Zajímavý je příběh, který se udál v roce 1649, tedy rok po skončení třicetileté války, kdy na mlýně hospodařila rodina Czejtova,pracoval zde jako stárek sádecký občan Václav Borovský. Byl ženatý. Do něho se zamilovala svobodná selská dcera Dorota Černá. Byla to dcera Mikuláše Černého ze statku v Kamenci (nynější majitelé – rodina Vosmekova). Tento milostný poměr budil velké pohoršení, a proto byla Dorota dána do vazby a odsouzena. Rozsudek byl velmi krutý. Ve státním archivu v Praze jej v padesátých letech opsal akademický malíř Josef Síla z Kamence. „Dictum“:
O smilstvu Doroty, dcery Mikuláše Černýho ze vsi Kamence poddané obce zdejší s Václavem, mlynářem Borovským pacnané tolikéž o ubití několikeré od též Doroty, mateři své vlastní.
My, jeho milost, císařský rychtář, purkmistr, radda města Poličky slyšíce na papír doložené doznání vlastní při právě Doroty, dcery Mikuláše Černýho ze vsi Kamence poddané to obce zdejší k skutku smilnému neb cizoložnému s Václavem, mlynářem Borovským ze vsi Sádku, ze mlejna Czejtovskýho, několikrát se dočiněnému jako i majíce zprávy hodnověrné několikerého ubití od též Doroty, dcery Mikuláše Černýho, mateře vlastní, čehož všeho bedlivě povážíce, takto o tom s práva svýho vypovídáme:
Poněvadž je Dorota, dcera Mikuláše Černýho ze vsi Kamence poddané obce zdejší, protiž přikázání Božímu šestému a vyměření právnímu skutku smilného neb cizoložného s Václavem, mlynářem Borovským ze vsi Sádku ze mlejna Czejtovskýho mající on manželku svou vlastní hanebně se několikrát dočinila jak její vlastní přiznání to sebou přináší, na to více pro sbití několikrát mateře své vlastní,proti přikázání Božímu čtvrtému, zasloužíce tu hrdla ztracení, však
z milosti práva jsouc ještě mladá pro pokání a napravení budoucně života svýho i vejstrahu toho další vedle vyměření právního z města Poličky se vypovídá, aby tři míle obce a panství zdejšího z šíři i z déli do tří let prázdna byla. Pakli by v tom čase při městě neb na gruntech vesnických se zde nacházela, má vzata a na hrdle ztrestána býti. Dále je jí u pranýře tři dny státi a okolo krku obojkem železným opásána býti. K tomu ještě ve vězení šatlavním přes kládu řádně metlami mrskána býti.
Actum, v raddě města Poličky, v pondělí po svátku svaté Kateřiny 1649“.