Historie
Obecná historie:
Cukrovar v Drahanovicích založil v roce 1861 August Alexander hrabě Silva Tarouca (1818–1872) jako součást šlechtického velkostatku. Členové rodu Silva Tarouca se tradičně věnovali dendrologii, jejich rodové zámecké sídlo v nedalekých Čechách pod Kosířem je obklopeno cenným krajinářským parkem, a rovněž park, budovaný současně s cukrovarem, je dnes chráněn jako významný krajinný prvek. V prvních letech svého provozu měl drahanovický cukrovar čtyři parní stroje o výkonu 56 HP a zpracovával 6 000 tun řepy za kampaň. Během ekonomické krize po roce 1873 dopadly nesnáze i na závod v Drahanovicích, rodina Silva-Tarouca proto prodala část akcií měšťanské rodině Bochnerů, později i tento podíl přešel na rodinu železničních podnikatelů Kleinů, kteří se v roce 1886 stali většinovými vlastníky drahanovického cukrovaru. Kleinové stáli za postupnou modernizací závodu, rekonstrukcemi a instalacemi nového strojního zařízení, dodávaného z vlastních strojíren a železáren ve Štěpánově a v Sobotíně . Další rekonstrukce pak proběhly v roce 1899 po požáru cukrovaru a v letech 1908–1910. Kleinové zároveň získávali do pronájmu hospodářské dvory se zemědělskou půdou v okolních obcích jako tzv. přidružené ekonomie drahanovického cukrovaru. Po válce došlo k definitivní změně vlastnických poměrů podniku, který se stal rolnickým akciovým cukrovarem a byl znovu modernizován. Prudký pokles cen cukru v roce 1930 cukrovar přivedl na hranici zániku, v roce 1937 již probíhaly další rekonstrukce a stavba rafinerie i skladiště cukru, instalace nového kotle, stavba obilního mlýna a nové mlékárny. Na konci druhé světové války lehl popelem cukerní sklad, po válce ztratil cukrovar své přidružené ekonomie – zemědělská půda byla parcelována drobným zemědělcům a následně zanikla mlékárna i obilní mlýn. Lesy cukrovaru byly předány do správy Státním lesům, a byla zrušena i pila, která ještě těsně po skončení války dodávala řezivo na opravy vyhořelého skladiště cukru. V roce 1948 byl cukrovar znárodněn ustavením n. p. Cukrovar a rafinerie cukru v Drahanovicích, poté prošel řadou organizačních změn. V květnu 1992 byl jako první v regionu privatizován, kvůli potížím s odbytem cukru však roku 1994 skončil a po konkurzu v roce 1998 byla část zařízení prodána do jiných podniků. V roce 2001 správce konkurzní podstaty rozprodal areál místním podnikatelům na drobné řemeslnické provozy, garáže a sklady.
Klára Brůhová
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
Obchodní
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: