doplnění TM (Renata Nováková):
Borkovna (v poslední době mlýnského provozu znamá také jako Raifův nebo Kostečkův mlýn) byla jednou ze staveb, jejichž vybudování umožnilo přivedení vody do této oblasti tzv. Mlýnskou stokou. Mlýnská stoka byla odbočka ze Zlaté stoky u místa zvaného Hrdlo; vybudována byla v 1. pol. 16. st., přibližně v l. 1519–1554). (Podle až dodatečné informace stavbyvedoucího byly při přestavbě v 90. letech 20. st. pod budovou objeveny zkamenělé dubové trámy, což by mohlo posunout vznik první stavby zde do doby pravě pol. 16. st.)
Jméno odráží skutečnost, že předchůdkyní pozdějšího mlýna (se stoupou) byla stoupa na drcení kůry stromů (borek, borka) pro výrobu třísla, nezbytného pro koželuhy. Odtud také jméno blízkého rybníka: Stupský. Podle starých matrik zde např. r. 1691 působil Jakub Podruh s ženou Marjanou („ze stup u mlejna obecního“), v r. 1706 je uváděn Bartoloměj Koranda s ženou Kateřinou („ze stúp“).
Tato obecní tříslová stoupa byla r. 1710 prodána do dědičného nájmu třeboňskému koželuhovi Antonínu Reiterovi s povolením zbudovat zde i mlýn. Postupně se stavba rozrůstala, takže v r. 1871 je už uváděna s popisem: hlavní stavení Borkovny (o výměře 80 čtverečních sáhů /cca 288 m2/) a „další prodloužení téhož stavení, které se na dvakrát stalo“ /302 m2 a 76 m2/, dvě kolny, zahrada k Borkovně patřící.
V r. 1881 je mlýn popisován takto: s dvěma obyčejnými českými složeními, z nichž každé je hnáno kolem na vrchní vodu.
V průběhu 2. pol. 19. st. bylo postupně rozšiřováno mletí na úkor tříselné stoupy, a postupně, především ke konci 19. st., byl mlýn alespoň částečně modernizován, především za Jana Raifa (výtahy na zrno, stroj na čištění obilí, hranolový vysévač mouky, transmise s převodním řemenem).
Majiteli byli postupně Čeněk Knapp, Václav Hejda, Vojtěch a Terezie Košákovi, Emanuel a Juliana Honsovi, František a Marie Filišteinovi, Jan a Anna Raifovi, od r. 1934 pak František a Anna Kostečkovi.
V r. 1941 byl mlýn úředně zastaven, v r. 1945 podává Fr. Kostečka žádost o zrušení uzavíracího dekretu a 1948 o povolení renovace. V lednu 1949 vyživovací komise při ONV Třeboň žádá zavření mlýna pro politické postoje Kostečky a zanedbaný stav mlýna: „pro naprosto záporný poměr pana Kostečky k lidově demokratickému zřízení a proto, že budova a zařízení mlýna jest ve zchátralém stavu, takže prakticky nemůže býti mlýn uveden do provozu.
V r. 1985 prodává dcera pana Kostečky mlýn manželům Ondřichovým (kteří realizovali některé stavební úpravy), r. 1998 objekt (již se zcela zničením vybavením mlýnice) kupují manželé Venerovi. Dnes je využíván jako Penzion U sv. Víta.
