Historie
Obecná historie:
Roku 1856 statek Úlice zakoupil Rudolf Otto Raoul rytíř Dombrowski z Paprocze a Kruszwic (1833–1896), který dal do roku 1866 hospodářský dvůr rozšířit o lihovar čp. 72, mlýn a výrobu masokostní moučky. Jejich provoz byl poháněn z parní kotelny, upravené z budovy čp. 71, při níž je dochován vysoký komín, a na parní byl snad také upraven pohyb pivovaru. Dnes bohužel neznámý projekt této ojedinělé přestavby vytvořil jako svou první větší zakázku inženýr Richard Jahn (1840–1918), pozdější spoluzakladatel firmy Novák & Jahn, a získal za něj stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži roku 1867. Roku 1889 panství Úlice a Pňovany zakoupil Emerich Matzenauer (1864–1925), pivovar provozoval spolu s bratrem Bedřichem a jeho rodina jej držela až do znárodnění. Pracoval tehdy v ručním provozu a produkce dosahovala zhruba třítisícové výše. V závěru první světové války až do roku 1920 se pivo vůbec nevařilo, provoz byl sice obnoven, ale roku 1934 definitivně zastaven. Lihovar pracoval déle, později jej nahradil mlékárenský provoz, pro jehož účely byla upravena také někdejší pivovarská kvasírna, jejíž vnitřní prostor vykazuje typické klenutí na středový pilíř. Úlický hospodářský dvůr by si zasloužil podrobnější průzkum, v posledních letech je však postupně ubouráván – po roce 2006 zaniklo jeho severní křídlo, nedávno byly zbořeny stáje při budově sladovny.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
V Úlicích je mlýn uveden již v Soupise poddaných podle víry z roku 1651 - mlynář Jan Partl (41 let), synové Jakub (14) a Kašpar (12), děvečka Kateřina (20), všichni katolíci
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Partl
Historie mlýna také obsahuje:
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: