Ministerstvo kultury
Národní památkový ústav
U S N E S E N Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče podle ustanovení § 8 odst. 1. zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, rozhodlo ve věci žádosti podané dne 7. 1. 2020, o zrušení prohlášení Podkostelního
vodního mlýna (torza) č. p. 66 na pozemku st. p. č. 54 a pozemku st. p. č. 54, vše v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj, (r. č. v ÚSKP 38180/6-2708), za kulturní památku, takto:
I.
V souladu s ustanovením § 8 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, a § 39 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, váže zrušení prohlášení na splnění níže uvedených podmínek ve lhůtě do 15. 7. 2020:
1) majitel odstraní šetrně náletové dřeviny bez zásahu do terénu (pila, pákové nůžky), které budou a deponovány mimo objekt,
2) následně bude provedena měřická a fotografická dokumentace stavby, což představuje zákres půdorysu stavby a provedení podrobné fotodokumentace památky, kterou zajistí Národní památkový ústav - územního odborného pracoviště Liberci,
3) vypracování stavebně historického průzkumu,
4) za účasti odborného pracovníka Národního památkového ústavu - územního odborného pracoviště v Liberci bude proveden výběr prvků stavby a případných
fragmentů technologie, které budou předány do depozitu NPÚ tak, aby bylo v budoucnu možné provést jejich další průzkum, ostatní volné fragmenty technologie
budou deponovány na místě,
5) za účasti a dohledu archeologa bude dále z objektu vyklizena suť a následně bude proveden archeologický průzkum,
6) dokumentace, stavebně historický průzkum, archeologický průzkum a vybrané prvky stavby budou předány Národnímu památkovému ústavu - územnímu odbornému pracovišti v Liberci, který Ministerstvu kultury sdělí, zda jsou tyto materiály vyhotoveny či předány v dostatečném rozsahu a kvalitě.
II.
Podle § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, Ministerstvo kultury p ř e r u š u j e řízení ve věci zrušení prohlášení Podkostelního vodního mlýna (torza) č. p. 66 na pozemku st. p. č. 54 a pozemku st. p. č. 54, vše v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj, (r. č. v ÚSKP 38180/6-2708), vedené pod Sp. Zn: MK-S 253/20200PP, za kulturní památku, do doby, než bude Národním památkovým ústavem - územním odborným pracovištěm v Liberci potvrzeno, že podmínky zrušení prohlášení věci za kulturní památku uvedené v části I. výroku byly splněny v dostatečném rozsahu a kvalitě, nejpozději však do 15. 7. 2020.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury v řízení o zrušení prohlášení Podkostelního vodního mlýna (torza) č. p. 66 na pozemku st. p. č. 54 a pozemku st. p. č. 54, vše v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj, za kulturní památku dospělo k názoru, že v tomto případě lze prohlášení za kulturní památku zrušit, avšak vzhledem k tomu, že tím bude znemožněno případné budoucí studium památky, ministerstvo v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, váže zrušení prohlášení na splnění určených podmínek. Z tohoto důvodu Ministerstvo kultury přerušuje toto řízení do 15. 7. 2020., aby bylo možné splnit stanovené podmínky zrušení prohlášení věci za kulturní památku. Stanovená lhůta je dostatečná pro splnění podmínek.
Vzhledem k výše uvedenému si Vám dovolujeme doporučit, abyste se v této věci obrátili s žádostí o spolupráci na Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Liberci, zvláště pokud požadované splnění podmínek je vázáno verifikací Národním památkovým ústavem - územním odborným pracovištěm v Liberci.
Poučení
Náklady vynaložené na splnění podmínek nese dle § 8 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, žadatel o zrušení prohlášení za kulturní památku. Nebudou-li podmínky náležitě splněny ve stanovené lhůtě, bude toto řízení o žádosti zastaveno.
Proti tomuto usnesení lze podle ustanovení § 76 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad, který nemá odkladný účinek.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Ministerstvo kultury
Národn památkový ústav
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče podle ustanovení § 8 odst. 1. zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, r u š í prohlášení Podkostelního vodního mlýna (torza) č. p. 66 na pozemku st. p. č. 54 a pozemku st. p. č. 54, vše v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj, (r. č. v ÚSKP 38180/6-2708), za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, je účastníkem řízení:
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 7. 1. 2020 žádost o zrušení prohlášení Podkostelního vodního mlýna č. p. 66 na pozemku st. p. č. 54 a pozemku st. p. č. 54, vše v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj, (r. č. v ÚSKP 38180/6-2708), za kulturní památku a to s následujícím odůvodněním:
„ ... V roce 1993 nařídil MěÚ stavební úřad Lomnice nad Popelkou původní majitelce odstranění části nebo celé střešní konstrukce, která svým stavem ohrožovala zdraví a životy osob, a to pod rozhodnutím 492/93/130/Dk ze dne 23. 12. 1993. Při odstranění střechy formou ztržení došlo i ke zřícení roubeného patra mlýna, a z objektu zbylo pouze torzo. Od té doby byl objekt veden jako torzo vodního mlýna.
V roce 1998 jsme spolu se svým bratrem torzo mlýna odkoupili od původní majitelky. Zajistili jsme odstranění a uklizení stržené části střechy a vrchního dřevěného patra, aby nedocházelo k ohrožení zdraví a životů osob. Dále jsme obdrželi kladné závazné stanovisko od Okresního úřadu Semily, odboru kultury pod č. j. 451/98/2 ze dne 17. 8. 1998 k odstranění kamenného ̂ nadzemního torza se zachováním sklepní chodby a sklepa. Následně dne 16. 9. 1998 MěU stavební úřad Lomnice nad Popelkou vydal rozhodnutí k odstranění stavby nadzemní části umístěné na pozemku st. č. 54. K odstranění této části stavby do současné doby nedošlo... “
„...Vlivem povětrnosti postupně objekt dospěl do současné podoby, torzo vodního mlýna. Původní pískovcové zdivo je již ve velmi degradovaném stavu a nelze ho uvést do původního stavu. Zdicí malta mezi jednotlivými pískovci již nevykazuje žádnou pevnost. Dle dnešních norem je její pevnost v tlaku odhadována na 0 MPa. Z roubeného patra a střechy se dochovaly pouze pořízené fotografické záznamy, ze kterých není jasně patrné, jaké materiály (dřevo) bylo na stavbu použito. Při použití dnešních stavebních materiálů a hlavně předpisů na výstavbu pozemních staveb není možné objektu vrátit jeho původní podobu s hodnotami, pro které byl v roce 1953 zahrnut pod památkovou ochranu “.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, vyslovil ve svém stanovisku ze dne 14. 2. 2020. č. j. NPU-353/2739/2020 se zrušením předmětné věci souhlas podmíněný provedením komplexního průzkumu zbylé ěásti mlýna a s následujícím vyjádřením:
„...Torzo mlýna čp. 66 se st. p. č. 54 v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, je kulturní památkou registrovanou v ústředním seznamu kulturních památek ČR pod číslem rejstříku 38180/6-2708. Objekt byl zapsán do státního rejstříku rozhodnutím školské a kulturní komise ONV Semily: ŠKK-ONV Semily dne 27. 11. 1963.
Tzv. Podkostelní mlýn na říčce Popelce je situován ve střední části intravilánu vsi, přímo pod krátkým svahem průjezdní komunikace jižně od areálu kostela sv. Prokopa. Sklon svahu vyrovná podezdívka obytného dílu domu. Naopak někdejší roubené patro bylo v severní části ze svahu přístupné. Z rozlehlého patrového objektu zůstala do současnosti dochováno torzo celého rozsahu zděného přízemí. Zdivo je složené z lokálně těženého načervenalého pískovce s různým stupněm opracování. Kromě pečlivě opracovaných krychlových kvádrů podezdívky jižní obytné části dispozice, jsou kameny nepravidelně opracované a doplněné a vyklínované menšími šíbry. Záklenky otvorů, přizdívky okenních otvorů a mladší úpravy domu využívají pálených cihel. Při jihovýchodním štítovém průčelí a při jeho zaoblených nárožích jsou v celé výšce zdivá přitesané reliéfně vystupující lizénové pásy. Okenní otvory obytné části domu jsou osazeny profilovanými pískovcovými parapety. Pískovcové ostění vstupu při severovýchodním podélném průčelí je rozvalené a jediné dochované jednoduché ostění nalezneme při vstupu ze síně do provozních prostor mlýna. Zdivo v interiérech a v obvodu domu je dochováno prakticky do výšky někdejší koruny. Okenní a dveřní otvory mají většinou propadlé překlady. Zdivo jihozápadního podélného průčelí je naopak destruováno z velké časti na úroveň podezdívky. Citelná dispozice přízemí vycházející z trojdílného rozvržení. Na patrně průchozí síň navazuje od jihu dvoutraktově uspořádaný obytný díl a na severní straně dvoutraktový mlýnský provoz s lednicí (v severozápadním traktu) a mlýnicí v přilehlém jihovýchodním traktu. K lednici přiléhá v severovýchodním koutu valené zaklenutý sklep částečně zapuštěný v protisvahu. Těsně u vstupu do síně je v severovýchodním koutě patrný náběh klenby a výklenek někdejšího topeniště dymníkové kuchyně. V někdejší lednici zůstal dochovaná v nejmladší úpravě turbínová kašna s Bánkiho turbínou a vybetonovaným vodním zámkem a vykonzolovaným betonovým korytem vantroků. Ve východní části lednice ústí odpadový kanál přeložený pískovcovými deskami a vedoucí dálo pod obytným dílem mlýna. V prostoru mlýnice jsou přes množství stavebního rumu patrné zbytky fundamentů blíže nespecifikovaných výrobních zařízení a souvisejících rozvodů (ložiskový domek v západní stěně mlýnice). Interiér obytné části je pro hustý náletový porost hůře dostupný.
Vodní dílo je v současném terénu díky pozdější regulaci toku Popelky hůře rozpoznatelné. První zmínka o údolní lánové vsi zvané Nová Ves pochází z roku 1369. Předmětný mlýn je poprvé zmíněn při prodeji v roce 1590. Roku 1624 Eliška Zerotínská z Valdštejna na Lomnici potvrdila Kateřině Tuhaňské ze Strašína starší privilegium z roku 1607, ve kterém je tento mlýn osvobozen od všech platů a povinností. Ale už roku 1644 koupil mlýn purkrabí Jan Kalenský "k ruce" Emilii Valdštejnské, roz. ze Žerotína. V letech 1689 -1754 byl mlýn v držení rodu Vlčků. Krátce svůj podveský Brodecký mlýn za tento směnili Fitzové a roku 1761 se opět při mlýně vyskytuje Jiřík Vlček a při koupi se jmenuje i vybavení tohoto mlýna o jednom složení. Koncem 18. století patřil mlýn Křížkům a v letech 1799 - 1884 byl v držení rodu Mašků. Za nich už byl mlýn o dvou složeních. Před první světovou válkou byl mlýn vlivem dražby a drobení vlastnických podílů v držení více majitelů. Roku 1924 koupil mlýn za necelých 50 tisíc Kč Rudolf Novotný. V té době se u mlýna uvádí opět jen jedno složení s vodním kolem na svrchní vodu. Jeho syn vzal s sebou stroje a koupil si větší mlýn ve Slezsku. Zbylí členové rodiny zůstali zde a tkalcovali na 4 mechanických stavech. Přestože byl oficiálním Seznamu vodních děl tento objekt veden jako mlýn, již koncem 20. let se o něm hovořilo pouze jako o bývalém mlýně.
Po roce 1948 již mlýn nebyl využíván a bez elementární údržby postupně chátral. Přes ne zcela havarijní stav bylo na počátku 90. let doslova strženo roubené patro i se střechou do vlastního interiéru objektu.
Poslední podoba mlýna s roubeným patrem a mansardovou střechou doprovázenou výrazně tvarovanou štítovou lomenicí byla datována ve štukové kartuši při jihovýchodním štítovém průčelí do roku 1840. Podle písemných pramenů byl mlýn ještě do 20. let 20. století osazen kolem na horní vodu. V rozmezí 20. a 30. let došlo k umístění Bánkiho turbíny a sní k nutným změnám přívodu vody a stavebních úprav lednice a mlýnice. Je otázkou, zda instalace turbíny nesouvisela již s mletím, ale osazením v pramenech zmíněných mechanických tkacíchstavů. V tom případě se jedná o velmi zajímavou konverzi a nové využití vodního pohonu vesnické technické stavby. Nejspíše v této době byla podle dostupné obrazové dokumentace vyměněna šindelová krytina za drážkové cementové tašky, což mělo za následek částečné zjednodušení jižní štítové lomenice, kdy byl charakteristický barokizující oblý tvar nahrazen rovným respektive trojúhelným ohraničením plochy stávajícího bednění. Rovněž okna v roubeném patře, na starších snímcích zachycené v členění do šesti tabulek, nahradila varianta s poutcem a horní vyklápěcí ventilací. V následující době nebyly do stržení objektu realizovány další výraznější úpravy. Mlýn svým výrazným ztvárněním představoval nepřehlédnutelný a solitérní prvek lidové architektury Lomnická a širšího krkonošského podhůří. I z toho důvodu několikrát zaujal místo v kresebné dokumentaci J. V.Scheybala.
Význam této technické stavby jako důležitého pramene vývoje stavebních a výrobních zvyklostí se dále promítnul v jeho zapsání do seznamu kulturních památek. Jako velmi zajímavá a v daném regionu relativně výjimečná se jeví jeho předválečná konverzi pro textilní výrobu. V neposlední řadě je nutné připomenout, že objekt představoval výraznou dominantu
v současnosti průběžně nivelizované historické zástavby vsi. Přestože větší část objektu a tím i jeho památkových hodnot zanikla, je nutné pozůstalé torzo chápat jako důležitou historickou stopu stavebního vývoje dané lokality.
Od 70. let 20. století řešili tehdejší orgány památkové péče havarijní stav cementové krytiny střechy. Snaha o řešení závad vyústila ve zpracování projektu obnovy mlýna tehdejším SURPMO a převedením objektu do vlastnictví MNV. Patrně vlivem finanční náročnosti zamýšlené rekonstrukce (za projekt obec v roce 1977 zaplatila 110 000 kčs a odhadovaný rozpočet na rekonstrukci projekt uváděl 1 100 000 kčs) a přetrvávající nečinností zainteresovaných stran byl špatný stav objektu nadále prohlubován. V roce 1988 byl obcí podán návrh na sejmutí památkové ochrany a přes souhlasné stanovisko tehdejšího východočeského KNV ministerstvo kultury ČSR ochranu nezrušilo. Paradoxně, až v roce 1993 vydává MělJ v Lomnici nad Popelkou rozhodnutí, ve kterém nařizuje strhnutí havarijní konstrukce střechy i s roubeným patrem a zamezení vstupu do objektu. V roce 1998 vydává Okresní úřad Semily kladné závazné stanovisko k demolici torza mlýna, podmíněné podrobným zaměřením půdorysu a detailů stavby a pořízením fotodokumentace.
Záměr demolice torza byl iniciován současným majitelem, který má v těsné blízkosti novostavbu dílen. V zamýšlených úpravách pozemku by rád rozebral většinu torza přízemí mlýna a zachoval pouze stávající hmotu sklepa a zdivá v podobě opěrky svahu pod silnicí.
NPU, UOP v Liberci s přihlédnutím k výše zmíněným okolnostem souhlasí s možností sejmutí památkové ochrany objektu, avšak s nutností podmínit j i provedením komplexního průzkumu zbylé části mlýna. Aby tak alespoň poslední kulturně historické a technologické hodnoty objektu byly přeneseny do badatelské paměti a molinologického oboru jako písemný pramen zpracovaného terénního výzkumu a průzkumu před ztrátou posledních reliktů.
NAVRŽENÝ POSTUP DOKUMENTAČNÍCH A PRŮZKUMOVÝCH PRACÍ
1) Majitel odstraní šetrně náletové dřeviny bez zásahu do terénu (pila, pákové nůžky). Klestí bude deponováno mimo objekt.
2) Následně proběhne dokumentace stávajícího stavu a doplnění detailů do staršího zaměření a dojde k tvorbě fotoplánů zdivá (metoda simfoto). - dokumentaci zajistí NPÚ v Liberci formou OPD
3) Vzhledem k hodnotám mlýna by nadále mělo dojít k vyklizení suti (nejlépe bez těžké mechanizace) za konzultace a dohledu archeologa (Muzeum Českého ráje v Turnově, J.Prostředník). Veškeré volné fragmenty technologie by měly být deponovány na místě.
Následně by v druhém kroku mělo dojít k doplnění předchozího průzkumu (viz bod 2) a to s cílem určit fragmenty technologie a doměřit vyklizenou mlýnici a lednici. - druhá etapa dokumentace, zajistí NPU v Liberci.
4) Po těchto krocích může dojít k rozebrání konstrukcí objektu v souvislosti se zrušením jeho památkové ochrany.
Navržený postup lze kdykoliv operativně konzultovat a upravit dle dohody vlastníka s pracovníky NPÚ v Liberci s cílem poznat ztracené hodnoty, které již nelze in šitu realisticky chránit. Spolupráce obou subjektů tak může dojít k naplnění jak podmínek k zodpovědnému sejmutí památkové ochrany tak cíli majitele využívat prostor pro novou jinou funkci".
Městský úřad Semily, úsek státní památkové péče, jako příslušný správní orgán památkové péče, ve svém dopise ze dne 14. 1. 2020, č. j. OŠKVV/24/20, vyjádřil se zrušením prohlášení předmětné věci za kulturní památku rovněž souhlas, a to s následujícím odůvodněním:
„ ...Barokní zděný mlýn s roubeným patrem a malebnou lomenicí byl vybudován v roce 1840 zřejmě na půdorysu mnohem starší stavby. Byl poháněn vodním kolem situovaným na severovýchodní straně budovy, ještě v roce 1911 (fotodokumentace ve složce) byla stavba dochována v původní podobě a fungovala jako tkalcovna s instalovanou vodní turbínou, jejíž zbytky jsou dnes ještě patrné in šitu. Následně došlo k dílčí úpravě stavby se zrušením zmíněného malebného štítu do jednodušší podoby, snad společně s výměnou krytiny za tašky.
Další osud tkalcovny přesně neznáme, lze pouze odhadovat, že stavba nesloužila k trvalému bydlení a po ukončení provozu začala rychle chátrat. Zcela opuštěnou, zarostlou, s rozbitými a vylomenými okny, děravou střechou a zřícenou pavlačí ji zachytil snímek Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody Pardubice v roce 1973 (ve složce). Stav mlýna se dále zhoršoval, až celá záležitost skončila snahou dcery tehdejší majitelky paní Jiřiny Pankovské dům prodat, po nezdaru pak event. vyjmout z památkové ochrany nebo získat urychleně příspěvek na její celkovou rekonstrukci. Jednání byla vedena s ministerstvem kultury (1988 a 1991), které doporučilo nově vzniklému Okresnímu úřadu Semily „zvážit možnost poskytnutí příspěvku “ a sejmutí ochrany považovalo za předčasné. Postoj a kroky OkU neznáme, jisté ale je, že celou patovou záležitost vyřešil zmoci úřední stavební úřad MěU Lomnice nad Popelkou, který kvůli padající střešní krytině a celé střešní konstrukci pro ohrožení zdraví a života osob nařídil rozhodnutím 492/93/130/Dk ze dne 23.12.1993 strhnutí střechy. V odůvodnění tohoto kroku odkazoval mimo jiné i na místní šetření 6.12.1993, kde „ Památkový ústav Pardubice dal souhlas Tím de facto objekt zanikl, jelikož se při odstranění střechy formou stržení zřítilo i roubené patro a mlýn byl dále veden jako torzo. Jako by byl osud mlýna spojen s její majitelkou, která ve věku cca 80 let v roce 1994 zemřela.
Ruinu následně odkoupil současný vlastník, který nejprve odstrojil suť a následně dostal i povolení tehdejšího orgánu státní pam. péče (Okresního úřadu Semily, odboru kultury) č.j. 451/98/2 ze dne 17.8.1998 k odstranění kamenného nadzemního torza při zachování sklepní chodby a sklepa. K odstranění této části ale nedošlo, nicméně přízemí vlivem povětrnosti i špatného stavu pískovce a zdící malty postupně samo zaniklo do současné podoby. Při reidentifikaci v roce 2008 vyhotovil Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, dne 10.7.2008 pod č.j. NPÚ-353/2826/2008 žádost o zrušení prohlášení za K.P směřovanou na MK ČR, OPP. O sejmutí ochrany jednáno s ústředním orgánem st. pam. péče ještě v listopadu 2010 (připiš MČÚ Semily, č.j. OŠKW/495/10 ze dne 23.11.2010). Vsoučasné době je tato záležitost znovu aktuální, neboť stavbě již nelze vrátit její původní podobu s hodnotami, pro které byla v roce 1953 zahrnuta pod památkovou ochranu.
Dodáváme, že se jedná o výjimečný případ, který rozhodně není standardem a ukazuje spíše na dobový přístup (před rokem 1989) a obtížné shánění financí na počátku 90. let minulého století, kdy neexistovaly specializované grantové programy a nově vzniklé instituce teprve hledaly cestu v účinné péči o kulturní dědictví. “
Krajský úřad Libereckého kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu ve svém vyjádření č. j. KULK 2745/2020 ze dne 10. 2. 2020, vyslovil se zrušením prohlášení uvedené věci za kulturní památku souhlas s podmínkou provedení archeologického průzkumu a s následujícím zdůvodněním:
„ ...Podkostelní mlýn č. p. 66 v Lomnici nad Popelkou stojí na st. p. č. 54 v k. ú. Lomnice nad Popelkou, obec Lomnice nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj. Podle map císařských otisků stabilního katastru z roku 1842 je mlýn zakreslen jako nespalné stavení na obdélném půdorysu, k němuž v severozápadním nároží těsně přiléhá spalný objekt obdélného půdorysu. Náhon vede od severu podél východní obvodové stěny mlýna. Mlýn je vyobrazen s jedním mlýnským kolem. V jihozápadním nároží pozemku 54 se nacházela další spalná stavba na půdorysu písmene „ L “, pravděpodobně stodola.
Na katastrálních mapách z roku 1891 je mlýn včetně přístavby zakreslen jako spalné stavení se dvěma mlýnskými koly. Tato úprava naznačuje, že šlo o lopatník, tj. typ mlýna s vertikálním kolem na střední nebo dolní náhon, kdy proud vody teče pod osou kola, kde pohání lopatky na principu ,, obráceného vesla'4. Za účelem zvýšení výkonu, byl k tomuto typu mlýnů přidáván větší počet lopatkových kol. Z výše uvedeného lze vyvozovat, že původní objekt mlýna vznikl před rokem 1842, pravděpodobně počátkem 19. stol. v souvislosti s rozvojem výroby trvanlivého pečivá v Lomnici nad Popelkou. Stavba pravděpodobně měla zděné přízemí z pískovcových štuků, na něž navazovalo roubené patro. Proto je mlýn na mapách císařských otisku z roku 1842 znázorněn jako nespalný, na katastrálních mapách z oku 1891 jako spalný. Navýšeni počtu lopatkových kol ukazuje na prosperitu mlýna na konci 19. stol. Po první světové válce v souvislosti s rozvojem výroby stanů v Lomnici nad Popelkou byl mlýn přetvořen na tkalcovnu s turbínovým pohonem, která fungovala až do roku 1948. Poté byl bývalý mlýn evidován jako rekreační objekt, vlivem neúdržby postupně chátral. V evidenčních listech z roku 1962 je mlýn vyobrazen jako patrový objekt se zděným přízemím, v severní části částečně zapuštěným pod úroveň terénu. Patro je roubené, střecha mansardová. Východní část mlýna sloužila k mletí (v přízemí se dochovaly stopy po turbínovém pohonu - betonový překlad stropu s otvorem pro hřídel a kovová hlava pro osazení hřídele pravděpodobně Francisovy turbíny v podlaze). Evidenční listy obsahují podrobný popis interiéru i exteriéru mlýna včetně nosných konstrukcí (obvodové zdi, stropní konstrukce, krov) a výplňových prvků (podoba štukových prvků, okenních výplní, štítů). S ohledem na dochovanost těchto konstrukcí a prvků a současně s ohledem na hospodářský význam bývalého mlýna pro obec a její okolí a doklad technického vývoje byl objekt v roce 1964 prohlášen nemovitou kulturní památkou.
Vlivem dlouhodobé neúdržby objekt chátral. Jeho stav ohrožoval bezpečnost v bezprostředním okolí, proto byly na základě rozhodnutí stavebného úřadu v Lomnici nad Popelkou z roku 1993 nařízeny neodkladné zabezpečující práce spočívající v odstranění části nebo celé střešní konstrukce.
V souvislosti s odstraněním střešní konstrukce došlo i k odstranění roubeného patra. V roce 1998 byl vydán demoliční výměr na torzo bývalého mlýna. Demolice však nebyla realizována.
V současnosti se z celého objektu dochovalo obvodové zdivo jižního průčelí, část obvodového zdivá východního a západního průčelí a zbytky vnitřních příček s betonovým překladem stropu s otvorem pro hřídel a kovovou hlavou pro osazení hřídele v podlaze východní části objektu. Obvodové zdivo je dochováno do výšky překladů nad okny. Veškeré dřevěné konstrukce byly odstraněny. Interiér je zanesen sutinami a zavlhčen vodou, která sem proniká pravděpodobně díky nevhodně zasypanému náhonu. Zavlhčené zdivo tvoří vyvalující se pískovcové štuky prorostlé kořenovým systémem četných náletů bez dalšího pojivá.
Z původních prvků se dochovaly pouze čtyři pískovcové parapety, poškozené vlhkostí a ve dvou případech rozlámané. Náhon je v současné době zavezený, jako částečně zavezený je již znázorněn na katastrální mapě z roku 1954.
Dle ustanovení § 2 památkového zákona za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje Ministerstvo kultury České republiky (dále jen "ministerstvo kultury") nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické. Stávající torzo Podkostelního mlýna zcela pozbylo veškeré historické, umělecké i technické hodnoty, pro něž bylo prohlášeno nemovitou kulturní památkou. Rozvolněné rozpadající se zdivo původního přízemí odkazuje na existenci v minulosti významné stavby (opracování a slícování pískovcových štuků, řemeslně kvalitní opracování pískovcových parapetů), nicméně z tohoto torza již nelze určit původní technickou funkci ani dovodit historickou natož uměleckou hodnotu. Zasypáním náhonu a demolicí veškerých dřevěných konstrukcí zanikla jakákoliv možnost rekonstrukce nebo realizace repliky původního mlýna ať už v podobě mlýna nebo tkalcovny a současně zaniklo povědomí o podobě a funkci původní stavby. Hodnotu torza mlýna tak lze určit pouze na základě písemných pramenů, případně archeologických nálezů pod stávajícími sutinami, které pomohou blíže určit dobu jeho vzniku a jeho stavební vývoj. Vhodnost archeologického průzkumu vychází z evidenčních listů předmětné kulturní památky, které uvádí, že mlýn je barokní z roku 1840 (letopočet v kar tuši severního průčelí), zároveň je v nich doba výstavby kladena do období kolem roku 1500. Tento zdánlivý rozkol je pravděpodobně způsoben výskytem sklepních prostor, které v roce 1962 byly přístupné z mlýna a dle evidenčních listů se nachází mimo vlastní půdorys mlýna. Je možné, že mlýn byl postaven na základech starší stavby, z níž se dochovaly sklepní prostory, které jsou v současnosti zavaleny troskami z částečně provedené demolice mlýna a tudíž nepřístupné.
Podkostelní mlýn byl významnou historickou, uměleckou i technickou stavbou v regionu. Dokládal nejen uměleckořemeslnou zručnost našich předků, ale i jejich technické znalosti. Modifikace dvoulopatníku na tkalcovnu s turbínovým pohonem byla unikátním dokladem využití moderních technologií ve starších již neefektivních objektech. Modifikace opět ukazovala na význam, hodnotu a vhodnost konstrukcí původního mlýna a uvědomělost jeho majitelů. Nicméně tyto hodnoty již nejsou z hmotných pramenů čitelné (polorozpadlé částečně zasypané a zavlhčené torzo obvodového zdivá již nemá potřebnou vypovídací hodnotu), poznatelné jsou pouze z dochovaných písemných pramenů.
Z výše uvedených důvodů správní orgán souhlasí se zrušením prohlášení torza Podkostelního mlýna č. p. 66 na st. p. č. 54 v k. ú. Nová Ves nad Popelkou včetně st. p. č. 54 v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj za kulturní památku. Doporučujeme zrušení památkové ochrany podmínit provedením archeologického průzkumu v souladu s ustanovením § 7 odst. 3 vyhlášky č. 66/1988 Sb., kterou se provádí památkový zákon. Vhodnost archeologického průzkumu kromě výše uvedeného podporuje i skutečnost, že záměrem vlastníka je na místě Podkostelního mlýna vystavět nový objekt. Neprovedením archeologického průzkumu by mohlo dojít k nenávratné ztrátě informací o podobě nejen vlastního mlýna, ale také o podobě možné starší zástavby obce. “
Ministerstvo kultury se zcela jednoznačně přiklonilo k názoru Národního památkového ústavu, územního odborné pracoviště v Liberci, Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu i Městského úřadu Semily, úseku státní památkové péče a rozhodlo Usnesením ze dne 5. 3. 2020, č. j. MK 16352/2020 OPP, v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, a § 39 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vázat zrušení prohlášení předmětné věci na splnění níže uvedených podmínek:
1) majitel odstraní šetrně náletové dřeviny bez zásahu do terénu (pila, pákové nůžky), které budou a deponovány mimo objekt,
2) následně bude provedena měřická a fotografická dokumentace stavby, což představuje zákres půdorysu stavby a provedení podrobné fotodokumentace památky, kterou zajistí Národní památkový ústav - územního odborného pracoviště Liberci,
3) vypracování stavebně historického průzkumu,
4) za účasti odborného pracovníka Národního památkového ústavu — územního odborného pracoviště v Liberci bude proveden výběr prvků stavby a případných fragmentů technologie, které budou předány do depozitu NPÚ tak, aby bylo v budoucnu možné provést jejich další průzkum, ostatní volné fragmenty technologie budou deponovány na místě,
5) za účasti a dohledu archeologa bude dále z objektu vyklizena suť a následně bude proveden archeologický průzkum,
6) dokumentace, stavebně historický průzkum, archeologický průzkum a vybrané prvky stavby budou předány Národnímu památkovému ústavu - územnímu odbornému pracovišti v Liberci, který Ministerstvu kultury sdělí, zda jsou tyto materiály vyhotoveny či předány v dostatečném rozsahu a kvalitě.
Dne 10. 3. 2021 obdrželo Ministerstvo kultury níže citované vyjádření NPÚ v Liberci, ě. j. NPÚ-353/30056/2020 potvrzující splnění všech výše uvedených podmínek:
» …sdělujeme, že objekt čp. 66 se st. p. č. 54, k. ú. Nová Ves nad Popelkou (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 38180/6-2708) byl zdokumentován na základě podmínek ministerstva kultury ze dne 5. 3. 2020 čj. MK 16352/2020 OPP. Na místě byla provedena pracovníky NPÚ, ÚOP v Liberci měřičská a fotografická dokumentace torza. Ta je zpracována ve formě nálezové zprávy OPD, která bude uložena v dokumentačních sbírkách oddělení evidence. Forma OPD se v tomto případě jeví, jako dostačující a není nadále zrušení prohlášení podmiňovat vypracováním standardního SHP. Následně uvedené podmínky, lze považovat za splněné a jsou vázány na vlastní dohodu pracovníků NPÚ, ÚOP v Liberci s majitelem objektu, který vlastní vstřícností umožnil jejich naplnění. “
Účastníkům řízení nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí, protože podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nemusí správní orgán tento úkon činit, pokud se žádosti navrhovatele vyhovuje v plném rozsahu.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo zrušit prohlášení Podkostelního vodního mlýna (torza) č. p. 66 na pozemku st. p. č. 54 a pozemku st. p. ě. 54, vše v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj, (r. č. v ÚSKP 38180/6-2708), za kulturní památku, protože v dané věci byl prokázán mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení za kulturní památku.
Ministerstvo kultury dospělo k názoru, že stávající torzo Podkostelního mlýna zcela pozbylo veškeré historické, umělecké i technické hodnoty, pro které bylo prohlášeno za kulturní památku. Rozvolněné rozpadající se zdivo původního přízemí sice odkazuje na existenci v minulosti významné stavby (opracování a slícování pískovcových štuků, řemeslně kvalitní opracování pískovcových parapetů), nicméně z tohoto torza již nelze určit původní technickou funkci ani dovodit historickou či uměleckou hodnotu.
Vlivem dlouhodobé absence údržby pozbyl Podkostelní mlýn většinu architektonických prvků a hmotové podstaty stavby. Zasypáním náhonu a demolicí veškerých dřevěných konstrukcí navíc zanikla i jakákoliv možnost rekonstrukce nebo realizace repliky původního mlýna.
Torzo předmětného mlýna v současnosti pozbylo vypovídající hodnotu a nelze jej nadále považovat za doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Vzhledem k destruktivnímu stavu předmětného objektu, jej rovněž považovat za nebezpečný pro své okolí.
Ministerstvo kultury se dále domnívá, že vzhledem k celkové destrukci Podkostelního mlýna a nevratné ztrátě památkových hodnot, pro které byl prohlášen za kulturní památku, není jeho rehabilitace ani zachování, byť v torzálním stavu, možné.
Torzo Podkostelního mlýna v Nové Vsi nad Popelkou sice i nadále vykazuje hodnotu urbanistickou, jako součást historické zástavby obce dokládající její rozvoj v 19. století, to však samo o sobě nestačí k tomu, aby areál bylo možno i nadále považovat za kulturní památku.
Památkové hodnoty dotčeného pozemků st. p. 54, se přímo odvíjejí od památkových hodnot budov na nich postavených.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová, vedoucí oddělení ochrany kulturních památek v odboru památkové péče Ministerstva kultury, odbor kultury a památkové péče
