudolfa Müllera.
Karel Banner ml. zemřel roku 1936, poté vedla mlýn (už zbavený Halladayovy turbíny) jeho manželka Háta Bannerová. Po roce 1948 přešel mlýn do majetku JZD v Tvarožné. Roku 1955 Háta Bannerová, která mlýn v majetku JZD stále řídila, zemřela a mlýn definitivně připadl JZD a byl využíván jako zemědělské skladiště.
Nestarší syn Theodor Bahner byl jako jediný zapsán do matriky narozených roku 1867 s příjmením Bahner. Jako mladík odešel na vyučenou do mlýna stojícího v Mariánském údolí brněnské Líšně na nádrži zvané Říčky. Po vyučení šel jako krajánek od mlýna ke mlýnu, nikde se nezdržel dlouho. Jeho nejmladší sestra Emílie jej popsala jako „krásného, vysokého, vždy pěkně oblečeného muže s vážným vystupováním a pěknou řečí, který nebyl mnohomluvný a každé slovo vážil, což mu otvíralo cestu i do těch největších mlýnů“. Ona sama jej měla ze svých bratrů nejraději, snad i proto, že jí zachránil život, když se jako malá topila v mlýnské strouze. Delší dobu pracoval jako vedoucí stárek ve mlýně v Kvasicích. Jeho touha osamostatnit se a pořídit si vlastní mlýn se realizovala kolem roku 1890, kdy koupil větrný mlýn v Heršpicích u Slavkova, který kdysi patřil jeho rodičům, a usadil se tam. Zde se také roku 1893 oženil s Františkou Maláčovou, narozenou 11. 3. 1872 v Heršpicích, dcerou evangelíka Jakuba Maláče, rolníka v Heršpicích, a Františky, roz. Břízové ze Šaratic. Ještě roku 1897 bydleli v Heršpicích č. 25, kde se jim narodily 3 děti: 1894 syn Eugen, zemřel 1895, 1895 Zdenka, provdaná za Vladimíra Bubeníčka z Vrbice, technického úředníka, zemřela tragicky roku 1943, 1897 syn Arnošt, zemřel 1898. Tyto děti jsou zapsány v evangelické matrice Heršpic. Roku 1898 již bydleli v Černvíru č. 6. Zde se jim narodily další tři děti: Valerie, nar. 1899, roku 1923 provdaná za Miloše Šnobla, rotmistra v Prešově, s manželem bydleli v Jihlavě, děti neměli. Valerie zemřela roku 1982.m Hermína narozená 1900, provdaná za Eduarda Šťastného, majitele cihelny v Kloboukách, v manželství se narodila jediná dcera Dagmar. Hermína zemřela roku 1990.. Syn Jaroslav, nar. 1902, roku 1927 se oženil s Marií Vrbasovou, bydleli v domě č. 568, který jim postavil otec manželky Marie – po roce 1968 zde bydlela rodina Ludvíka Charváta. V manželství se jim narodila roku 1928 jediná dcera Zdena, provdaná za Jiřího Fadrného z Nikova. Rodina Fadrná roku 1868 emigrovala do Kanady. Jaroslav Bahner zemřel roku 1974.
Záznamy o narození výše uvedených dětí Teodora Bahnera nalezneme v evangelické matrice obce Prosetín. Zajímavostí je, že v těchto matrikách je místo jména Theodor uváděn slovanský ekvivalent Bohdan. Další dvě dcery Teodora Bahnera – Vlasta (nar. 1904, provdána za Josefa Horníka, vrchního asistenta, s nímž bydlela v Brně a měla syna Vlastimila, zemřela roku 1991) a Růžena (1909–1999) – se narodily ve Slavěticích u Hrotovic. Růžena se roku 1928 provdala za Josefa Pecla, mlynáře v Újezdě. Po svatbě bydleli manželé Peclovi v Újezdě. V manželství se jim narodila dcera Iva (1929–1991) a syn Vladimír. Po roce 1948, kdy jim byl mlýn v Újezdě znárodněn a oni se museli vystěhovat, nastěhovali se do Klobouk do vily č. 212. Růžena Peclová zemřela roku 1999.
Vzhledem k velkým výdajům rodiny, které větrný mlýn v Heršpicích nestačil pokrýt, přihlásil se Theodor Bahner do konkurzu na místo vedoucího stárka ve velkém arcibiskupském mlýnu v Kroměříži. Přes velký počet uchazečů místo získal. Bohužel zde nepracoval dlouho, mlýn v roce 1897 vyhořel a Theodor musel znovu řešit svoji ekonomickou situaci. Heršpický mlýn se mu podařilo prodat a koupil mlýn v Boršicích u Buchlovic. Ani tento mlýn nebyla šťastná volba, rodina musela mlýn zakrátko nevýhodně prodat a Theodor začal opět pátrat po možnosti zakoupení nového mlýna. Mezitím si pronajal mlýn ve Slavěticích u Hrotovic, kde se narodily poslední dvě dcery, Vlasta a Růžena.
Roku 1912 se v Kloboukách u Brna prodávala budova bývalé kontribučenské sýpky, později hostince a v danou dobu dočasné židovské modlitebny. Theoder Bahner tuto budovu koupil a přestavěl na moderní parní mlýn. Roku 1917 koupil tzv. Brandovu vilu, dům č. 212, od manželů Antonína a Magdaleny Štefanových, kterou rodina Bahnerů a jejich potomci vlastnili až do roku 1948, kdy jim byla znárodněna, stejně jako mlýn. Theodor Bahner zemřel roku 1938, ve stejném roce jako jeho dva bratři mlynáři Julius a Karel. Pokračovatelem v mlynářském řemesle byl jeho syn Jaroslav, narozený roku 1902. Rodina Bahnerova má hrobku na klobouckém hřbitově, kde je pochována většina členů této významné kloboucké rodiny.
Zpracovala Dana Bobková
