Martinův, Kolový mlýn; Rollmühle, Roggenmühle

V r. 1841 je psán majitel Kaspar Martin, v r. 1930 František Martin. Původní č. p. mlýna bylo 8.

Zámecký mlýn s čertovskou pověstí
   

    Kdo projíždí kynžvartským zámeckým parkem od Chebu po staré zámecké silnici poprvé, tomu se otevře pohled na zámek náhle a nečekaně a hned také v plné parádě. Zářivá fasáda se odráží v hladině Mlýnského rybníka i s jeho romantickým ostrůvkem a párem labutí. Daleko skromnější jednoduchá budova starého zámeckého mlýna, která se už dvě a půl století krčí pod hrází u cesty, se přes rybník dívá na tu nádheru se závistí a s jistou nadějí, že při postupné obnově zámeckého parku dojde brzy i na tuto kulturní památku.

    Osudy kolového mlýna jakoby kopírovaly proměnlivý běh času, který se v tomto údolí také nikdy nezastavil. Mlýn byl vybudován už v první polovině 18. století, o čemž svědčí název Mlýnského rybníka už v roce 1751. Během pozdějších let prošel hrázděný objekt s kamenným obvodovým zdivem přízemí několika stavebními úpravami. Na severním kamenném vstupním portálu čteme letopočet „1785“; otec pozdějšího rakouského státního kancléře, hrabě Franz Georg von Metternich, nechal tehdy provést zásadní přestavbu mlýna. Nový nájemce si vedl podrobné účetní knihy, které se naštěstí v zámecké knihovně zachovaly dodnes a pomáhají nám zjistit podrobnosti provozu mlýna v letech 1804-1858.

    Při klasicistní přestavbě kynžvartského zámku v letech 1820 až 1839 byl i mlýn funkčně začleněn do komplexu atraktivních romantických staveb v zámeckém parku kancléře Metternicha. Při obnově Mlýnského rybníka byl z vytěženého materiálu vybudován ostrůvek a na něm postaven letní altánek. Projížďky na lodičkách a zahradní párty na ostrůvku patřily k oblíbené zábavě zámeckého panstva. Matka posledního majitele zámku, Isabela de Castillejo, si podle pamětníků na ostrůvku zřídila své „útočiště“, kam nikdo jiný nesměl. To už byl zámecký mlýn mnoho let mimo provoz. V 1. polovině 20. století si zde nájemce zřídil hospodu a jako nálevnu ho znali především mužští obyvatelé Kynžvartu až do roku 1945.

    Před válkou se tradovalo vyprávění o tom, jak se ve mlýně objevil čert. Jednou za soumraku se prý zase vydalo dvanáct mládenců z Kynžvartu ke mlýnu. Už když míjeli sochu sv. Jana Nepomuckého, přidal se k nim zničehonic třináctý a bylo na něm podivné, že má něco s nohou. Nikdo si prý ale netroufal nic říci. Když všichni přišli ke mlýnu, zašli si tam na chvíli sednout do hospody. Teprve v místnosti pak uviděli, že ten třináctý má místo jedné nohy kopyto. Milí mládenci se začali velmi rychle jeden po druhém vytrácet ven, až v místnosti s čertem zůstala jen samotná hostinská. Ta prý hbitě přiskočila ke kropence se svěcenou vodou a udělala nad ďáblem znamení kříže. Ozvala se mocná rána, místnost byla plná kouře, byla cítit síra a čert byl ten tam. Ještě dnes je v mlýně vidět vikýř, kterým tehdy čert uletěl.

    Po konfiskaci majetku Paula Alfonse knížete von Metternich-Winneburg byl také zámecký mlýn prohlášen roku 1946 za státní kulturní majetek. Nevyužívaný objekt chátral a tak byl v roce 1967 pronajatý Junáku z Kynšperka nad Ohří. Chatu na ostrůvku využíval jeden okresní funkcionář a po požáru objektu provedl jeho částečnou rekonstrukci. To se asi čertovi moc nelíbilo. Počátkem prosince 1974 se po náhlém oteplení a deštích rozvodnily potoky a v noci z 8. na 9. prosince se protrhla hráz rybníka, která neměla prakticky žádný bezpečnostní přeliv. Při nové rekonstrukci hráze v letech 1978-1980 byl bohužel zrušen i mlýnský náhon a zlikvidovány i mlýnské vantroky. Zámecký mlýn pak přestal být využíván úplně. Z objektu zmizely všechny výplně oken a dveří. Pak se v roce 2000 i mlýn dožil dokončení obnovy zámku. S významným oživením turistického ruchu v celém areálu projevila řada investorů zájem i o zámecký mlýn. Snad to tedy už konečně jednou vyjde. To by v tom byl čert!

PhDr. Miloš Říha, kastelán zámku Kynžvart, 2004
http://www.kynzvart.cz/story/storyC61.html