Jan Březina ve své knize Paměti obce Bludova z roku 1926 uvádní:
"K posouzeni, jaké byly v 18. stol. právní poměry našich předků, uvádím také některé ukázky smluv.
Kupní smlouva na bludovský mlýn z 18. října 1797 (německá). Oznamuje se, že Jan Einaigel, majetník mlýna v Bludově, č. 69, odstoupil podle své poslední vůle synu svému Petru Einaiglovi bludovský mlýn se všemi právy a povinnostmi podle zákupní (emfyteutické) smlouvy z r. 1718, a zvláště také podle své vlastni smlouvy kupní s Františkem Riedigerem, sjednané 31. srpna 1758 a 4. října t. r. potvrzené. Zároveň ho zplnomocnil, aby jako ustanovený dědic, který se po otcovské inventuře z 1. prosince 1796 se svou matkou Annou Marii a se sestrou Teklou, provdanou Rotterovou, mlynářkou v Rudě, vyrovnal, s hospodářským úřadem v Bludově s dobrým rozmyslem, až na schválení vysokou vrchnosti, toto směl ujednati: Vlastník mlýna bude užívati trojího složeni - dříve bylo jen dvojí - na mouku a jednoho na proso, bude ročně platiti 176 zl. r. nájmu správnímu úřadu a dodávati 6 mor. měřic ovsa pokladnímu úřadu (bludovskému). Kdyby mlýn s obytným stavením, kolnicí, vantrokami, násypem, hřídelem, palečním a vodním kolem, koši a moučnici, avšak pouze pro troje složení, neboť čtvrté, na proso, musí mlynář udržovati si na vlastni náklad, se stavidly krosmě hlavního stavidla, které jest vrchnosti postaviti a udržovati, schátral, opraví všecko mlynář na své útraty, po případě postaví mlýn od základu, na což dostane od vrchnosti dříví, a to jak na zařízení tak na stavbu, zadarmo a dovoz od poddaných jako dosud. Mlynář si vyhrazuje, že nebude k jeho škodě postaven dříve nebo později jiný mlýn. Mlýn nesmí však míti více složení bez povolení vrchnosti.
Co se týče věcí ze železa, kterých je pro dobře zařízený mlýn potřeba, jako jsou vřeteno, obruba násypu, pačidlo, tyč na led, skoby, velké a malé hřebíky, pily atd., je kupující povinen poříditi si je a udržovati ze svého.
Jako dříve náležela obec bludovská k tomuto mlýnu jako mlýnu, tak ať zůstanou při něm, ovšem podle cirkul. nařízení z 9. srpna 1789 bez nucení. Za to se spokojí mlynář s dřívějším melným a dá chudému jako bohatému v zemí obvyklou míru a vezme z každého věrtele jenom mírku mýta, aby od poddaných nebo mlečů nedocházely stížností, za které by mlynář bez milosti byl potrestán, kdyby byl při vyšetřování shledán vinným. Z mletí pro vrchnost, zřízence, deputátníky a chasu panskou nebude mlynář vybírati mýta.
Mlýnské kameny si koupí mlynář ze svého a mleči mu je ve vhodný čas dovezou (viz o tom níže!) jakož i mu vyčistí podle potřeby jako dosud přední i horní struhu. Bude-1i dříve či později kupující nebo jeho dědici chtíti mlýn prodat nebo zcizit, ať požádají napřed vrchnost o povolení.
Kupující zaplatí 10 z1. r. z každých 100 zl. r. jako poplatek za schválení převedeného vlastnictví, od čehož však mlynářští synové zůstanou osvobozeni; avšak za sepsání této smlouvy zaplatí tajemníku a správci z každého složení po 1 zl. r., dohromady tedy ze všech čtyř složení 8 zl. r.; peníz tento mu bude po uplynutí každých tři let jako akcidenci (případek) poznova platiti, neodvede-li každoročně správnímu úřadu 2 z1. 40 kr. Všecko věrně, beze lsti.
Listina jest ověřena pečetěmi a podpisy svědků přejimačem vyžádaných.
Stalo se na zámku v Bludově 18. října 1797.
Václav Fischer, vrchní správce.
Petr Einaigel, kupující.
Antonín Künzel, purkrabí.
Josef Soural, učitel,
Peregrin Schnaubelt,
svědci.
Smlouva byla na žádost přejimače potvrzena vrchností s výhradou zachování práv vrchnostenských i poddanských (nařízení z r. 1775) a vtělena do pozemkové knihy.
21. října 1797.
Josef Karel z Žerotína.
26. května 1794 byl podle neúplně dochovaného protokolu 22letý Petr Einaigel v přítomnosti svého otce Jana v bludovském zámku vrchním Fischerem vyslýchán v trestní věci proti Matouši Povýšilovi z Bludova, který byl udán, že bludovskému mlynáři vzal ve mlýně ze džbánku uschovaného ve skříni peníze. Einaigel nežádal potrestání vínníka, nýbrž napomenutí soudcem, aby se příště krádeže vystřihal. Nebyl prý udán mlynářem pro potrestání, nýbrž z povinnosti vůči vrchnosti.
8. srpna 1807 stěžoval si bludovský mlynář Petr Einaigel ústně na chromečského mlynáře Františka Königa, obeslaného do bludovského zámku, že si zřídil nad chromečským mlýnem bez povolení vrchnosti nový splav, kterým ho poškozuje. Neboť vytáhne-li za tuhé zimy stavidlo a poušti vodu, dělí se voda o ledovou tříšť. Chromečský mlynář uznává stížnost a slibuje nápravu.
4. dubna 1791, v pondělí, byl pří silnici za bludovským mlýnem, na hranicích mezi Bludovem a Postřelmovem na místo vyhynuvšího dubu zasazen bludovskou vrchnosti nový doubek, k čemuž se podle ústního podání namanul učeň z bludovského mlýna Léhar, pocházející z Rovenska, jemuž se tu dostalo na památku za všetečnost pohlavku. Doubek ten, pamatující francouzskou revoluci, stojí tu podnes jako němý svědek veškerého úsilí, s kterým se lidé po 136 let mimo něj brávali, a čeká, kdy milosrdná pila podřeže jeho prohnilý kmen, aby ustoupil dalšímu „novému doubku.“
Zdroj:
https://www.bludov.cz/obecni-kronika/pameti-obce-bludova/144
https://www.bludov.cz/obecni-kronika/pameti-obce-bludova/145
https://www.bludov.cz/obecni-kronika/pameti-obce-bludova/146
