Velký mlýn

V České Lípě bývaly dva mlýny, zvané Malý a Velký. Velký mlýn stával nedaleko panského sídla, uvnitř městského opevnění, tedy na jihovýchodním okraji vnitřního města. Mlýn je prvně připomínán již roku 1391 a byl s největší pravděpodobností stejně starý jako město samo, nebo o nemnoho let mladší. V pozdější dispozici města stával za prostranstvím naproti Mlýnské ulici. Toto prostranství však patřilo úředně k uličce vybíhající od mlýna západním směrem podél mlýnského náhonu. Uličce se říkalo Mlýnský příkop a od roku 1879 nesla jméno Wassergasse, tedy Vodní ulice, od roku 1945 Erbenova ulice. Ke mlýnu kromě tří luk, zahrady a části Ploučnice patřil také dům čp. 27 vedle mlýna, valcha na sukno číslo popisné 56 přes řeku a stodola ještě jižněji přes cestu. Stodola je dnes posledním stojícím objektem z celého komplexu. Jedná se o domek mezi hradem a Červeným domem.

1689 Balthasar Phola

Jako prvním z dlouhé řady majitelů, který je znám, je v roce 1877 Friedrich Dutschmann. Už o tři roky později je jako mlynář uváděn dědic Nikolause Berndta a v roce 1899 jsou uváděni jako majitelé mlýna Karl Berndt a Anna Heinrich. V roce 1907 je mlynářem Karl Heinrich.

V roce 1914 je mlýn v majetku Františka Roberta Bürgera. Tento majitel vykonává řemeslo v českolipském mlýně až do roku 1945. 

1930 František Bürger

V roce 1945 je okamžitě po skončení války 18. května mlýn převzat zástupcem českých úřadů k dozoru před ustavením národní správy. Dne 18. května 1945 byl dozorem pověřen mlynář Václav Pátek, ale 29. května přebírá mlýn od Františka Bürgera do prozatímní národní správy Josef Košek. Pro Josefa Koška nebylo toto prostředí ani zdaleka neznámé. Pocházel z Neveklovic v okrese Mnichovo Hradiště a povoláním byl mlynář, což jistě hrálo svou roli při jeho umístění v době okupace. Byl totiž tak zvaně totálně nasazen právě do českolipského mlýna k 1. únoru 1942 jako 29. letý. V roce 1946 má ještě mlýn tři zaměstnance, ale už v roce 1950 je na obsluhu mlýna pan Košek sám.

V roce 1950 pan Košek žádá ONV o přidělení pracovních sil k zajištění mlecí sezony, ovšem odpovědí jsou mu výtky k neplnění povinností a mlýn je navržen k likvidaci jako nadbytečná kapacita. Jenže o mlýn usilují dva subjekty, jako o objekt národního zájmu, jakožto podnik zajišťující výživu obyvatel. Tak se mlýn stává k 1. červenci 1951 majetkem Hospodářského družstva skladištního a výrobního v České Lípě, jehož zaměstnancem se stává i pan Košek dále pověřený jako zodpovědná osoba za chod mlýna. Jenže za krátko přeci jen uspěje i druhý subjekt, kterým jsou Liberecké mlýny národní podnik, který získává mlýn do vlastnictví k 1. lednu 1953 jako konfiskát. Ale díky centralizaci socialistické výroby se mlýn stává definitivně nadbytečnou mlynářskou kapacitou a je nadále využíván jako skladový prostor podnikem ZZN, rovněž zde byla výrobna kvasnic.. Mnohaletou existenci mlýna ukončují demolice v roce 1986, které asi nejlépe charakterizuje zpráva z tisku: „V listopadu 1986 byly zahájeny další demolice v centru města a vedoucí odboru výstavby ing. arch. Marek Houba vysvětluje: V ulicích U synagogy a Erbenově má být zbouráno celkem 11 objektů, jejichž fyzický stav nedává žádné předpoklady k tomu, že by bylo reálné tyto budovy opravit a modernizovat. Vesměs se jedná o objekty, na které bylo již v minulosti vydáno rozhodnutí o havarijním stavu. Zmíněné objekty navíc musí ustoupit výstavbě nové komunikační spojky mezi ulicemi Gottwaldovou a Moskevskou, což je v souladu se schváleným územním plánem České Lípy. Tato komunikační spojka povede po okraji historického jádra, které zůstane zachováno. O nutnosti takového řešení jistě nejsou pochybnosti. Dost se diskutovalo o jednom z jedenácti uvedených objektů - o čp 26, což je starý mlýn, který prakticky až do poslední chvíle sloužil Zemědělskému nákupnímu a zásobovacímu závodu. Jeho provoz však již byl neefektivní a stav objektu neumožňoval jeho rekonstrukci a využití k jinému účelu. Část mlýna - a to budova v Zámecké ulici - ovšem zůstane zachována a po adaptaci bude využita pro doplnění některých služeb v této části města. Studii zpracovává ČVUT Praha”.