Opatovický, Břeských mlýn

doplnění TM (Renata Nováková):

V souvislosti s Opatovickým mlýnem (dále jen OM) by bylo přesnější hovořit spíše o Opatovickém dvoru - vlastní mlýn byl vždy jen součást většího hospodářství (v průběhu času různě pila, stoupy (olejna, tlučení třísla), soukenická valcha, téměř vždy chov domácích zvířat, pole, louky lesy). I listina zaznamenívající prodej měšťanu Merklovi z r. 1367 hovoří o "dvoru Opatovice včetně mlýna a rybníka u něho a příkopu, který vede vodu z Lužnice na tento mlýn".

Prvopočátky OM (a strouhy z Lužnice k němu, která se později stala základem Zlaté stoky) jsou však starší – u strouhy předpokládá starší literatura působení Landštejnů (v literatuře označení "landštejnská stoka"), podle nejnovější, silně novými argumenty podložené hypotézy spadá vznik stoky i mlýna do cca poloviny 13. st a je bezprostředně spjat s působením světelských cisterciáků (Zwettl v dnešním Rakousku), jimž Vítek z Klokot daroval polovinu vsi Presnik, předpokládaného předchůdce pozdějších Opatovic (Opatovice = ves lidí opatových). Tehdejší mlýn (a jeho nástupce patrně až do doby, kdy Štěpánek Netolický přeložil tok Zlaté stoky pod hráz nově budovaného Opatovického rybníka, kolem r. 1510) bychom však logicky museli lokalizovat v této oblasti poněkud více na jihozápad (přibližně za dnešní sportovní areál, směrem k Vrchům), kde předpokládáme onen Presnik (osídlení zde v té době podporují i dosavadní archeologické nálezy). V tomto kontextu by pak na samém začátku přeměny Třeboňska v kulturní krajinu, včetně přivedení "živé vody" z Lužnice do blízkosti Třeboně, stáli světelští cisterciáci (cisterciáci - mj. skvělí stavitelé vodní děl, se schopností přivést vodu i na vzdálenost několika kilometrů; a přeměnitelé získávané nekulturní krajiny "k obrazu Božímu").

Do roku 1376 získává nově založený třeboňský klášter do vlastnictví celou ves Opatovice, vč. OM.

Za husitských bojů mlýn velmi poničen. 1439 už uváděn jako obnovený se sedmi koly. 1566 je klášter sekularizován a mlýn přechází do vlastnictví Rožmberků. V té době má sedm kol moučných a osmé olejné, při tom pilu, soukenickou valchu a stoupu na kroupy. 1568 dávají Rožmberkové mlýn opravit, 1579 pak opět "zgruntu postaven jest" a nově vystavena i pila. S 15 (16?) koly tak patřil v této době - spolu s mlýny  v Roudnici n. L. (21 kol, 15 pro moučná složení, 6 ke stoupám) a Mladé Boleslavi (16 kol) - tento mlýn k třem největším mlýnům v Čechách. Na počátku stavovského povstání spálen OM stavovskými vojsky do základů, 1625 obnoven prozatím alespoň na 2 složení.

1631 byl obnoven třeboňský klášter a v rámci „restitucí“ mu byl vrácen i OM. (Prelát kláštera zavedl r. 1642 ve mlýně stálý šenk piva - což bylo ovšem pak předmětem dlouhých, až do r. 1720 trvajících sporů s městem.) Po požáru byl mlýn znovu vystavěn 1708 Janem Prechtlem, opatem kláštera. V noci před svátkem sv. Josefa (19. března) 1727 mlýn vyhořel, ale byl opatem Vojtěchem Prechtlem znovu vystavěn do podoby, kterou má v zásadě dodnes. (V průčelí mlýna se zachovala kamenná kartuše s nápisem o tomto znovuvystavení mýna.) V novém mlýně bylo zřízeno 6 mlecích složení, 5 stup a 1 pila. Třeboňští opati trávívali zde potom letní měsíce, a proto v prvním patře byla vedle jejich místností zřízena mešní kaplička. Od r. 1765 zde byl mlynářem Václav Wolf. Jemu byl klášterem mlýn prodán r. 1769 do emfyteutického (dědičného) nájmu.

1785 klášter zrušen. Mlýn kupuje Jan Nepomuk ze Schwarzenberka. 

Ten v r. 1788 prodal mlýn se 6 mlýnskými složeními a jedním jáhelním a s pěti stoupami a s jednou pilou do emfyteutického držení mlynáři Václavu Wolfovi, který ho v r. 1810 postoupil svému synu Václavovi. 1816 Po Václavově smrti převzala mlýn vdova Terezie Wolfová. Ta se krátce před svou smrtí provdala za svého dosavadního stárka Václava Břeského (pocházejícího ze staré mlynářské rodiny) a mlýn mu odkázala. Na mlýně pak hospodařily tři generace Břeských z Birkenfelsu, až do 50. let 20.st.

Není známo přesné datum, kdy byl OM přestavěn na válcový (tzv. umělecký) - patrně na zlomu 19. a 20.st -, turbína k němu byla zřízena 1912 (a je v podzemí dodnes).

Po smrti vdovy po posledním mlynáři v 50. letech 20. st. „převzal“ mlýn stát. Ten ještě r. 1959 uvažoval o možnosti zřídit zde Muzeum živé vody. Od r. 1962 je v budově Opatovického mlýna umístěno pracoviště Mikrobiologického ústavu AV ČR. Při přestavbě pro tyto účely byly také odstraněny hospodářské objekty (pila, stodola, stáje). Při poslední přestavbě (2009–2014) byla opět odkryta klenba a pilíře mlýnice, obnovena výzdoba výklenku v kapli a odkryty krovy v podkroví; v blízkosti mlýna byla rekonstruována kaplička Jana Nepomuckého a k areálu se po rekonstrukci vrátila i socha Anděla strážce.