Roku 1750 podal střebestovický mlynář Václav Dlask žádost královské komoře, aby „mohl zřídit na obecním gruntě obcí Hořátve a Zvěřínka u řeky Výrové mlýn vlastním nákladem“. Žádost doplnil o příslib, že „slušný nájem ročně do důchodu Jeho Milosti císařské odváděti chce“. Poděbradský hejtman žádost doporučil. Město Nymburk bylo proti – mlýn prý bude stát na nymburském pozemku a voda podle starých privilegií náleží Nymburským. Spor se vlekl několik let, nakonec byl vyřízen ve prospěch mlynáře Václava Dlaska. Královská komora dne 1. května 1754 stavbu mlýna povolila a Dlask postavil mlýn „o dvou složeních a jedné stoupě, s chlívem pro dvě krávy“. Nájem mu byl vyměřen na 150 zlatých ročně. Dále obcím Hořátev a Zvěřínek platil ročně po dvou kopách míšeňských, neboť mlýn stál na pozemcích těchto obcí. K mlýnu nebyly povinně přimlýněny žádné vesnice, kdo bude ve mlýně mlít, musí se vyrovnat s poděbradským mlynářem. Vodu měl mlýn získat prokopáním z blízké královské louky, načež bude trouba s vytahovací lopatou položena a voda do struhy mlýnské z výtažního rybníka Březenského svedena. Struhu robotníci prohloubí a jinou, novou struhu vykopají v délce 60 sáhů a v šířce 1 sáhu na katastru obce Zvěřínka. Vrchnost se zavázala, že splávek sama postaví a upraví. aby se voda mohla vést na mlýn. Mlýn dostal čp. 36, které bylo později změněno na 57. (MH)
1770 důchodní J. Wildt píše, že mlýn Kopaník škodí mlýnu Podzámeckému v Poděbradech a náhon vsím Hořátvi a Lhotám Pískové, Přední a Vrbové. Vše to by se dalo napravit změnou kanálu.
Mlynář Václav Dlask na mlýně hospodařil až do roku 1781. Po něm ho za 1500 zlatých získal jeho syn Josef Dlask. (MH)
V roce 1842 je ve Stabilním katastru obce Hořátev uváděna jako majitelka Anna Dlasková, mlýn s názvem Kopaník měl tehdy čp. 57, které mu patří dodnes. (MH)
František Dražan (1801-1857), manž. Anna roz. Karbanová (1809-1881)