Historie
Obecná historie:
V roce 1454 přešel dvůr na krále Ladislava, který ho daroval Martinovi ze Dřínova. O šedesát let později, roku 1534, bratři Jan a Božetěch Kropáček prodali lidické léno městu Slaný. V roce 1651 prodala Anna Lidická dvůr svému zeti Petru Drchkovskému. Rod Drchkovských držel statek až do roku 1879, kdy byl prodán Vilému Mrzílkovi. V té době byl zrušen lenní poměr mezi českou korunou a lidickým pánem. Tak se stal Lidický dvůr majetkem svobodným, a tedy i soukromým. Vilém Mrzílek vlastnil dvůr do roku 1891, kdy ho prodal Antonínu Westfalovi, tchánovi pozdějšího posledního majitele Václava Krupičky, který jej se svou ženou Marií vlastnil od 5. února 1921.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
V dobách pohusitských byl zrekonstruován i mlýn a poplužní dvůr, jehož držitele známe až od obnovy vkladů po požáru zemských desek (tj. od roku 1543) v rodové posloupnosti.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
- Zánik mlynářské živnosti
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Za držitele Martina Lidického byl Lidický dvůr roku 1632 znovu do základů vypálen. Za podporu stavovského direktoria navíc hrozil rodu Lidických trest konfiskace majetku, rozsudek nakonec nebyl císařem potvrzen. Martin Lidický nadto coby slánský měšťan upadl do poddanství a musel přísahat věrnost Martinicům. Rudolf Koller v této souvislosti hovoří o „klasickém příkladu ožebračení drobných změšťanštělých zemanů po Bílé hoře“. Lidický dvůr byl po třicetileté válce znovu obnoven jako manský statek a sňatkem přešel na rod Drchkovských, kteří ho drželi až do roku 1879, od alodifikace roku 1873 jako soukromí vlastníci.
V roce 1891 dvůr koupil Ing. Antonín Westfál, poté přešel na jeho dceru Marii, provdanou za Václava Krupičku, ti dvůr spoluvlastnili až do roku 1921.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
