Koutský mlýn

Mlýn vznikl pravděpodobně někdy před rokem 1718, neboť tehdy získal Bedřich Otto od losinských pánů mlýn, kolem nějž v průběhu let vzniká osada Winkelsdorf, dnešní Kouty nad Desnou. Jestli se jednalo o mlýn na tomto místě sice není jisté, ale je celkem pravděpodobné, že mýn stával nedaleko mnohem starších Rejhotic. Celá oblast byla mnohokrát postižena ničivými povodněmi, takže z původního mlýna se nic nedochovalo. 

V roce 1880 regionem prošla velká povodeň, která zničila splavy všech tkalcoven, valch a vodních pil a mlýnů v Koutech, Rejhoticích a Kociánově. I stará vodní díla, která vydržela nápor mnohých povodní, byla zcela zničena. Většina jezů nebyla však starší 13ti let (v roce 1867 došlo dle vodopravných záznamů v Podesní patrně také k velké povodni). 

Za jednu z největších katastrof je považována povodeň, kterou způsobila průtrž mračen ve večerních hodinách 1. června roku 1921. Toho dne byl v Hrubém Jeseníku mezi Keprníkem a Červenohorským sedlem zaznamenán nejintenzivnější přívalový liják po dobu meteorologických pozorování. Na Červenohorském sedle napršelo 196,5 mm, z toho za 2 hodiny 134 mm a za hodinu 80 mm, a na hřebenech muselo pršet ještě více. Došlo k obrovským sesuvům půdy masového charakteru. Nejznámější lokalitou byl západní svah Červené hory pod Vřesovou studánkou, kde se dalo do pohybu 16 ha plochy s 50 000 m³ lesní půdy a porostu. Hmota zahradila údolí Hučivé Desné a vytvořila obrovskou nádrž, jejíž následné prolomení způsobilo katastrofální škody v celém údolí kolem řeky až po Šumperk. Zničeny byly všechny mosty a jezy, železnice mezi Rejhoticemi a Kouty byla vyřazena z provozu na několik dní, vlak končil jízdu ve Vízmberku. Nádraží v Koutech bylo úplně zaneseno kamením, bahnem a stromy, dva rezervní vagóny vězely až po plošinu v bahně. Tři domy byly úplně zbořeny a několik částečně strženo. Rovněž silnice byla na mnoha místech narušena. Elektrárna a pila v Aníně byla zcela zničena, poničen byl také mlýn, další pila a stoupa. Utopilo se mnoho dobytka. Největším neštěstím byly ztráty čtyř lidských životů. V Aníně při záchraných pracích utonuli dva dělníci.

V roce 1930 se zde již uvádí pouze elektrárna a obrobna dřeva vlastněná Rudolfem Knollem.

V roce 2022 započala rozsáhlá rekonstrukce budovy, která sice zachovává původní podobu, ale odstranila mnoho původních konstrukcí.