Mlýn č. p. 91 (Jílkův mlýn) říkalo se mu též Kocourkovský. Delší dobu patřil tento mlýn rodu Sedliských, později Lidmilových a Jílků.
Jiřík Kocourek se roku 1617 (1618?) přiženil k Dorotě, vdově po Janu Honsovi a za 800 kop gr. míš. po něm koupil i mlýn. Hotově zaplatil 100 kop a odečetl si dalších 103 zl. 20 gr., které připadly na manželčin podíl po zemřelém mlynáři. Zbytek měl splácet po 10 kopách gr. míš. ročně pozůstalým dětem Jana Honse - Pavlovi a Juditě - každému po 103 kopách 20 gr.
Dorota zemřela a Jiřík Kocourek se roku 1620 oženil znovu. Jeho vyvolenou se stala Anna Vichtová z Telecího.
Během třicetileté války nebylo hospodaření jednoduché. Vojáci táhnoucí zemí často pobrali vše, co našli a ještě zničili úrodu. Proto bývalo hospodářům vyplácení podílů promíjeno. Jiřík neplatil v letech 1621-1625 a roku 1627.
Mezitím (1626) přikoupil za 300 kop gr. míš. "pustej grunt s rolí pustou" Jošta Tesaře. Závdavku odvedl 20 kop a ročně měl splácet po 6 kopách. Časem některé podíly odkoupil. (Po Jiříkově smrti připadl městu Poličce)
Roku 1629 potvrdil Václav Melichar z Nového města, manžel Jiříkovy nevlastní dcery Judity roz. Honsové, že mlynář jeho ženě vše řádně vyplatil a ona již nemá ve mlýně v Sádku žádné pohledávky. Jediným podílníkem tak zůstal Pavel Hons. Tomu Jiřík uhradil po 10 kopách roku 1630 a 1631. O rok později dal Pavlovi koně v hodnotě 15 kop a dalších 5 kop v hotovosti. Téhož 1632 roku přidal ještě 27. září dalších 10 kop. Roku 1634 již Pavlovi vyplatila 58 kop mlynářka. Z toho plyne, že Jiřík Kocourek mezi lety 1632-1634 zemřel.
16. března 1637 "Pan purgkmistr, páni s jistým svědomím a povolením obce vzali tento mlejn s pustinou Vítkovskou od nápadníkův po Jiříkovi Kocourkovi a od nápadníkův po Janovi Honsovi k ruce obce města Poličky za summu - 950 kop gr. míš."
Je možné že potom měl Kocourkovský mlýn v nájmu až do roku 1648 Václav Sedlištský. Když pak 1. září t.r. kupoval mlýn v Sedlištích u Jimramova, měl uhradit "zákupnýho 4 kopy... ostatních 5 kop zákupnýho proti práci jeho při stavení a vyzdvižení pohořelého mlejna obecního Kocourkovského ve vsi Sádku se jemu kvitirují." Ledacos naznačuje to zápis z jednání poličské městské rady ze 14. června 1649 "o koupení a vydělání dvou koží hovězích z dobytka od dýmu nadechnutého při shoření mlejna Kocourkovského..atd.": ...že jest Václav Suchánek, když takové kůže od Václava Mlynáře Sedlistského kupoval, aby z umrlých krav byly, žádné vědomosti o tom neměl (a týž mlynář jemu též o tom neoznámil)..., jiné spolubratry cechovní, kteříž od Václava Mlynáře pobídnuti byli, že předkoupil..."
Roku 1651 při vypořádání dědictví po Jiřím Kocourkovi se zjistilo, že za mlýn v Sádku zaplatil 449 kop 52 gr. míš. "Z toho se má sníti vedle velikosti malosti, co jest od obce vynaloženo na stavení z gruntu toho mlejna, když jest shořel před rozdílem - 43 zl. 52 gr. m. a p. p. pánům, též písaři radnímu - 6 zl. od rozdílu. Ze 400 zl. rozdíl se učiniti má, z těch opět vynímá se Marianě, mlynářce po Janovi Sedlišťským, předešlém manželu jejím, co neb. Jiříkovi Kocourkovi půjčil na koupení koní - 15 zl., kteréž jí z předešlých peněz s sirotky jejími po témž Janovi Sedlišťským, když na tu spravedlnost příjde, vyjíti mají. Kdokoliv bude v tom mlejně za mlynáře, od sv. Jiří Ao. 1651 z toho nájmu k obci povinného, těch - 15 zl. napřed na místě obce ten mlynář vypraviti povinen bude na vychování Zuzany, sirotka nestatečného." Dědicům, tj. vdově Anně znovu provdané za Blažeje Roušara a dětem Marianě, Janovi, Juditě, Tomášovi a Alžbětě, připadly díly po 48 kopách 4 gr. 3 1/2 d. a z pustiny Jošta Tesaře po 24 kopách 24 gr. 4 d.
20. května 1658 sepsali poličští na žádost komory české přehled majetku, v němž se o mj. zmiňují i o třech obecních mlýnech. O tom Kocourkovském se v dokumentu uvádí: Mlejn slove Kocourkovský s dvojím složením ve vsi Sádku ležící, koupen jest za 650 kop (?). ... Z toho mlejna má dávati mlynář každoročně nájmu obilního, totiž žita 50 strychův. Ten mlejn také v těch časích byl zastaven, ... 330 zl.r. užitek z něho pocházející místo interese byl jest zanechán dobrodinci, kterýžto mlejn v tom čase do gruntu byl shožel. Jakým způsobem až posavád dojista věděti se nemůže. Předtím taková vypučená suma od nás v létu minulým 1650 s velikou starostí, prací a se škodou našich chudých živnůstek jest k oplacení přišla. Mlejn pak i jiné potřeby k němu náležející pomalu zase na ten užitek z něho pocházející se staví a až posavád dostiž mnoho při něm spravovati dáti pozůstává.
V gruntovní knize není až do počátku 18. století zapsán žádný nájemce Kocourkovského mlýna. Až na Filipa Sedliského, nejstaršího syna sedlišťského mlynáře Tomáše Sedliského a jeho druhé manželky Kateřiny roz. Jeremiášové.
2.3.1712 zástupci poličské vrchnosti prodati ráčili mlejn obecní, jenž slove od starodávna Kocourkovský Filipovi Sedlistskýmu, poddanému obce zdejší s rolmi a lukami, tak jakž jej v nájmu používal i s tou loukou, z které seno ke dvoru obecnímu dvořákovskýmu se klidívalo, též s volným tokem vody na mlejn i na pilu bez překážky jednoho každého, mimo štičního rybníčka a volného k témuž příchodu a odchodu, kterýž po všechen čas k dobrému obecnímu zůstávati má a bude, za sumu do důchodu obecního v hotovosti odvedenou, totiž 550 zl. rýnských.
Mlynář byl osvobozen od všech robot, přípřeží apod., ale byl povinen každoročně odvádět velké množství poplatků: o sv. Havlu 40 strychů žita, 5 věrtelů pšenice do obecních špejcharů, 1 věrtel 1 čtvrtci žita a stejně tolik ovsa jako desátek panu děkanovi a "poškorného" na bysterský zámek 3 věrtele, 2 čtvrtce žita a stejně tolik ovsa. Z vodních kol úroku k městskému záduší při sv. Jiří po 56 kr. a "co by tak vedle jinších sousedův velebnému panu děkanovi odvozovati přicházelo, to též on odváděti povinen bude."
27. září 1707 se Filip Sedlistský oženil s Juditou Romportlovou ze Sádku, dcerou Matouše a Doroty.
Filip zemřel 23. června 1715 a ovdovělá Judita se 17. listopadu 1716 znovu provdala. Její manžel Jiří Čermák převzal už před svatbou, tj. 15. října 1716 Kocourkovský mlýn v Sádku. Za jeho působení Kocourkovský mlýn vyhořen a mlynář dostal do dluhů, které nedokázal splatit.
Když roku 8. listopadu 1743 koupil silně zadluženou živnost Josef Sedliský, písař zapsal "po nebožtíkovi otci svým". Jde zřejmě o omyl, protože Filip měl pouze tři dcery, nikoliv syna (alespoň v prostudovaných matrikách farnosti Jimramov a Polička není uveden). Jediný Josef, jehož rok narození odpovídá pozdějšímu úmrtí stejnojmenného mlynáře z Kocourkovského mlýna, je Josef Joachym Sedliský, syn kameneckého mlynáře Josefa Benedikta. Domnívám se, že zapisovatele spletla stejná příjmení dřívějšího a nového hospodáře a mylně jej označil za pozůstalého syna. Bývalo totiž zvykem, že právě ti přebírali v dospělosti grunty od nevlastního otců.
Josef Joachym se krátce po převzetí mlýna oženil s Kateřinou Zákrejsovou. Začátky jejich hospodaření nebyly jednoduché. Mlynář měl splácet 507 zlatých rýnských a 1 krejcar (240 zl.r. obci poličské a zbytek dvaceti drobným věřitelům).
Josef Joachym se dožil pouhých padesáti let. Zemřel 15. března 1764 a vdova Kateřina se znovu neprovdala. Vedla sama mlýn za pomoci dospívajících dětí a čeledi až do 8. listopadu 1775. Pak jej předala do rukou nejstaršího syna a jeho manželky, ovšem s obvyklou podmínkou "do své libosti v něm hospodařiti". Zemřela až koncem roku 1791, takže patrně trvalo ještě hezkých pár let, než se Josef Sedliský stal tím, kdo skutečně rozhodoval.
Mlýn měl hodnotu 1000 zl.r.. Matce připadl podíl 410 zl.r. a ještě dalších 54 zl.r. 24 kr. po zemřelém manželovi. Stejná částka připadla po otci i osmi přeživším dětem.
Josef se oženil půl roku před úředním převzetím živnosti, 31. května 1775 sVeronikou Zárubovou, dcerou poličského předměšťana Jana Záruby a Kateřiny roz. Hledíkové. Měli spolu dvanáct dětí.
V roce 1930 vlastní mlýn a pilu František Jílek.
