Lučický, Olivův mlýn

Lučický mlýn má prastarý původ. První zmínku o něm je v zápisech již z roku 1532. V roce 1547 zdejší mlynář odváděl vrchnosti ze mlýna dva vepře. Roku 1571 tu byl nájemním mlynářem Petr Vohanka. Ten platil 2 kopy 16 grošů 4 denáry, z role a luk dával 12 gr. jednu slepici. Mlynář Vohanka tenkrát patřil ke štědrým příznivcům chlumecké školy. V roce 1584 se rozhodl, že bude každý týden dávat do školy jeden pecen chleba a zápisem k tomu zavázal i další držitele mlýna.
Roku 1604 hospodařila na mlýně mlynářka Kateřina. Ta odvádě­la z mlýna 2 korce (později již 5 korců) obilí vrchnosti.

Na sklonku tři­cetileté války se uvádí, že zde mlynařil Martin Rakouský. Po něm se tu  vystřídali mlynáři Václav Rovenský v roce 1651, roku 1663 Daniel Miřinský, v letech 1671-76 Jan Kožený a v letech 1690-99 Jindřich Kozdera.
V roce 1700 odkoupillučický mlýn od chlumecké vrchnosti Jiří Rovenský do dědičného užívání za trhovou cenu 300 kop míšeňských. V té době to bylo starodávné dřevěné stavení, přestože bylo opraveno po požáru. Mlýn měl dvě složení, jahelku a čtyři stoupy. Mlynář, i kdyžmlýn koupil, musel ročně odvádět 6 korců pšenice, 21 korců a 3 věrtele žita předního, směsného 47 korců a 1 věrtel a 12 korců ječmene a vykrmit osm vepřů. Dále byl povinen mlít obilí pro vsi Lučice, Olešnici, Stít, Přepych, Vápno, Újezd a Komárov, jež měly celkem 56 obyvatel. Jako další povinnost lučického mlynáře se uvádí zásobování dvorské čeledi ve dvoře Rtánově, Bukovce a Kolesech.
Mlynář Rovenský zůstal na lučickém mlýně jen krátce, neboť ještě téhož roku se uvádí na mlékosrbském mlýně. Ten tady pak mlynařil téměř tři desítky let. Jan Klicpera byl nejen  mlynářem, ale i pěstitelem ovoce. Ještě před svou smrtí předal roku 1730 lučický mlýn svému synovi Jiřímu Klicperovi. Ten však musel vyplatit svých pět sourozenců - Juditu, provdanou v Rakousku, Jana, mlynáře v Hradišť­ku, Václava, mlynáře v Pamětníku, Ludmilu, provdanou za Josefa Rů­žičku v Žiželicích, a Annu, provdanou za Matouše Kováříka v Chlumci nad Cidlinou.

Po smrti Jiřího Klicpery v roce 1763 převzal lučický mlýn jeho syn Jan Benedikt s manželkou Annou. Roku 1779 prodal mlýn Václavu Hálovi za trhovou cenu 2 890 zlatých rýnských.
Do roku 1835 se na lučickém mlýně vystřídalo osm majitelů. Posledním z nich byl Jan Jalowetzki, jenž mlýn prodal Josefu Řehákovi.

Josef Řehák (26.11.1802 - Bílé Předměstí čp. 89, Pardubice - je to Husova ulice, mlýn Na Haldě- 3.10.1856 mlýn Lučice), mlýn koupil v dražbě. Mlýn stál 7 050 zl. stříbra, tedy 17 625 zl. šajnů; poněvadž byl propachtován, museli zaplatit ještě 260 zl. stříbra nájemci za odstoupenou a 7. ledna 1836 se tam přistěhovali. (doplnila Ing. Miroslava Neubertová)

Lučický mlýn pak po několik generací zůstal v mlynářském rodě Řeháků. Někteří příslušníci tohoto rodu mívali s místními lidmi nedorozumění. Kvůli nadržování vody u mlýna totiž byly zaplavovány okolní pozemky a potíže měl při mletí na lučickém mlýně i kladrubský mlynář. Lučický mlynář tehdy upravoval mlýnská stavidla většinou v noč­ních hodinách, když se v náladě vracel z místní hospody. Přes varování a přátelské domluvy se mlynář Řehák nepolepšil, a tak si na něho sousedé políčili. Když se jako obvykle pozdě vracel do mlýna, počkali si na něj a dali mu na pamětnou.

syn Josef Řehák (4.5.1830 Pardubice bývalé čp. 136 - 21.2.1871 Lučice)

další syn Alois (3.6.1847 Lučice - 1.12.1899 Lučice). Zajímavé je, že tento syn byl vystudovaný architekt a v době smrti bratra asistent na technice v Brně. Přesto převzal mlýn.

syn Aloise také Alois (*7.2.1877 Lučice). První manželkou Aloise Řeháka (*1877) byla Karolina Radimská (*18.6.1887) ze mlýna ze Skřivan čp. 4. Měli spolu dceru Annu prov. Novotnou (*20.12.1911 v Lučicích – 6.2.1987). Anna Novotná má s rodinou náhrobní kámen na lučickém hřbitově. 

Podruhé se oženil roku 1921 s Ludmilou Štěpánkovou roz. Šedivou, vdovou a  majitelkou mlýna ve Zlonicích čp. 92. Mlýn pak provozoval.

(doplnila Ing. Miroslava Neubertová)

1899 - majitel mlýna Alois Řehák členem výboru Společenstva mlynářů pol okr. Novobydžovského a Chlumeckého (Fr. Duška - Kapesní kalendář mlýnů česko-moravských, r. 1899) (HŠ)

V roce 1912 chtěl mlynář Alois Řehák instalovat na lučickém mlýně dvě Francisovy turbíny namísto dosavadních čtyř vodních kol. Velkostatek v Chlumci nad Cidlinou mu to však nechtěl povolit. Spor se táhl až do roku 1915, kdy nadřízené orgány stížnost a námitky velkostatku zamítly a Řehákovi stavbu turbín povolili.

Alois byl v zajetí ve I. světové válce.

Moderní zařízení mlýna v Lučicích bylo pak kolaudováno v roce 1922.
Rok nato koupil mlýn obchodník z Chlumce nad Cidlinou Jiří Oliva, a to již ve špatném stavu. Zřejmě však mlýn dal do pořád­ku a tak ho v roce 1937 mohl převzít jeho syn, také Jiří. Ještě za jeho otce byl pohon mlýna převeden na elektřinu. Za mlynářů Olivů doznal mlýn velkých vylepšení - značně nákladně jej přestavěli na válcový mlýn, jenž se pak stal převážně v průmyslovém mletí největ­ším na Chlumecku.

V letech 1945-51 byla na lučický mlýn uvalena nucená správa. Později postupně docházelo k rušení některých mlýnů v kraji a po roce 1951 byl zastaven i lučický mlýn, který potom sloužil jen ke skladovacím účelům.

1989 prázdný a zdevastovaný mlýn dostal v restituci potomek mlynářů Olivových