Kup Andresa Wallera na Podhrázný mlýn od Veruny Baldermannové
Známo a na vědomí jednomu každému obzvláště kdyby toho potřeba ukazovala, že dnes níže postaveného data předstoupili před knížecí hejtmanský úřad zámku opavského po nebožce Veruně Baldermannové, bývalé mlynářce v Šibeničním anebo ve vrchním kylešovském Rybničním mlýně, její společní pozůstalí erbové přednášejíce kterak výše jmenovaná jejich nebožka matka Veruna Baldermannová za jejího živobytí a pět dní před její smrtí, totižto dne 15. února 1715 v přítomnosti úřadu Kylešovského jeden kup s Andresem Wallerem „contrahirovala“ (=uzavřela). Poněvadž pak takový kup dříve na papír a do náležitého pořádku uveden býti nemohl, až teprve po smrti prodávající Veruny Baldermannové, a oni erbové strany téhož kupu posavad mezi sebou sjednoceni nejsou, za to slušně prosili a žádali, aby takový contract aneb kup prostřednictvím úřadu hejtmanského contrahirovanej, dokonale zavřenej a ratificirovanej býti mohl. Pročež jest na výše jmenovaný Rybničný mlýn od úřadu hejtmanského a mezi taky společnými pozůstalými erby, totižto Evou, ovdovělou Lučnou ve Vehovicích, a Marinou, obě z prvního manželství po neboštíku Billerovi, též Magdalenou provdanou Adamčíkovou v Kylešovicích a Verunou nynější Wallerovou, obě po nebožtíku Heinrichovi z druhého manželství, a Janem Baldermannem pozůstalém synu z třetího manželství, jakožto prodavateli ze strany jedné a Andresem Wallerem, mlynářem, jakožto kupitelem ze strany druhé následující kup, dobrovolně z obou stran vyhotovený a zavřený jak následuje:
Předně prodává se Andresovi Wallerovi jeden mlýn pod Šibeničním rybníkem ležící se dvojím složením, se vším příslušenstvím co k tomu přináleží, se všemi k němu od starodávna přináležejícími rolemi, loukami, se čtyřmi koňmi s chomouty, dva obité aneb kuté vozy, jeden pluh s hákem, troje brány se železnými hřebíky a se vším co k tomu více přináleží.
Za druhé od ozimého osetí má kupitel dva díly a erbové jeden díl kliditi, v kterémžto třetím díle kupitelova žena také svůj díl zároveň s jinými erby bráti má. Co se jarního setí dotýká, má sobě kupitel sám zaseti a budoucně jako své vlastní sklízeti.
Za třetí bude kupitel povinen knížecí platy jak peněžité, tak i obilní, jakožto také jinší všeliké kontribuční dávky do Kylešovic vedle povinnosti a porovnání ode dnešního data odváděti a zapravovati.
Za čtvrté má taky ode dnešního dne výše jmenovaný mlýn kupiteli odveden býti, který on ihned jak svůj vlastní a jak nejlépe moci bude užívati má.
Co ale za páté po dnešní den na tom mlýně na všelijakých restech a zasedělostech by se vynalézti mohlo takové mají společní erbové až do dnešního dne z pozůstalosti zapraviti.
Za šesté zůstává při té sumě dle výpovědi nebožky mlynářky před úřadem kylešovským, totižto za 500 tolarů slezských, jeden tolar po 36 groších a jeden groš po 12 haléřích počtu opavského.
Za sedmé na tu sumu má položeno býti závdanku předně 100 tol. a to hned při termínu svatého Jiří tohoto běžícího 1715 roku na jeden krát. Ročních peněz každoročně při termínu svatého Jiří má klásti po 30 tol. tak dlouho až i se závdankem učiní 300 tol. Kteréžto 300 tol. Eva ovdovělá Lučná z Vehovic, Marina Billerová a Magdaléna Adamčíková v Kylešovicích v rovném dílu přijímati mají.
Osmé má čtvrtých sto tolarů Veruně nynější provdané Wallerové na její díl, poněvadž ona co k veselí náleželo, ještě za života své matky dostala a vypravena byla.
Deváté pátých sto tolarů z té sumy mladšímu synu Janovi Baldermannovi, když takové potřebovati bude, od kupitele složeno býti má. Mezitím, ale takový díl za kupitelem zůstávati má a také on výše jmenovaný Jan těch sto tolarů ne na jeden kráte, nýbrž na dva termíny žádati povinen bude, totižto o Vánocích po 50 tolarech. Sice teprve až první erby s těmi 300 tolary zapraveni budou.
Desáté bude mít výše jmenovaný Jan mimo těch sto tolarů ještě za kupitelem padesát tolarů a to beze škody celé sumy, které jemu kupitel za veselí a vejmínek pomalu kde co potřebovati bude na šaty aneb jinší věci vydávati má.
Jedenácté dcera Mariana má za její veselí nechť se provdá anebo ne k jejímu vejmínku až do její smrti tu chaloupku u mlýna se zahrádkou, stodůlkou a také s kouskem role na dvě čtvrtně staré opavské míry i s jedním kouskem k tomu přináležející loučky, jak takové od starodávna přikoupené bylo, kteroužto roli kupitel aneb nynější držitel toho mlýna se svými koňmi a beze všeho placení zadělávati, hnůj vyvážeti, obilí i seno svážeti povinen bude. Po její pak smrti ale nechť je vydaná anebo ne připadá to všechno jak výše jmenováno zase držiteli toho mlýna k svobodnému užívání v kteréžto ani její muž, kdyby se vydati měla, ani jeho dítky nijakou „Praentensy“ (=nárok) více míti nemají ani práva míti nebudou.
Za dvanácté nechť by na krátko nebo na dlouho výše „opačenej“ Marianě se na tom vejmínku seděti a jej užívati nelíbilo, tehdy má tu svobodu a takový vejmínek kupiteli aneb držiteli toho mlýna, však ale žádnému jinému, tak jak nejlépe by se domluviti a porovnati mohli za jistou slušnou sumu odprodati.
K výše jmenovanému kupu a prodají pro lepší potvrzení a nezměnitelnou toho pevnou stálostí netoliko z obou stran rukoudáním před úřadem hejtmanským toho pevně držeti připověděli, nýbrž jest také tento kontrakt k větší bezpečnosti a nezměnitelné stálosti od úřadu hejtmanského na nejlepší způsob potvrzený, jenž se stalo v Opavě dne 12. března roku 1715.
