Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Antonín Čerych (1829–1902) roku 1863 postavil a provozoval parní mlýn čp. 57 v Palackého ulici , který po roce 1896 přestavěl František Vydra na svůj obchodní dům.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
- Zánik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Čerych
Historie mlýna také obsahuje:
1863-1896 Antonín Čerych
1896 František Vydra
Zobrazit více
Antonín Čerych (1829–1902) byl původně řezníkem a hostinským v Nechanicích, kde roku 1863 postavil a provozoval parní mlýn čp. 57 v Palackého ulici, který po roce 1896 přestavěl František Vydra na svůj obchodní dům. V letech 1864–1868 byl nechanickým starostou a vymohl povýšení obce na město. Začal se věnovat stavebnímu podnikání a roku 1872 přesídlil do Prahy, jeho společnost stavěla především cukrovary. Jeden z nich, postavený v Josefově (dnes parcela 2095 na katastru Jaroměř Pražské Předměstí) pro akciovou společnost v letech 1870–1871, pak roku 1875 v dražbě zakoupil a provozoval, cukrovar však 21. ledna 1887 zčásti vyhořel. Antonín Čerych poté obrátil své podnikatelské aktivity do Mitrovice (dnes Kosovska Mitrovica), kde roku 1888 založil továrnu na tříselný extrakt z dubového dřeva (tanin), užívaný pro konzervaci kůží. Zde se také nejspíše seznámil s výrobou koberců a v únoru roku 1898 spustil v opravených budovách josefovského cukrovaru pod firmou A. Čerych & synové výrobu strojně vázaných vlněných koberců smyrenského (tureckoanatolského) typu, poháněnou parním strojem 120 HP. Koberce byly téhož roku představeny na pražské Výstavě architektury a inženýrství, v konkurenci severočeských výrobců (Ginzkey ve Vratislavicích, Pfeifer v Rumburku) však neobstály.
Lukáš Beran
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
