Původní mlýnice po roce 1927 zvýšena o patro a mlýn zmodernizován. V roce 1939 oficiálně spuštěna Francisova turbína.
Areál mlýna se v podstatě dochoval v podobě odpovídající stavu před druhou světovou válkou. Jedná se o velmi cennou technickou památku, jejíž hodnoty spočívají především v autenticitě dochovaných historických staveb a kompletnosti mlýnské technologie.
Předchozí mlýn zachycen na mapě stabilního katastru ve shodné půdorysné stopě jako dnes (tzn. po přestavbě po požáru). Mlýn je zde zmiňován v průběhu 19. a 18. stol. a po třicetileté válce, kdy jej získalo město Plzeň jako pustý a záhy byl znovu vystavěn (přestavěn???). Dle listiny z r. 1671 byl prvním známým mlynářem Jakub Zvěřina. Archivní průzkum stávajícího vlastníka posunuje vznik mlýna i před třicetiletou válku do období vrcholného středověku. Stodola datována ve štítu do r. 1904, ale snad stojí v místech středověkého mlýna (?). Chlévy patrně z druhé pol. 19. stol., s pozdějšími úpravami koncem 40. l. 20. stol. a v druhé pol. 20. stol.
Stávající podoba mlýna je výsledkem přestavby po požáru v r. 1886, stavební úpravy provedeny ve 30. l. 20. stol. a spočívaly především v nástavbě mlýnice o jedno patro. Nástavbě patra mlýnice ve 30. l. 20. stol. předcházela úprava střechy a podezdění přístavby mlýnice spojené patrně s úpravou vnějšího schodiště a dispozičními změnami patra obytné části, provázené dalšími dílčími úpravami (dispozice, výplně otvorů ad.). Přístavek mlýnice je patrně druhotný, v podkroví vidět horní část profilované šambrány zazděného otvoru. Nelze vyloučit, že stávající objekt obsahuje starší zdivo požárem poničené stavby. Obytná část s mlýnicí je dnes dochována v podobě odpovídající stavu ve druhé pol. 30. l. 20. stol. Mlýnské technologie pochází převážně z první pol. 20. stol. Náhon s odpadem zachycen na mapě stabilního katastru, dodatečné úpravy v první pol. 20. stol. - úpravy kvůli osazení turbíny ve 30. l. a rozšiřování náhonu ve 40. l. Stodola je datována ve štítu do r. 1904, ale patrně obsahuje starší zdivo (kompaktní bloky smíšeného zdiva doplněné cihelnými dozdívkami). Chlévy snad pocházejí z druhé pol. 19. stol., snad vystavěny v souvislosti s obnovou mlýna po požáru, ale byly ještě přestavěny koncem 40. l. 20. stol. a upraveny ve druhé pol. 20. stol.
1) obytné stavení s mlýnicí 2) náhon 3) stodola 4) bývalé chlévy
Areál bývalého vodního mlýna leží na západním okraji obce, jihozápadním směrem od areálu kostela sv. Jakuba Většího, při silnici na Příšov. Areál mlýna dnes sestává z obytného stavení s mlýnicí, vodního díla (náhon a odpad), stodoly a bývalého chléva. Náhon přiváděl vodu k mlýnci od jihozápadu po vrstevnici mělkého širokého údolí protékaného Třemošenským potokem. K mlýnu ještě náleží obytný dům čp. 28 - není předmětem památkové ochrany.
Hlavní památkové hodnoty obytného stavení s mlýnicí spočívají především v autenticitě dochovaných historických staveb a kompletnosti mlýnské technologie, která obsahuje i některé vzácně dochované součásti. Velmi cenná je zjevná souvislost mezi stavební podobou mlýna a jeho technologickým vývojem. Úpravy stavby a vodního díla byly vynuceny technologickými inovacemi a provozem. Strojní vybavení mlýnice je kompletně dochováno víceméně v plně funkčním stavu, což je v regionu ojedinělé. Hospodářské stavby představují běžnou stavební produkci své doby, jejich památková hodnota spočívá především v návaznosti na celek.
Zděná stodola nad obdélným půdorysem, stojící v blízkosti mlýnice. Běžná zemědělská stavba datovaná ve štítu do r. 1904, v jejímž zdivu je řada druhotně užitých prvků (mlýnské kameny) a která snad stojí na místě původního středověkého mlýna.
Stodola je datována ve štítu do r. 1904, ale patrně obsahuje starší zdivo (kompaktní bloky smíšeného zdiva doplněné cihelnými dozdívkami).
Průjezdná stodola je volně stojící poměrně mohutný zděný omítaný objekt nad obdélným půdorysem, orientovaný podélnou osou cca ve směru S - J. Střecha sedlová pokrytá kombinací keramických pálených drážkových tašek a bobrovek. Stodola je situována nedaleko od jihozápadního nároží mlýnice, se kterou je v podélné ose souběžná. Před východním podélným průčelím je v zemi skrytý odpad z lednice a západní a jižní průčelí obtékal přepad z náhonu. Pod narušenými omítkami vidět rozdílné zdící materiály, kamenné zdivo s nepatrnou příměsí cihel a cihelné zdivo. V kamenném zdivu místy vidět fragmenty bývalých mlýnských kamenů. Severní štítové průčelí hladké, snížené vlivem zvýšené úrovně terénu. Cca v polovině výšky nadzemního zdiva vidět v narušené omítce vodorovnou stavební spáru, kdy na kamenné zdivo navazuje zdivo cihelné, z něhož je provedena horní část svislého zdiva a neoddělený trojúhelný štít bez přesahu střechy, krytina na koruně zdiva štítu uložena do malty. Ve štítu umístěn jeden na výšku obdélný nakládací otvor uzavřený prkennými dvířky s vnějšími pásovými závěsy s listovou hlavicí osazenými v líci zdiva. Pod vrcholem štítu ve zdivu vsazen mlýnský kámen a nad ním datace do r. 1904. Východní podélné průčelí pilířové, ve střední ose dvoukřídlá prkenná vrata se vstupem pro pěší a po stranách vynechaná pole, pravé vyplněno svislým bedněním za lícem zdiva a na kamenné podezdívce, levé pole dnes vynecháno zcela. Zdivo je ve větší spodní části provedené jako smíšené a pod okapem cihelné, jižní nároží pouze cihelné. Jižní štítové průčelí bez otvorů, provedené jako cihelné pilířové s plnou podezdívkou. Pole vyplněna svislým bedněním osazeným v líci zdiva, na které navazuje svislé bednění štítu s mírným přesahem střechy. Západní podélné průčelí má ve střední ose vjezd s dvoukřídlými prkennými vraty. Vlevo od vjezdu smíšené zdivo, vpravo od vjezdu pilíř smíšeného zdiva a navazuje zdivo cihelné. Na koruně smíšeného zdiva opět cihelná nadezdívka. Vpravo od vjezdu je cihelná zazdívka neprovázaná s cihelným zdivem pilíře nároží a smíšeným zdivem u vjezdu.
Chlévy:
Volně stojící zděné stavení spoluutváří areál mlýna. Chlévy snad pocházejí z druhé pol. 19. stol., snad vystavěny v souvislosti s obnovou mlýna po požáru, ale byly ještě přestavěny koncem 40. l. 20. stol. a upraveny ve druhé pol. 20. stol.
patrně druhá pol. 19. stol., přestavěny koncem 40. l. 20. stol. a upraveny ve druhé pol. 20. stol.
Bývalé chlévy jsou volně stojící objekt nad obdélným půdorysem orientovaným cca ve směru V - Z. Střecha sedlová pokrytá keramickými pálenými drážkovými taškami. Chlévy jsou situovány jižně a jihovýchodně od obytné části mlýna, za jižním podélným průčelím odtéká odpad. Zdivo smíšené s cihelnou nadezdívkou. Severní podélné průčelí do dvora hladké, členěné pouze hruběji omítaným soklem. Ve východní krajní ose novodobý pravoúhlý vjezd s dvoukřídlými plechovými vraty a směrem k západu následuje vstupní otvor, okenní otvor a ještě dva vstupní otvory. Výplně vstupních otvorů osazeny za lícem, dřevěné jednokřídlé prkenné. Pod korunou zdiva celkem pět otvorů. V západní krajní ose vstup přístupný lávkou z mlýnice. Dveře jednokřídlé prkenné za lícem. Ve druhé ose od východu na výšku obdélný nakládací otvor uzavřený prkennými dvířky, v ostatních osách mírně obdélné otvory. Západní štítové průčelí hladké, s jedním mírně obdélným okenním otvorem ve střední ose. Okénko dřevěné členěné příčlemi do čtyř tabulek a osazené za lícem zdiva a před ním mříž. Štít hladký neoddělený od průčelí, se dvěma dvojicemi větracích otvorů, bez přesahu střechy - tašky uloženy na korunu zdiva do malty. Jižní podélné průčelí celkem o čtyřech okenních osách. V západní ose malé na výšku obdélné okénko, ostatní okna na výšku obdélná dílenská. Průčelí je bez omítky, vidět smíšené a cihelné zdivo.
Jedná se o nejméně památkově hodnotnou součást areálu. Hodnota bývalého chléva spočívá především v zachování celkové dispoziční skladby dvora a v hmotovém řešení vlastního objektu.
Areál bývalého vodního mlýna leží na západním okraji obce, jihozápadním směrem od areálu kostela sv. Jakuba Většího, při silnici na Příšov. Areál mlýna dnes sestává z obytného stavení s mlýnicí, vodního díla (náhon a odpad), stodoly a bývalého chléva. Náhon přiváděl vodu k mlýnici od jihozápadu po vrstevnici mělkého širokého údolí protékaného Třemošenským potokem. K mlýnu ještě náleží obytný dům čp. 28 na prohlášení.
1) obytné stavení s mlýnicí
Obytné stavení s mlýnicí je zděná omítaná volně stojící budova nad půdorysem písmene „L“. Obytné stavení jednopatrové nad obdélným půdorysem orientovaným cca ve směru V - Z, na západní straně přiléhá dvoupatrová mlýnice nad obdélným půdorysem orientovaným podélnou osou cca ve směru S-J. Střechy sedlové, u obytné části krytina tvořena keramickými pálenými taškami bobrovkami položenými na řídké laťování, u mlýnice eternitovými šablonami položenými na „latě“ - prkna. Ze severního pultu sedlové střechy obytného stavení při hřebeni vystupuje hranolové komínové těleso, zdivo cihelné neomítané, koruna kryta plechovou segmentovou stříškou. Ještě jeden cihelný komín s kordonovou římskou vystupuje při okapu ze střechy mlýnice v koutě mlýnice a obytné části.
Fasády obytného stavení o 2 x 3 osách členěny mírně předstupujícím hrubě omítaným soklem, lisénovým rámcem s hladkou kordonovou římskou a nárožními mělce hladce bosovanými lisénami, korunní římsou s jednoduchým maltovým profilem. Severní podélné průčelí (snížené vlivem nadvýšeného terénu komunikace) je hladké, členěné pouze soklem a mělce hladce bosovanými lisénami a profilovanou korunní římsou. Při mlýnici tři osy, jedna vstupní a dvě okenní. Otvory v prvních dvou osách náleží k dispozici mlýnice, okno ve třetí ose přisvětluje přístěnek patra. Dvouosé štítové průčelí prolomeno na výšku obdélnými okenními otvory a navíc členěno středovou mělce hladce bosovanou lisénou. Štít trojúhelný členěný hladkým lisénovým rámcem a dvěma na výšku obdélnými okénky. Okenní výplně dřevěné dvojité čtyřkřídlé s poutcem, osazené za líc zdivá. Okenní otvory v patře navíc orámované hladkými šambránami. Vnější okna přízemí ven otvíravá se zapuštěnými bambulkovými závěsy, vnitřní okna dvoukřídlá šestitabulková dovnitř otvíravá s bambulkovými zapuštěnými závěsy. V patře vnější i vnitřní okna shodná, dovnitř otvíravá, závěsy prosté zapuštěné s oblými konci na válcových pouzdrech, uzavírání olivami. Okénka ve štítu osazena za lícem zdivá, jednoduchá dřevěná, členěná jednou příčlí do dvou tabulek. Jižní podélné průčelí má ve střední ose přízemí vstup, po jehož stranách je po jednom okenním na výšku obdélném okenním otvoru. Zcela vlevo ještě jeden vstupní otvor. Výplně okenních otvorů stejné jako v přízemí štítového průčelí. Vstupní otvor ve střední ose má tesařské ostění s deštěním s nadvýšenými stojkami a odsazeným segmentovým nadpražím (zdobeno na výšku orientovanými ovály). Dveře dřevěné dvoukřídlé rámové s profilovanými výplněmi, v horní části namísto výplně prosklení s dekorativní mřížkou a větrací tabulkou, závěsy prosté zapuštěné s oblými konci na válcových pouzdrech. Vstup zcela vlevo má tesařské ostění s nadsvětlíkem, dveře prkenné jednokřídlé. V patře v levé krajní ose je vstup přístupný z balkónu krytého pultovou stříškou, na který vede vnější schodnicové schodiště kryté přesahem pultové střechy přístavby, vložené do kouta obytné části a mlýnice. Dveře jednokřídlé dřevěné rámové konstrukce, která je v horní polovině prosklená a členěná středovou svislou příčlí a příčlemi ve spodní části, kde jsou barevně skleněné tabulky, závěsy zapuštěné bambulkové, kování mosazné typ Elegant. Ve zbylých osách patra stejná okna jako v patře štítového průčelí.
Přízemí plochostropé s trámovými stropy, krytými hladkým podhledem s omítkou na rákos. Za vstupem v přízemí vstupní chodba, vlevo prádelna a vpravo velká obytná místnost. V čele vstupní chodby pozůstatek otopného zařízení, otvor pece uzavřený kovovými jednokřídlými dvířky, nad nimi dvoukřídlé čtyřtabulkové okénko se zapuštěnými bambulkovými závěsy a v rohu vestavěné komínové těleso. V obytné místnosti betonová mazanina, jinak podlahy tvořeny keramickou dlažbou. Výplně vstupních otvorů dřevěné jednokřídlé rámové kce. Otvory v rozevírajících se špaletách ukončených segmentovým záklenkem. Patro rovněž plochostropé, za vstupem kuchyně, vpravo velká obytná místnost a za kuchyní souběžně se severním průčelím přístěnek osvětlovaný jedním oknem stejného typu jako okna v patře východního štítového průčelí. Dveře dřevěné rámové konstrukce, ostění s deštěním. Otvory v rozevírajících se špaletách ukončených segmentovým záklenkem. V závěru přístěnku za dveřmi velká odkládací nika se segmentovým nadpražím, patrně zrušený vstup. Krov je vaznicový, podélně vázaný, opatřený stojatou stolicí. Plná vazba obsahuje vazný trám; sloupky nesoucí vaznice podélně zavětrované pomocí pásků; šikmé vzpěry mezi sloupky a volnými konci vazných trámů, rozpěru mezi sloupky a krokve. Spoje čepové, dřevo patrně ještě ručně tesané + mladší opravy.
Fasády mlýnice hladké, členěné pouze mírně předstupujícím hrubě omítaným soklem a ve štítovém průčelí hladkou kordonovou římskou, korunní římsa není. Objekt je podélnou osou vestavěný do svahu, severní štítové průčelí se vlivem terénu jeví jako jednopatrové. Jižní štítové průčelí v přízemí bez otvorů, v patře ve střední ose jeden na výšku obdélný okenní otvor, ve druhém patře dva na výšku obdélné okenní otvory. Okno v prvním patře dřevěné jednoduché dvoukřídlé osazené do líce zdivá, členěné příčlemi do čtyř tabulek, závěsy zapuštěné bambulkové. Okna ve druhém patře dřevěná jednoduchá dvoukřídlá osazená do líce zdivá, členěná v horní části vodorovnými a svislými příčlemi, závěsy zapuštěné se zaoblenými konci na válcových pouzdrech. Štít trojúhelný neoddělený od průčelí, s výraznějším přesahem střechy a vystupujícími vaznicemi krovu. Západní podélné průčelí má v přízemí (býv. lednice) eskarpové zdivo a na fasádě otisk střechy. V patře čtyři na výšku
obdélné okenní otvory. Okna dřevěná jednoduchá dvoukřídlá osazená do líce zdivá, členěná příčlemi do šesti tabulek, závěsy zapuštěně bambulkové, u jednoho okna starší vnější rohovníkové závěsy, v ostění špalet oken zazděny prosté mříže. Druhé patro bez otvorů.
U severního štítového průčelí je první patro cca v úrovni terénu (komunikace). Průčelí členěno hladkým lisénovým rámcem, vlevo hladce bosovaná liséna, nad kordonovým pásem pod porušeným lícem fasády vystupuje fragment nápisu. V levé ose přízemí jedno malé cca čtvercové čtyřtabulkové jednoduché okénko v líci zdivá, závěsy zapuštěné s oblými konci, v ostění zakotvena mříž. Druhé patro bez otvorů, ve štítu dva okenní otvory rámované hladkými šambránami spojenými s kordonovým pásem a propojenými nadpražími s geometrickým dekorem. Okénka jednoduchá dvoukřídlá členěná v horní části příčlí a osazená za lícem zdivá. Přesah střechy jako na jižní straně. V úrovni prvního patra zasahuje mlýnice do hmoty obytného stavení, nachází se zde nadvýšený vstup s ostěním z umělého kamene a dva na výšku obdélné okenní otvory. Dveře dřevěné jednokřídlé rámové, osazené za lícem zdivá. Okénko při vstupu dřevěné dvoukřídlé osazené v líci zdivá a v horní části členěno příčlemi, závěsy bambulkové. Okno vlevo je mladší, shodné s okny v patře západního štítového průčelí obytné části a osvětluje přístěnek za kuchyní v patře obytné části.
V podezdívce dva malé otvory zakončené segmentovým obloukem sloužící k odvětrání místností vlevo od vstupní chodby v přízemí obytné části. K východnímu podélnému průčelí připojen pravoúhlý patrový tříosý přístavek s pultovou střechou krytou eternitem. K východní obvodové stěně přiléhá venkovní schodiště do patra obytné části. V přízemí jeden na výšku obdélný okenní otvor, zcela vpravo pak vstupní otvor s jednokřídlými dřevěnými rámovými dveřmi. V patře zcela vpravo vstup s jednokřídlými dřevěnými rámovými dveřmi s vnějšími křížovými závěsy, klíčovým štítkem a klikou s plochým oválným koncem. Vlevo dva na výšku obdélné okenní otvory, okna jednoduchá čtyřkřídlá, členěná do tabulek příčlemi, osazená v líci zdivá a s bambulkovými závěsy. V bočním průčelí v přízemí ještě jedno čtyřtabulkové okénko v líci zdivá a v patře čtyřtabulkové okénko za lícem. Vlevo od přístavby je vstup do přízemí mlýnice, dveře jednokřídlé svlakové s nadsvětlíkem a s klíčovým štítkem a klikou s plochým oválným koncem. Nad vstupem v patře ještě jeden vstup propojený svařovanou lávkou s podkrovím bývalého chléva. Dveře jednokřídlé dřevěné rámové, v horní polovině prosklené a členěné příčlemi, klika starší polygonální zakončená bambulkou. Ve druhém patře dva mírně obdélné podélné okenní otvory, výplně dřevěné dvoukřídlé osazené za lícem zdivá a členěné do tabulek.
V přízemí mlýnice obdélný prostor s trámovým stropem neseným třemi průvlaky (krajními a středovým) uloženými na přízedních polopilířích. Vlevo za vstupem stoupá do patra dřevěné schodnicové schodiště bez podstupme. Vstupní otvor v hluboké mírně se rozevírající špaletě se segmentovým záklenkem. Vlevo od vstupu malé dvojité dřevěné okénko s bambulkovými závěsy, vnitřní okno chybí, špaleta mírně rozevřená ukončená segmentovým záklenkem. V západní stěně naproti vstupu nika ukončená segmentovým obloukem (snad zrušený otvor?) a vpravo do ní předstupuje před líc zdi blok zdivá lednice a před ním základové patky pro stroj, ještě před nimi osazen malý elektromotor. V severní části přízemí mlýnice při západní stěně otvor od Francisovy turbíny a u něj předlohová transmise na ložiskových kozlíkách a při ní regulace turbíny a pohon kamenného složení přes polozkřížený převod a rolny od transmise. Při protější stěně vystupuje pata kapsového dopravníku a podavač. První patro má prkennou podlahu a trámový strop podporovaný středovým průvlakem, stropnice uloženy na ústupek zdivá. Otvory mají špalety ukončené segmentovým záklenkem. Špalety oken mají odsazenou poprseň, okno ve druhé ose od severu má špaletu zcela bez poprsně. V severní stěně při východním koutu je okénko s výrazně vyloženou dřevěnou parapetní deskou (zapisovací místo pro evidenci mletí). Otvor má mírně se rozevírající špaletu bez poprsně a ukončen je segmentovým záklenkem. V blízkosti zapisovacího místa zabudována do prkenné podlahy váha. V severní části východní stěny je široký segmentem ukončený vstup do prostor zasahujících do hmoty obytné části, jedná se o plochostropou místnost se vstupem k silnici a s jedním okénkem. Strop má prkenný podhled opatřený hladkou omítkou na rákos, podlaha prkenná. Ve východní stěně pravoúhlá odkládací nika, v jižní stěně vstup do přístavku situovaný v mělké špaletě ukončeně segmentovým obloukem a s jednokřídlými rámovými dveřmi s prosklenou horní polovinou členěnou příčlemi. Některé výplně otvorů patra mají dochované vnitřní okenice.
3) stodola
Průjezdná stodola je volně stojící poměrně mohutný zděný omítaný objekt nad obdélným půdorysem, orientovaný podélnou osou cca ve směru S-J. Střecha sedlová pokrytá kombinací keramických pálených drážkových tašek a bobrovek. Stodola je situována nedaleko od jihozápadního nároží mlýnice, se kterou je v podélné ose souběžná. Před východním podélným průčelím je v zemi skrytý odpad z lednice a západní a jižní průčelí obtékal přepad z náhonu. Pod narušenými omítkami vidět rozdílné zdící materiály, kamenné zdivo s nepatrnou příměsí cihel a cihelné zdivo. V kamenném zdivu místy vidět fragmenty bývalých mlýnských kamenů.
Severní štítové průčelí hladké, snížené vlivem zvýšené úrovně terénu. Cca v polovině výšky nadzemního zdivá vidět v narušené omítce vodorovnou stavební spáru, kdy na kamenné zdivo navazuje zdivo cihelné, z něhož je provedena horní část svislého zdivá a neoddělený trojúhelný štít bez přesahu střechy, krytina na koruně zdivá štítu uložena do malty. Ve štítu umístěn jeden na výšku obdélný nakládací otvor uzavřený prkennými dvířky s vnějšími pásovými závěsy s listovou hlavicí osazenými v líci zdivá. Pod vrcholem štítu ve zdivu vsazen mlýnský kámen a nad ním datace do r. 1904. Východní podélné průčelí pilířové, ve střední ose dvoukřídlá prkenná vrata se vstupem pro pěší a po stranách vynechaná pole, pravé vyplněno svislým bedněním za lícem zdivá a na kamenné podezdívce, levé pole dnes vynecháno zcela.
Zdivo je ve větší spodní části provedené jako smíšené a pod okapem cihelné, jižní nároží pouze cihelné. Jižní štítové průčelí bez otvorů, provedené jako cihelné pilířové s plnou podezdívkou. Pole vyplněna svislým bedněním osazeným v líci zdivá, na které navazuje svislé bednění štítu s mírným přesahem střechy. Západní podélné průčelí má ve střední ose vjezd s dvoukřídlými prkennými vraty. Vlevo od vjezdu smíšené zdivo, vpravo od vjezdu pilíř smíšeného zdivá a navazuje zdivo cihelné. Na koruně smíšeného zdivá opět cihelná nadezdívka. Vpravo od vjezdu je cihelná zazdívka nepřevázaná s cihelným zdivém pilíře nároží a smíšeným zdivém u vjezdu.
Dispozice klasická se středním průjezdem a dvěma „pernami" po stranách.
Konstrukce krovu prostá podélně vázaná, vaznicová, opatřená stojatou stolicí. Pozednice volně uložena na zdivu. Plné vazby obsahují vazný trám (podporovaný pod sloupky ještě zdivém nebo dřevěným sloupkem), svislé sloupky nesoucí středové vaznice, zavětrování oboustrannými pásky mezi sloupky a vaznicí, příčné zavětrování šikmou vzpěrou mezi sloupkem a vazným trámem, rozpěru mezi vaznicemi a krokve. Jalová vazba obsahuje pouze krokve osedlané přes středovou vaznici, většina krokví je napojovaná, tzn. ze dvou prvků - nad a pod středovou vaznicí. Zdivo severního štítu na rubové straně zesíleno polopilíři, stejně jako zdivo západní vyzdívky jižně od vjezdu.
4) bývalé chlévy
Bývalé chlévy jsou volně stojící objekt nad obdélným půdorysem orientovaným cca ve směru V - Z. Střecha sedlová pokrytá keramickými pálenými drážkovými taškami. Chlévy jsou situovány jižně a jihovýchodně od obytné části mlýna, za jižním podélným průčelím odtéká odpad. Zdivo smíšené s cihelnou nadezdívkou.
Severní podélné průčelí do dvora hladké, členěné pouze hruběji omítaným soklem.
Ve východní krajní ose novodobý pravoúhlý vjezd s dvoukřídlými plechovými vraty a směrem k západu následuje vstupní otvor, okenní otvor a ještě dva vstupní otvory. Výplně vstupních otvorů osazeny za lícem, dřevěné jednokřídlé prkenné. Pod korunou zdivá celkem pět otvorů. V západní krajní ose vstup přístupný lávkou z mlýnice. Dveře jednokřídlé prkenné za lícem. Ve druhé ose od východu na výšku obdélný nakládací otvor uzavřený prkennými dvířky, v ostatních osách mírně obdélné otvory. Západní štítové průčelí hladké, s jedním mírně obdélným okenním otvorem ve střední ose. Okénko dřevěné členěné příčlemi do čtyř tabulek a osazené za lícem zdivá a před ním mříž. Štít hladký neoddělený od průčelí, se dvěma dvojicemi větracích otvorů, bez přesahu střechy - tašky uloženy na korunu zdivá do malty. Jižní podélné průčelí celkem o čtyřech okenních osách. V západní ose malé na výšku obdélné okénko, ostatní okna na výšku obdélná dílenská. Průčelí je bez omítky, vidět smíšené a cihelné zdivo.
Vnitřní prostory dodatečně dispozičně upraveny (příčky, garáž). Stropy traverzové, krov vaznicový.
Slohové a časové určení: Stávající podoba mlýna je výsledkem přestavby po požáru v r. 1886, stavební úpravy provedeny ve 30. I. 20. stol. a spočívaly především v nástavbě mlýnice o jedno patro. Nástavbě patra mlýnice ve 30. I. 20. stol. předcházela úprava střechy a podezdění přístavby mlýnice spojené patrně s úpravou vnějšího schodiště a dispozičními změnami patra obytné části, provázené dalšími dílčími úpravami (dispozice, výplně otvorů ad.). Přístavek mlýnice je patrně druhotný, v podkroví vidět horní část profilované šambrány zazděného otvoru. Nelze vyloučit, že stávající objekt obsahuje starší zdivo požárem poničené stavby. Obytná část s mlýnicí je dnes dochována v podobě odpovídající stavu ve druhé pol. 30. I. 20. stol. Mlýnské technologie pochází převážně z první pol. 20. stol. Předchozí mlýn zachycen na mapě stabilního katastru ve shodné půdorysné stopě jako dnes (tzn. po přestavbě po požáru). Mlýn je zde zmiňován v průběhu 19. a 18. stol. a po třicetileté válce. Archivní průzkum stávajícího vlastníka posunuje vznik mlýna i před třicetiletou válku do období vrcholného středověku (viz. příloha návrhu na prohlášení). Náhon s odpadem zachycen na mapě stabilního katastru, dodatečné úpravy v první pol. 20. stol. - úpravy kvůli osazení turbíny ve 30. I. a rozšiřování náhonu ve 40. I. Stodola je datována ve štítu do r. 1904, ale patrně obsahuje starší zdivo (kompaktní bloky smíšeného zdivá doplněné cihelnými dozdívkami). Chlévy snad pocházejí z druhé pol. 19. stol., snad vystavěny v souvislosti s obnovou mlýna po požáru, ale byly ještě přestavěny koncem 40. I. 20. stol. a upraveny ve druhé pol. 20. stol.
Současné využití: Převážně bez využití, část jako skladovací prostory. Plánuje se využití jako „minimuzeum" (expozice mlynářství na Třemošenském potoce a těžby mlýnských kamenů v okolí Ledeč), ve spolupráci s místní organizací Ledovec oživení areálu (chráněné bydlení, drobná hospodářská činnost) a vytvoření turistického cíle.
Současny stav: Celkově lze stav charakterizovat jako uspokojivý, vyžadující však dílčí opravy a místy i razantnější zásahy - lokální rekonstrukce. Všechny střechy starší, některé překládané, ale v zásadě ještě funkční. Krovy se celkově jeví být v pořádku (lokálně mladší opravy), ale nelze vyloučit nutnost místních oprav. Závažné statické poruchy bezprostředně ohrožující stabilitu staveb či jejích částí nebyly běžnou prohlídkou zjištěny. Jako značně problematické se jeví nadvýšení terénu a přítomnost komunikace při mlýnici a obytném stavení. Zdivo mlýna značně trpí zvýšenou vlhkostí a provozem nákladních automobilů. Při severním průčelí patrné praskliny ve zdivu a stropech. Některé stropy jsou ve špatném stavu - zejména v přízemí obytné části a v patře mlýnice zasahujícího do hmoty obytné části. Fasády místy narušené v líci, s dožívajícími nátěry a lokálně opadané až na zdivo. Vnitřní omítky místy narušeny vlhkostí. Výplně otvorů potřebují obnovit nátěry, odrezení kování a dílčí vysprávky. Hodnotné strojní vybavení mlýna vyžaduje odbornou repasi (vyčištění a lokální opravy).
Areál mlýna čp. 38 (včetně historického technologického vybavení mlýnice), vodního díla a hospodářských staveb, s pozemky: st.p.č: 36/1, p. p. č. ; 1617/3; 1619/1; 1619/3; 1957/7; 1975/2; 1975/3; 1975/5; 2850/2; 2850/3; 2850/6; 2850/8; 2850/9; 2850/10; 2873/3; 2873/4; 2873/7; 2873/8; 2873/2 v k. ú. Ledce u Plzně se (až na dílčí úpravy) dochoval v podobě odpovídající stavu před druhou světovou válkou a to včetně strojního vybavení. Jedná se tak o velmi cennou technickou památku, jejíž hodnoty spočívají především v autenticitě dochovaných historických staveb a kompletnosti mlýnské technologie, která obsahuje i některé vzácně dochované součásti (viz příloha návrhu na prohlášení) a presentuje plynulý vývoj mlýnské technologie. Objekt mlýnice s obytnou částí není narušen degradujícími novodobými úpravami, obsahuje celou řadu autentických stavebních konstrukcí, detailů a uměleckořemeslných prvků pocházejících z konce 19. stol., a především první pol. 20. stol. Velmi cenná je zjevná souvislost mezi stavební podobou mlýna a jeho technologickým vývojem. Úpravy stavby a vodního díla byly vynuceny technologickými inovacemi a provozem. Strojní vybavení mlýnice je kompletně dochováno víceméně v plně funkčním stavu, což je v regionu ojedinělé. Hospodářské stavby představují běžnou stavební produkci své doby, jejich památková hodnota spočívá především v návaznosti na celek. Stodola je víceméně dochována v původním stavu a vznikla snad dostavbou staršího objektu, její obvodové zdivo obsahuje fragmenty starých mlýnských kamenů a dle průzkumu majitele se snad dokonce nachází v místě původního (snad středověkého) mlýna. Objekt chléva byl razantně přestavěn po druhé světové válce v souvislosti se zvyšováním skladových kapacit mlýna (z původní stavby zbylo prakticky jen obvodové zdivo), ve druhé pol. 20. stol. ještě došlo k dílčím nevhodným úpravám. Jedná se tak o nejméně památkově hodnotnou součást areálu. Hodnota bývalého chléva spočívá především v zachování celkové dispoziční skladby dvora a v hmotovém řešení vlastního objektu.
Při fyzické kontrole dne 24. 11. 2017 bylo shledáno, že objekt je zachován téměř v původním stavu (provedeny jen dílčí úpravy) z doby před druhou světovou válkou. Rovněž dochováno je kompletní strojní vybavení téměř v plně funkčním stavu, které prošlo vývojem v důsledku provozu mlýna.
Na základě prohlídky areálu provedené dne 24. 11. 2017 sdělujeme, že tento reprezentuje velmi hodnotný, kompaktně dochovaný celek tvořený zděnými budovami, jejichž stavební vývoj byl (kromě chlévů) v zásadě ukončen ve 30. letech 20. století. Díky absenci pozdějších, nevhodných zásahů se kromě půdorysné a hmotové skladby zástavby, většiny stavebních konstrukcí objektů, truhlářských a uměleckořemeslných prvků i vnitřního zařízení autenticky zachovalo také technologické vybavení mlýnice, jež s ohledem ke své různorodosti a stálé funkčnosti představuje v okrese Plzeň-sever, respektive v Plzeňském kraji, naprostý unikát. 1 přes stávající stavebnětechnický stav (především) obytného stavení, vyžadující provedení dílčích sanačních a rekonstrukčních úprav, lze celý areál vnímat jako významný doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti z první poloviny 20. století, vykazující zejména nezanedbatelné hodnoty technické.
Současná podoba mlýna je výsledkem přestavby z roku 1886 a úprav z 30. let 20. století, které byly reakcí na nutnou modernizaci a rozšíření kapacity mlýna. Počátky ledeckého mlýna však sahají až do středověku.
Areál mlýna se dochoval kompaktně ve své původní funkční dispozici s okolní zástavbou potřebnou pro provoz: mlýnice, obytná část, stodola, chlévy, náhon. Stavba mlýnice s obytnou částí se dochovala bez degradujících novodobých úprav a obsahuje celou řadu autentických stavebních konstrukcí a prvků z konce 19. a 1. třetiny 20. století (okenní a dveřní výplně včetně kování, okenice, schodnicové schodiště, pozůstatek otopného zařízení, keramická dlažba, zapisovací místo v mlýnici pro evidenci mletí). Dochované jsou zde také stopy starších konstrukcí (otisk střechy na západním průčelí, nika v přízemí mlýnice - snad zazděný otvor, otvor v západní zdi v přízemí mlýnice po Fracisově turbíně aj.)
Ledecký mlýn je velmi cenný především pro své dochování kompletní mlýnské technologie ve víceméně plně funkčním stavu (podkroví: stroj na čištění zrna kombinovaný, stroj na třídění mlýnských produktů na jednotlivé sorty tzv. hranolový vysévač moučný, pohon hranolového vysávače, stroj na třídění mlýnských produktů na hrubou a jemnou sortu tzv. hranolový předvysévač, rovinný vysévač na třídění mlýnských produktů s vnitřním excentrem, pytlovací lávka pod hranolovým vysávačem, ětyřrámečková reforma na čištění a třídění krupic i krupiček, skříňový filtr na odlučování odsátých částic, aspiratér na odsávání otrubnatých příměsí, hlavy kapsových dopravníků na vertikální dopravu zrna a mlýnských produktů, rozvodové transmise, uložení kluzné na ložiskových věšácích, cyklony; 1. patro: transmise hlavní, rozvodová, loupaěka periodická na loupání (obrušování) zrna s variátorem, válcová mlecí stolice, kamenné mlecí složení s kameny umělými a s regulací (lehčením), válcová stolice (žitná), válcová stolice zvaná tuplovka (pšeničná), válcová horizontální míchačka, pata kapsového dopravníku, elektrická rozvodná deska; přízemí: pata kapsového dopravníku a podavač (dávkovač) s pohonem Gallovým řetězem, předlohová transmise na ložiskových kozlíkách, regulace turbiny, pohon kamenného složení, 3 paty kapsových dopravníků na vertikální dopravu zrna a mlýnských produktů, elektromotor; lednice: Francisova spirální turbína horizontální s vnitřním rozváděcím okruhem, koaxiálního systému. Mezi nejcennější části technologického vybavení mlýna je možné zařadit např. válcovou mlecí stolici, která sloužila k mletí, později jen šrotování zrna, jedná se o nejstarší dochovaný stroj mlýna (vyrobený před rokem 1885). Dále jsou velmi hodnotné stroje od firmy Kopřiva z 1. čtvrtiny 20. století.
Hospodářské objekty jsou běžné stavební produkce své doby, jejich památková hodnota spočívá především v návaznosti na celek a kompaktnosti areálu. Obvodové zdivo průjezdné stodoly obsahuje fragmenty starých mlýnských kamenů.
Funkční součástí vodního mlýna byl také náhon a odpad. V tomto případě byl napájen z Třemošenského potoka. Dochované koryto náhonu o délce cca 500 m, jako člověkem přetvořená krajina, je nedílnou součástí souboru vodního mlýna čp. 38 a pro svou historickou a technickou vypovídající hodnotu ve vývoji mlynářství je památkově cenný.
