Hořejší valcverk

Zvýšená potřeba plechů, zvláště pro stavbu parních kotlů, vedla k zavádění válcoven místo dříve obvyklých kovacích hamrů. První válcovnu plechu na svém panství postavil Rudolf hrabě Vrbna roku 1823 v Tihavě u Hořovic. Válcovna, empírová budova o půdorysu asi 20 x 40 metrů byla zřízena pod hrází hutního rybníka. Její mimořádné technické vybavení umožňovalo na svou dobu dokonalý provoz. Válcovna byla uzpůsobena pro čtyři válcovací stolice, ke každé náležely dvě ohřívací pece, vytápěné uhlím. Dalším zařízením byla zkujňovací výheň, dmychadlo a mechanické kovací kladivo s vlastními vodními koly. Součástí válcovny byly rovněž dvoje nůžky k ostřihávání plechu s vodním pohonem, dva jeřáby pro manipulaci s těžkými součástmi pracovních strojů a horizontální soustruh k obrábění válců. Postupovalo se tak, že předkovaná železná plošina se rozstříhala na potřebné rozměry a po ohřevu vyválcovala na tzv. klopy. Ty se uprostřed přehnuly a zamočily do koše z uhelného prachu a hlíny, aby se při následujícím tváření nesvařily. Po dalším ohřevu se klopy několikrát válcovaly na plech požadované tloušťky. Válcovna v Tihavě zůstala v provozu do padesátých let 19. století, kdy byla dalším majitelem Vilémem z Hanau přestavěna na mlýn. Poté sloužila pro různý dílenský provoz. Budova nejstarší válcovny v Čechách stojí dodnes a je zapsána na seznamu kulturních památek. Je v soukromém vlastnictví a slouží k drobnému podnikání. Vnitřní zařízení se nedochovalo, k dispozici jsou nákresy a podrobný popis válcovny, který pořídil roku 1824 hutní odborník a písař šichtovního úřadu železáren v Novém Jáchymově František Herda.