Historie
Obecná historie:
Podle dostupných pramenů je Luční mlýn někdy jmenovaný také Siegemundův parní či Panský mlýn. Areál se skládá z několika budov a rozlehlých pozemků. Polovina hlavní budovy sloužila k bydlení a v druhé polovině se nachází mlýnská technologie. Sousední dům sloužil jako vejminek, v patře se nachází dva byty a v přízemí jsou chlévy. Součástí mlýna jsou i dvě stodoly. Původně vodní mlýn byl později přestavěn na parní, z jehož éry se dodnes zachoval 27 metrů vysoký komín. Svou funkci – už jako elektrický mlýn – plnil do 60. let minulého století.
Zdroj: https://www.denik.cz/stavba/lucni-mlyn-ustek-opravy-predek-hana-maciuchova-202.html
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Založen 1880, Signund
přestavěn na parní
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
První světová válka (1914–1918)
V roce 1930 byl majitelem mlýna Eduard Siegmund, mlýn je někdy nazýván Siegmundovým parním mlýnem. V Seznamu vodních děl Republiky československé je Úštěcký potok uváděn jako Munkrebach. Podle p. Bohuslava Košťála z Muzea pohlednic z Úštěka se mlýn nazýval také Panský.(HŠ)
1936 Josef Siegemund
1945 po odsunu Siegmunda národní správce Maciuch, přebudován na elektrický
Ve mlýně údajně mlel dědeček herečky Maciuchové.
1948 znárodněn, vystřídalo se zde několik vedoucích
zasatveno mletí, JZD využívaloke šrotování a jako skladiště
navrácen v restituci Maciuchovi, rekonstrukce nereálná
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1930 - Eduard Siegmund
1936 Josef Siegemund
1945-1948 Maciuch
Mlýn (označovaný jako Panský nebo Luční) stál na Úštěckém potoce již od začátku 17. století. Roku 1880 tehdejší majitel Eduard Siegemund zbořil roubený mlýn a na jeho místě postavil zděný, zpočátku poháněný vodním kolem. Záhy poté ho upravil na parostrojní pohon (vodní kolo však zachoval), se zvýšením výkonu přibyla v areálu také pekárna. Po odsunu rodiny Siegemundů v roce 1945 proběhla další modernizace, pohon mlecího zařízení obstarávaly elektromotory a vodní kolo sloužilo jako záloha při výpadku proudu. Po znárodnění budovy využívalo místní JZD ke skladování, technologie byla rozebrána a odvezena do šrotu. Současný majitel nyní intaktně zachovaný mlýn postupně rekonstruuje.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
