mlýn Poustevna, sanatorium Richmond

Počátkem 19. století byl na místě staré poustevny na pravém břehu říčky Teplé na jižním okraji města Karlovy Vary (Karlsbad) postaven mlýn. Někdy v době kolem roku 1830 byl mlýn přestavěn na výletní kavárnu Schönbrunn. Kolem kavárny byl poté vytvořen rozsáhlý anglický park. V říjnu roku 1865 byl patrový objekt kavárny za majitele Johanna Legera přestavován. Jedná se o první výslovnou zmínku o kavárně Schönbrunn. Roku 1884 byl k výletní kavárně přistavěn hudební pavilon. Syn Johanna Legera, Anton, přistoupil v letech 1890-1891 k další přestavbě objektu kavárny pod vedením stavitele Franze Madera. V prosinci roku 1890 byla zvětšena veranda kavárny a vystavěna nová opěrná zeď a v srpnu roku 1891 byl objekt kavárny rozšířen o nárožní přístavbu, která v kavárně v přízemí vytvořila prostor herny a byt v patře zvětšila o dva pokoje. V lednu roku 1895 obdržel Anton Leger souhlas s nákladným přeložením původního železného můstku o asi 13 metrů po proudu říčky Teplá z důvodu zajištění pohodlného příjezdu lázeňských hostů až ke vstupu do objektu. V srpnu roku 1898 zpracoval karlovarský stavitel nové plány přestavby Kafé salonu. Jednání komise bylo svoláno až koncem listopadu roku 1900, k dohodě a povolení stavby však zřejmě nedošlo, protože Anton Leger podal prostřednictvím svého advokáta odvolání, které postupovalo úřední cestou od karlovarské městské rady až k samému císaři. Mezitím vypracoval stavitel Waldert nový, důkladný projekt přestavby, jenž byl nakonec komisí přijat a schválen. Objekt kavárny byl tehdy rozšířen na dvoupatrový hotel s charakteristickým štítem. V roce 1910 pronajali dědici Antona Legera, Alfred a Anton Legerové, hotel a kavárnu Café Park Schönbrunn Markusi Davidu Weingruberovi. Již v lednu roku 1911 však převzal hotel nový nájemce Franz Walter. Patrně na přelomu let 1925 a 1926 zakoupil hotel Café Park Schönbrunn nový majitel Alois Klein, výrobce jemného dámského, stolního a ložního prádla, ručních výšivek a plátna. Jelikož nebyl hoteliérem a nemohl proto získat koncesi, jmenoval ředitelem podniku Johanna Pettera, který ve stejné funkci pracoval v hotelu Paradies a byl nájemcem restaurace Petter. Dne 1. března 1926 změnil Alois Klein název hotelu na Etablissement Richmond Parkhotel. Počátkem roku 1927 oslovil Alois Klein uznávaného vídeňského architekta Fritze Mahlera s požadavkem vypracování návrhu přestavby objektu na moderní hotelový komplex, který by odpovídal požadavkům tehdejší doby. Mahler původně navrhoval přestavět objekt na hotel v podobě honosného anglického zámku, jeho návrh však nebyl patrně z důvodu finanční nákladnosti přijat. Architekt Mahler proto v říjnu roku 1927 vypracoval nový projekt, který byl v listopadu odsouhlasen majitelem hotelu a následně rovněž podmínečně schválen odbornou komisí karlovarské radnice, která stanovila podmínky k dopracování dokumentace. Podmínky však nebyly patrně realizovány, neboť v červenci roku 1930 sděluje zástupce starosty Okresnímu úřadu, že: „…stavební práce vůbec nebyly provedeny, takže přezkoumání stanovených podmínek odpadá“. Z Mahlerova projektu byl realizován v únoru roku 1928 prof. Bohrmannem z Vídně pouze návrh dekorativního vjezdu s plastikami putti od Posthofstrasse (dnešní Slovenské ulice). Současně s plánovanou přestavbou hotelu byly firmou Ing. Custer und Co. GmbH z Karlových Varů připraveny prováděcí projekty velké terasy s tanečním parketem na železobetonových pilotech na prostranství po pravé straně hotelu, které byly firmou realizovány roku 1930. Stejná firma vystavěla v roce 1927 nový železobetonový most zdobený balustrádou a betonovými plastikami světlonošů v podobě putti od W. Bormanna z Vídně na přístupové cestě k hotelu, překlenující říčku Teplou. V roce 1932 zadal Alois Klein rozsáhlou pseudoklasicistní přestavbu Parkhotelu Richmond firmě karlovarského stavitele Paula Schaufussa, který v rekordním čase šesti měsíců objekt navýšil o třetí poschodí a provedl nástavbu bridge-salonu na pravém nároží objekt. Na přestavbě hotelu se podílela rovněž další karlovarská firma Ing. Emila Stohra. Kolaudace přestavěného objektu proběhla v prosinci roku 1932. Hotel byl vybaven komfortním zařízením a následně se stal společně s přilehlým parkem nejrenomovanějším podnikem v Karlových Varech. Po roce 1945 byl objekt bývalého hotelu Richmond proměněn na lázeňské sanatorium. Dne 3. května 1958 byl objekt sanatoria Richmond zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek. Po roce 1989 byl objekt navrácen v rámci restituce původní majitelce paní Kleinové a následně prodán do soukromých rukou. Koncem 20. století již kapacita a vybavení hotelu nedostačily zvyšujícímu se počtu hostů a jejich požadavkům. V letech 1998-2005 proto prošel objekt Parkhotelu Richmond necitlivou rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací podle projektu Ing. Jiřího Zapletala z karlovarské firmy Porticus s r.o., která znamenala zvýšení ubytovací kapacity hotelu a standardu ubytování a rozšíření provozu o balneoprovozy a další služby. Objekt byl tehdy navýšen o dvě další podloží, první patro bylo rozšířeno do prostoru původní terasy.