Příkopský, Zelenkův, Ciprýnův mlýn

Patrová stavba obdélného půdorysu s průčelím výrazu ze 2. poloviny 19. století. Na nárožích věžičky s úzkými klíčovými "střílnami". Původně renesanční stavba, naposledy přestavěná na konci 19. století.
původně renesanční stavba, naposledy přestavěná na konci 19. století, zřejmě v souvislosti s přestavbou bašt a pivovaru obecně
Patrová stavba obdélného půdorysu s průčelím výrazu ze 2. poloviny 19. století. Na nárožích věžičky s úzkými klíčovými "střílnami". Východní průčelí (náležící ku Zlaté stoce) s betonovým kubusem náhonu. Nároží plasticky bosovaná, plocha fasády s bosáží do hmoty. V přízemí jsou okna v horní části lemována pravoúhlou vystouplou šambránou se zdůrazněným klenákem. Horní patro s obdobnými šambránami, navíc s římsou zhruba v polovině úrovně oken. Na severu a jihu trojúhelný štít, po stranách již zmíněné věžičky, rovněž pod zaobleným vrcholem štítu dvojice věžiček. Po stranách štítových ploch zdobené čtvrtkruhy mlýnského kola. Interiér nebyl zpřístupněn.
Doklad rozvinutého vodního hospodářství v Třeboni. Dochovaná vybavenost náhonu ze 30. let 20. století. Je nedílnou součástí MPR a je výrazným prvkem Zlaté stoky u města.
Věc splňuje svým umístěním, charakterem a historickou podstatou podmínky ustanovení § 2 a § 42 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Budova mlýna je přičleněna těsně k areálu městského pivovaru. Mlýn je postaven na obdélném půdoryse je jednopatrový, zděný se sedlovou střechou a historizujícími štíty s pravoúhlými věžičkami se slepými střílnami. K hlavní budově přistavěn na jihu novodobý patrový přístavek před štít. Původní část je na delší straně desetiosá. Okna šestitabulková jsou osazena za lícem zdi ve hmotných štukových rámech s klenákem. Pod okny patra probíhá parapetní římsa. Přízemí je členěno pásovou bosáží, nároží jsou armována plastickou bosáží. Patrová římsa je trojdílná, plastická. Interiéry přestavěny.
Přestavěno kolem r. 1880 a interiéry v druhé polovině 20. století.
Částečně znehodnocen přestavbou. Stavebně dobrý stav.
1979 PhDr Pavel Kadrmas

Budova mlýna bývala průchozí, takže přístup byl jak po můstku přes Zlatou stoku, tak od města, resp. od hráze rybníka Svět v linii někdejšího hradebního příkopu přes dvůr mlýna. Na konci této cesty stála brána do dvora mlýna pro povozy; vpravo pak menší dřevěná branka pro pěší. V severní části dvora navazovala na budovu mlýna šalanda přimykající se až k severo-západní stěně dvora. V této části šalandy byla také chodba se schody do 1. patra, kde byla kancelář mlynáře.

V (průchozí) hlavní budově mlýna se obě části (severní, výrobní, a jižní, v přízemí obytná) dispozičně lišily.

Jižní část byla třípodlažní, severní čtyřpodlažní. Tato diference se srovnala v úrovni 2. podlaží jižní části (dále „2. patro“): severní část měla 1. podlaží jako snížené přízemí („podzemí“), sahající stropem do poloviny první řady oken nad Zlatou stokou, a 2. podlaží („přízemí“) sahající stropem do úrovně stropu 1. podlaží (přízemí) jižní části; jižní část měla sice své 1. podlaží („přízemí“) výš než první podlaží části severní, ale strop až k úrovni stropu 2. podlaží části severní.
Tato diference byla zřejmá v průchozí chodbě mlýna: zde se do obytné části vcházelo po asi 6 schůdcích nahoru k dvojitým dveřím (vnější plechové měly chránit byt proti moučnému prachu, vnitřní byly běžné dřevěné), zatímco výrobní část byla pod úrovní této chodby, přístupná přes dva široké/dlouhé (po celé této stěně) schody dolů.
V 1., přízemním podlaží v partii ke Zlaté stoce na garáž navazovala prádelna (s jedním oknem), přístupná jen dveřmi z garáže. Následoval obývací pokoj (s dvěma okny) a pokojík syna mlynáře (s jedním oknem, nejblíže stavidlům). V partii do dvora sousedila s pokojíkem syna a částí obývacího pokoje ložnice (dvě okna), v rohu s trezorem, následovala klenutá kuchyně (jedno okno); s prádelnou pak sousedila koupelna a WC, chodba od vstupu před garáží a z chodby přístupný (po několika schůdcích dolů) sklep (okénko na dvůr).
V místnosti v 2. patře bylo hned za vstupními dveřmi (jež byly ve stěně nad chodbou mlýna) vpravo uloženo nářadí a další prostor u stěny situované do dvora mlýna (a to až ke schodišti do podkroví) byl využit jako dílna. Větší část místnosti podél stěny nad Zlatou stokou byla skladištěm mouky v pytlích a ve své nejjižnější části pak skladem prken, pytlů apod.
V 3. patře (podkroví) byl menší sklad.
Severní, pouze výrobní část budovy měla tuto dispozici:
1. podlaží (s podlahou pod úrovní okolního terénu) bylo možné dobře přehlédnout z průchozí chodby mlýna. Zde také de facto celý „výrobní proces“ začínal: při vstupu (přes 1 schod) do chodby ze dvora mlýna byly vpravo hned za schody ke vstupu do obytné části dvě velké osazené/vybetonované násypky, od kterých vzhůru podél stěny obytné části mlýna vedly výtahy na zrno (korečkové elevátory). Za těmito násypkami v levé části chodby (před schodem vedoucím na lávku přes náhon) byla váha a registrační stůl. Celá tato levá část chodby neměla pevnou stěnu, pouze v části již za dvěma schody dolů dřevěné zábradlí, takže bylo dobře vidět do pracovní dolní části/místnosti.
V této místnosti prvního „podzemního“ podlaží v její ohrazené části začínaly/končily kapsové výtahy (korečkové elevátory) na zrno a mouku, probíhající v dřevěných „rourách“ s půdorysem čtverce (a také nosné sloupy podlahy dalšího patra). Tyto výtahy vedly až k půdě; z kapsiček se obilí/mouka cestou mezi přízemím a podkrovím vyklápělo/a na ta patra, kde bylo/a třeba. Za touto ohrazenou částí paralelně se Zlatou stokou (resp. s přístřeškem turbíny) probíhaly transmise (spojené hlavním, 30 cm širokým řemenem s turbínou). V severo-západním rohu tohoto podlaží (opět již za ohrazením) pak bylo dynamo. Kolem dynama vedla přístupová chodbička do šalandy. V nejsevernější partii západní stěny (z průchozí chodby mlýna viděno tedy vpravo vzadu) byl zároveň chodbičkou přístup do prostoru turbíny.
Do 2. podlaží vedly schody z chodby mlýna hned za vstupem ze dvora. Ani místnost tohoto podlaží neměla v části paralelní s chodbou mlýna pevnou stěnu (pouze dřevěné zábradlí), takže byla částečně osvětlovaná z této chodby. V místnosti byly podél stěny paralelní se Zlatou stokou umístěny (postupně od zábradlí) loupačka (odstraňovala špičky zrn), šroťák a 3 mlecí stolice s náhony. Prostředkem místnosti probíhaly korečkové elevátory. Za stěnou, která je oddělovala, pak v části místnosti paralelní se dvorem mlýna (postupně od zábradlí, resp. schodiště): dřevěné díže, do nichž se při vážení do pytlů zrno odhazovalo nebo z nich přibíralo, váha, stolek (pro registraci a vybrané peníze), šoupačka (po ní se spouštěly naplněné a odvážené pytle dolů na dvůr), pytlovače/pytlovací lávka. V samém rohu místnosti pak byl vstup do chodby ke kanceláři mlynáře nad šalandou (pod touto chodbou bylo dynamo) a schody do 3. podlaží („2. patra“).
V 3. podlaží („2. patře“) zabíraly největší část čelní stěny (proti schodům z nižšího podlaží), tedy stěny paralelní se Zlatou stoku, hlavní násypky, s dřevěným ohrazením až ke stropu; v ohrazení byla zašupovací okénka pro obsluhu. Před těmito hlavními násypkami byly pytlovače na „poloprodukt“, ukládaný pak ve vedlejší místnosti skladu; některá mouka se však odtud už transportovala o podlaží níž k distribuci. Vedle těchto hlavních násypek i vedle pytlovačů byla uvnitř rozdělená násypka, v níž se mouka míchala. V stěně nad chodbou mlýna byl vchod do skladu (nad obytnou částí). A ještě hned vedle schodiště z nižšího podlaží byly dveře do skladu rezervních věcí, umístěného nad kanceláří mlynáře.
Ve 4. podlaží („3. patře“, podkroví) byl hned proti schodům, které v západním rohu místnosti pokračovaly z nižšího podlaží, umístěn stroj na prvotní třídění mouky a vedle něho pak dva rovinné vysévače, tzv. plansichtry neboli planťáky, v nichž se třídila mouka. Zbývající prostor místnosti (směrem k stěně nad chodbou mlýna) pak byl určen na uložení obilí.

1904  - mlýn přestavěn na moderní válcový
1931  - vodní kola nahrazena turbínou v nově vybudované tzv. kašně.
1940 - nové vybavení mlýna a nová turbína