Historie
Obecná historie:
Textilní výroba v Jindřichově Hradci byla od středověku zaměřena na soukenictví. V 16.–18. století se město stalo významným centrem tohoto odvětví. První zmínka o soukenické rodině Třebických je z konce 18. století. Kolem roku 1805 koupil Karel Třebický zpustlý mlýn pod františkánským klášterem a zřídil v něm továrnu na tkaní jemných suken s anglickými přadlacími a postřihovačskými stroji. Syn Ignác v továrně provozoval k roku 1848 přádelnu vlny a valchu. V roce 1854 ji prodal švagrovi Karlu Solperovi, který ji rozšířil a provozoval v ní tkalcovnu. V roce 1889 továrnu koupili Franz Lion a Heinrich Noltze z Vídně, kteří ji upravili na tkalcovnu hedvábí zapsanou pod názvem První mechanická přádelna hedvábí v Jindřichově Hradci Lion & Noltze. V roce 1894 získali tkalcovnu vídeňští podnikatelé Ferdinand Brill a Friedrich Schwarz. Společnost Brill & Schwarz, továrna na hedvábné a vlněné zboží v Jindřichově Hradci, vyráběla látky z umělého a přírodního hedvábí a z vlny, například šatovky, šátky, látky na kravaty, prádlovinu, podšívkovinu, žinylkové výrobky a pro armádu hedvábné sáčky ke kanónům. V továrně pracovalo 200–300 zaměstnanců. Později se jediným majitelem společnosti stal Friedrich Schwarz. Ve třicátých letech 20. století byla továrna rozšířena o výrobní halu nedaleko kostela Nejsvětější Trojice. Friedrichův syn Erich Schwarz v roce 1938 emigroval, továrna byla jako židovský majetek zabavena gestapem a v roce 1948 znárodněna. Textilní výroba v původní Solperově továrně zanikla po druhé světové válce, objekty u kostela Nejsvětější Trojice byly přebudovány a využívala je společnost Jitka. Od roku 1958 v továrně fungoval závod n. p. Lada Soběslav, výroba šicích strojů. V současnosti v objektu sídlí společnost vyrábějící garážová a průmyslová vrata. Areál továrny je situovaný při řece u mostu a splavu severně od centra směrem k železniční stanici. Vymezuje ho řeka a komunikace vedoucí od mostu. Objekt čp. 104 zahrnuje několik k sobě přistavených budov včetně jednokřídlé třípatrové budovy a 25 metrů vysokého komína. V plánové dokumentaci z roku 1947 uváděná správní budova čp. 105 byla asi později výrazně přestavěna. K areálu patrně náležela také budova čp. 106 poblíž mostu a po založení společnosti Brill & Schwarz byla vystavěna patrová obytná budova čp. 103.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
1930 Brill a Schwarz, továrna na hedvábí
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1805 Karel Třebický
1854 Karel Solper
1889 Franz Lion a Heinrich Noltze
1894 Ferdinand Brill a Friedrich Schwarz
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: