Historie
Obecná historie:
Střítežský vodní mlýn čp. 10 je poprvé doložen v roce 1569, kdy na něm hospodařil mlynář Dobeš. Roku 1656 prodali Dobešovi dědicové mlýn Jiřímu Müllnerovi (Mlynářovi). Roku 1820 byla budova mlýna za majitele Karla Šenka přestavěna do jednopatrové podoby (většinou z kamene) a pokryta šindelem. Ve mlýně tehdy pracovala dvě kola na svrchní vodu potoka Ludiny. Roku 1854 byl mlýn zničen požárem. V roce 1868 byl pak mlýn prodán Josefem Šenkem Františku Stenkemu. V roce 1912 odkoupil mlýn Jan Pečiva, mlynář na Bystřičce. Roku 1932 převzal mlýn Bohuslav Pečiva, který jej postupně vybavil moderním zařízením, a mlýn se tak stal jedním z nejlepších v okrese. Roku 1941 prošel mlýn rozsáhlou rekonstrukcí, jež jeho majitele značně zadlužila – když byl mlýn za války nuceně uzavřen, bylo právě zadlužením argumentováno za jeho znovuotevření, ovšem bez úspěchu. Zdejší obyvatelé tehdy museli jezdit až do hranického Ležákova mlýna, který byl v širokém okolí jediným mlýnem, jehož provoz byl povolen. V roce 1945 byl provoz mlýna obnoven, roku 1952 byl dokonce přeřazen z kategorie mlýnů určených k likvidaci do kategorie plánované státní rezervy, nicméně po znárodnění v roce 1954 fungoval mlýn jen několik let a poté byl definitivně zastaven.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Pečivův mlýn, Šenkův mlýn č.p. 10 již v r. 1569 se připomíná v Kropáčově urbáři mlýn o jednom složení, mlynář Dobeš.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
1656 prodali Dobešovi dědicové mlýn Jiřímu Müllnerovi (Mlynářovi).
Roku 1820 byla budova mlýna za majitele Karla Šenka přestavěna do jednopatrové podoby (většinou z kamene) a pokryta šindelem. Ve mlýně tehdy pracovala dvě kola na svrchní vodu potoka Ludiny.
1854 byl mlýn zničen požárem
1868 byl pak mlýn prodán Josefem Šenkem Františku Stenkemu
1912 odkoupil mlýn Jan Pečiva, mlynář na Bystřičce
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
První světová válka (1914–1918)
1930 Jan Pečiva, mlýn a pila
1941 prošel mlýn rozsáhlou rekonstrukcí, jež jeho majitele značně zadlužila – když byl mlýn za války nuceně uzavřen, bylo právě zadlužením argumentováno za jeho znovuotevření, ovšem bez úspěchu. Zdejší obyvatelé tehdy museli jezdit až do hranického Ležákova mlýna, který byl v širokém okolí jediným mlýnem, jehož provoz byl povolen.
V roce 1945 byl provoz mlýna obnoven
1952 byl dokonce přeřazen z kategorie mlýnů určených k likvidaci do kategorie plánované státní rezervy, nicméně po znárodnění v roce 1954 fungoval mlýn jen několik let a poté byl definitivně zastaven.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Pečiva
- Dobeš
- Müllner
- Šenk
- Stenke
Historie mlýna také obsahuje:
1569 Dobeš
1656 Jiří Müllner (Mlynář)
1820 Karel Šenk
-1868 Josef Šenk
1868- František Stenke
1912-1932 Jan Pečiva
1932-1939 - Bohuslav Pečiva (RR)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
