Pípalův mlýn

Areál vodního mlýna tvoří zděný patrový objekt vlastního mlýna se strojovnou a soubor hospodářských objektů. Současná podoba areálu je výsledkem úprav v první polovině 20. století. Ojediněle dochovaný areál s původní strojní a technologickou částí.
Jedná se o areál mohutného zděného patrového objektu vlastního mlýna se strojovnou a přízemního zděného objektu chlévů, stodoly a kurníku situovaného mezi dvorem mlýna a komunikací z Šumic do Nezdenic. Dnešní hmotová skladba mlýna je výsledkem přístaveb v roce 1937. Vlastní historická budova je podsklepená, dále má dvě podlaží s dřevěnými trámovými stropy a podkroví pod sedlovým krovem se stojatou stolicí. V interiérech je dosud intaktně dochovaná veškerá mlynářská technologie od transmise v suterénu, přes výtahy zrna pásovými lopatkovými dopravníky do podkroví, funkční rozvod zrní k jednotlivým mlýnským stolicím (Breitfeld Daněk z Blanska) i kompletní zařízení k expedici hotové mouky. Jižně pod hlavním objektem je hmotově dochovaná strojovna (v současnosti již bez turbíny). K východnímu štítu mlýna je přistavěn dřevěný deštěný pultový přístavek. Mlýn byl funkční do roku 1959. Mlýnský náhon není již funkční. V objektu jsou dochovány historické výplně oken i dveří z přestavby v roce 1937, interiéry obytné části byly však zmodernizovány. Budova mlýna je zastřešena sedlovým krovem, krytina eternit. Jednotraktový přízemní zděný hospodářský objekt (chlév, stodola a kurník) krytý sedlovou střechou, na západní straně ukončený valbou, východní fasáda ukončena zděným štítem. Zdivo objektu je kámen, pálená i nepálená cihla, fasády i interiér omítnut hladkou vápennou omítkou. Jako krytina je použit eternit a keramická taška.
Jedná se o ojedinělý, mimořádně dochovaný příklad areálu s dochovanou strojní i technologickou částí včetně dochovaných artefaktů života mlynářů z první poloviny 20. století. Za zásadní považujeme zájem vlastníka na obnově areálu a jeho zpřístupnění veřejnosti jako soukromého muzea.
Z velkého množství v minulosti funkčních mlýnů na řece Olšavě se jedná o ojedinělý, mimořádně intaktně dochovaný příklad areálu s téměř úplnou strojní i technologickou částí (chybí pouze turbína), včetně dochovaných artefaktů života mlynáře z první poloviny 20. století. Mlýn náležel k nejlépe vybaveným strojním mlýnům celého poolšaví. Jeho výjimečnost spočívá v nezvyklé kvalitně dochované strojní části, v neporušené architektuře hlavního objektu (pouze v obytné části došlo v minulosti k modernizaci celého interiéru) a v celistvosti dochování celého areálu, včetně hospodářských objektů, stop náhonu a přepadu. Tyto skutečnosti dělají z areálu soubor nadregionální výjimečnosti.
Jedná se o areál mohutného zděného patrového objektu vlastního mlýna se strojovnou a přízemního zděného objektu chlévů, stodoly a kurníku situovaného mezi dvorem mlýna a komunikací z Šumic do Nezdenic. Areál mlýna je zachycen již na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1828. Dnešní hmotová skladba mlýna je výsledkem přístaveb v roce 1937, kdy byla směrem západním přistavěna patrová obytná část mlynářovy rodiny a východním směrem byly přistavěny prostory technologie a v patře místnost pro ubytování mlynářových pomocníků. Vlastní historická budova mlýna je podsklepená, dále má 2 podlaží s dřevěnými trámovými stropy a podkroví pod sedlovým krovem se stojatou stolicí.
V interiérech je dosud intaktně dochovaná veškerá mlynářská technologie od transmise v suterénu, přes výtahy zrna pásovými Lopatkovými dopravníky do podkroví, funkční rozvod zrní k jednotlivým mlýnským stolicím (Breitfeld Daněk z Blanska) i kompletní zařízení k expedici hotové mouky. Jižně pod hlavním objektem na parcele č. 150/3 je hmotově dochovaná strojovna, dnes již bez turbíny. K východnímu štítu mlýna je přistavěn dřevěný deštěný pultový přístavek. Mlýn byl funkční do roku 1959. Mlýnský náhon dnes již není funkční. V objektu jsou dochovány historické výplně oken i dveří z přestavby v roce 1937, interiéry obytné části však již byly zmodernizovány a tak zásadnější památkové hodnoty již nevykazují. Budova mlýna je zastřešena sedlovým krovem, jako krytina je použit eternit.
Přízemní objekt chlévů, stodoly a kurníku ve dvoře je jednotraktový přízemní zděný hospodářský objekt (st. pare. č 150/2) krytý sedlovou střechou, na západní straně směrem do dvora ukončený valbou, východní fasáda je ukončena zděným štítem. Zdivo objektu je kámen, pálená i nepálená cihla. Fasády i interiéru jsou omítnuty hladkou vápennou omítkou. Jako krytina je použit eternit a keramická taška.