"Léta Páně 1749 dne 24. aprila na poníženou žádost vlastního tehdejšího mlynáře valchovskýho Matěje Sylaby, jemuž tento mlejn s jedním složením, celým stavením a kouskem pole pod tři věrtele vejsevku vedle strouhy a břehu ležící, spolu s kouskem trávníku pod jednu kopku sema dědičně zaprodán býti měl. Poněvadž ale pravený Jan Sylaba mezitím časné smrti z tohoto světa povolán byl, pročež vejš opáčený mlejn jeho otci Matějovi tímto právem kupeckým k dědičnému užívání za sumu 25 zlatých rejnských zachován jest. Přitom bude mít pravený držitel tohoto mlejna z důchodu milostivé vrchnosti od každého mletí panského sladu na várku 24 krejcarů peněz, z pivovaru soudek piva Marka tak řečeného, 10 pint držíc pasírování. Naproti čemuž mlejn panský sladovní vždycky v dobrém stravu zachovávat a tu všechnu drobnou správu k němu přináležet. Též také vždycky jej dobře rychtovat. Kdyby nějakou velkou správu potřeboval, tehdy takovou ihned časně oznámiti má tak, aby co by k tomu scházelo se opatřiti mohlo, jako též ten vejš pravený rybník podsadnický, z toho voda ke mlejnu běží, nikdy vykazovanou míru pd skutečnou pokutu od vody vztahovat se nemá z obzvláštní příčiny, poněvadž ten rybník skromný rozchod než chobot má, takže ryba z ohledu toho také špatnou pastvu míti může... Lidem, kteří k němu s melivem přijdou, bedlivě sloužiti, od panské čeledi, jako i mlatců žádné obilí, buď jakékoli nikdy nepřijímati..."
9. května 1805 postoupení mlýna Václavu Roztočilovi:
"Za to měl do panskýho důchodu platit o sv. Havllu a sv. Jiří 19 zl. 39 kr. za ten dědičně obdržený břeh. Mlýn pod svou starost mít, v něm všechen slad naproti mírce 10 pint a zaplacení 24 kr. platu z panského volma do mlejna odvézti musí. Panskou čeládku i jiné cizí lidi vždyky s melivem ochotně odbejvat, v noci dovezené obilí od nikoho nepřebírat. Ryb chytání v rybníce se vystříhat, ani s flintou nikam chodit, neb kdyby přistižen byl, může i mlejna zbaven být."
